Tomb Raider

No tak ježišmarjá, dvě hodiny koukat na Alici musí bavit i holky, natož pak mě! On si pak rejža nemusí moc lámat hlavu s efektama, když všichni stejně čučej akorát na efekt Vikander. Pojďme rychle udělat další díl, kde už nebude tak dlouhá předehra a půjde se hned na věc. Pasáž na ostrově byla totiž tak zábavná, že třeba taková Wonder Woman by měla okamžitě vrátit kostým a jít dělat Laře sekretářku. (Banff, Kanada) (24.03.2018)

S výjimkou výborného rozpadajícího se letadla nad vodopádem víceméně pouťová atrakce, která sice nijak neurazí, ale ani nenadchne. Jede dost na jistotu, je hodně opatrná a v žádném případě temná/úderná/krvavá. Oproti oběma dílům s Angelinou Jolie jsme nicméně v realističtějším světě, k uvěřitelnosti přidáváme i dávku lidskosti, postavu z masa a kostí navíc táhne k maximálním sympatiím Alicia Vikander, která byla skvělým tahem. Její Lara je emocionálnější, vrstevnatější a určitě zajímavější. A zatraceně dobře se na ni dívá. Už její entrée v Londýně nabídne holku, se kterou prostě chceme strávit necelé dvě hodinky. Restart potenciální nové série se znovu točí okolo problematického vztahu s otcem, záhada je tu v podobě královny uvězněné po staletí v hrobce na tajemném japonském ostrově a podle fandů předlohy (sám jsem to nikdy nehrál) tahle verze nepatří mezi videoherní mršitele. Příběh je sice jednoduchý, ale funkční, asi nikdo nečeká zásadní dialogy a oscarový scénář, ovšem jedno podstatné chybí: tvůrci nemysleli na to, že by to mohla být i zábava. Hravost sice místy pocítíme, ale hluché scény rovněž. A není jich málo. Norský tvůrce solidního horského masakru Fritt vilt, který zdobila výborná atmosféra, Roar Uthaug nezklamal, ale ani se úplně nevytáhl. Prostě taková průměrná pohádková oddechovka. (01.06.2018)

Indiana Jones, Robert Landgdon a Rambo v jednom tyglíku. Protřepat - nemíchat! Na první pohled obyčejná Lara, co dostane občas nakládačku, vzpomíná na otce, boxuje, prohání se na kole a na konec se vydá otce hledat. Čisté dobrodružství, kde nechybí napětí, boj o život nad vodopádem a tajemná královna Himiko. Jeden z těch filmů, co chtějí diváka pobavit a přivést na jiné myšlenky. Pravda, uvítal bych více fantazie, nadpřirozeno, magii...ale stejně jsem byl nakonec spokojen. Goggins byl vskutku nechutně slizký a Thomasová se usmívala jako kobra před uštknutím. Jsem zvědav na pokračování. (17.03.2018)

Až vám bude někdo říkat, že filmařské pojetí filmu TOMB RAIDER má jisté rysy retropřístupu, tak... vlastně ano. ___ 1. V upřímné jednoduchosti vyprávění je to docela pravda už jen vedle všech těch meta-narativů a meta-fikčních-světů. A spíše než dědictví počítačových her v tom vidím dědictví řetězovitých epizodických narativů, které tvoří vzorec dobrodružného románu i filmu víceméně odjakživa. Oproštění tohoto vzorce od dávkování odkazy v každé scéně na vrub soustřeďování se na relativně pomalý vývoj hrdinky, působí osvobozujícím dojmem, byť si ho umím představit hravější - a přechod od hodné holky k vraždící... ehm... hodné holce je přece jen poněkud nečekaný. ___ 2. Z hlediska stylu sprintuje se svými 2722 střihy průměrně po 2,4 vteřinách v tom rychlejším peletonu zcela současné kinematografie. Na druhou stranu je mnohem přehlednější než většina současných akčních filmů. To je dáno zřejmě větším množstvím ustavujících celků a vůbec větších rámů, kdy nástřihy na detaily mají tendence zpřesňovat plynulost informačního toku a velké množství úhlů je často navázáno na něčí pohledy. Jakkoli podobně rychlý střih nebyl v devadesátých letech normou, ostatně i dneska jde víceméně o dolní hranici preferované rychlosti střihové skladby (níže už jde spíše o odchylky), v přehlednosti se tehdejším postupům střihu akčního filmu blíží spíše než dnešním. Pro srovnání viz moji databázi zde. ___ 3. To jsou ale jen dohady, musel bych film vidět znovu a soustřeďovat se více na styl, na výstavbu jednotlivých prostředí i na způsoby vedení pozornosti v hloubce prostoru. Napoprvé jsem se spíše nechal unášet dobrodružným příběhem o sympatické hrdince v neotřelém podání Vikanderové. Vzpomněl jsem si každopádně na ÚTOK NA BÍLÝ DŮM, kde je čistota upřímně jednoduchého vyprávění i nečekaná přehlednost jinak velmi rychlého střihu podobně starosvětská. (17.03.2018)

Som ohromne zaťažený na dobrodružné príbehy o hľadaní pokladov a tajomných artefaktov niekde v džungliach, hrobkách a na stratených ostrovoch. Plus na slečnu Vikanderovú by som sa dve hodiny díval, aj keby celý čas sedela pri kozube a štrikovala sveter. K filmu: Fajn staromódne dobrodružstvo, ktoré v záplave digitálnych veľkochujovín prekvapuje tým, ako sa drží pri zemi. Žiadne divoké skákanie medzi kontinentami, žiadne súboje s múmiami a oživenými sochami. V Londýne sa zoznámime s hrdinkou, potom s ňou cestujeme na odľahlý ostrov, je tam trochu naháňačiek a súbojov v džungli a potom už len hrobka s pascami. Celé to dobre odsýpa, má to sympatickú hrdinku 😍, Walton je solídny zloduch, CGI je tak akurát (a vyzerá lepšie ako v traileroch) a až na pár scenáristických mimózností ma tam vlastne nič nerušilo. A je to OMNOHO lepšie ako tie staré filmy s Angelinou, aj keď sa musím priznať, že vzhľadom na lásku k tomuto subžánru mám rád aj tie. :) Takých 7/10, pre fanúšikov Indyho, Múmií, Flynna Carsena, Brisca Countyho Jr. a kadejakých Národných pokladov jasná povinnosť. (17.03.2018)