Dvojka

Takže v Česku někdo přišel s hodně slibným nápadem, ze kterého by mohlo vypadnout velmi silné drama, ale to by to asi nebyl český film, aby se to všechno nepodělalo. Ten příběh není ani moc promyšlený (třeba vůbec nechápu, jak je možné, že ti dva spolu vydrželi pět let, když jsou oba naprosto rozdílné charaktery), postavy jsou poněkud šablonovité a psychologie tu je, ale na té se mohlo přidat. Kdyby to aspoň bylo dobré po filmařské stránce, asi bych i ty 3* dal, přece jenom, úroveň českých filmů je hrozná, jenže tohle je filmařsky ještě horší, než po té příběhové stránce. Možná se Fuit snažil natočit film ve stylu Dogmy 95, ale ta by měla alespoň působit realisticky. Tohle vypadá (snad ani ne vypadá, je) jako neskutečně amatérský film, který je příšerně,rádoby-realisticky natočený (lepší kameru má ve svých filmech i Karel Vachek a Petr Marek, u nich se to taky klepe, ale nějak to alespoň vypadá) a ještě otřesněji zahraný. Těm třem jsem nevěřil ani slovo, navíc mi všichni byli poněkud nesympatičtí a Šimona by snad každý normální člověk po chvíli vyhodil z auta, nebo ho ještě líp nikam nebral. Fakt jediné, co mě zaujalo, byl ten příběh, ale ten samotný v mém hodnocení moc nezmůže. Kdyby Dvojku natočil třeba Bohdan Karásek, mohlo by z toho něco být, ale Fuit to svým neumětelstvím a svojí bezcitností k filmařině zabil. Ani se nedivím, že už pak žádný film nenatočil... 2* (04.07.2020)

Vztahová psychologie jak kravský vemeno. Když pominu fakt, že se tam všichni tři chovali jak hovada, což ale bylo v rámci příběhu pochopitelné, nemám co vyčíst. Kristýnka, Jakub i David záhrali své role naprosto přirozeně a ani chvíli jsem neměl pocit, že by i přes ty hodně extremně napsaný postavy nepůsobily realisticky. V poslední době rád vyhledávám zapadlý český filmy a opět se mě potvrdil názor, že je docela škoda, že už i naše současná kinematografie má škatulku přehlížené filmy, protože Dvojka si naší pozornost zaslouží a udrží, byť občas může působit zbytečně vyhroceně, svou obsažností má určitě co říct. (08.06.2015)

Poměrně povedený a příjemně nečekaný filmek, který netrpí neduhy, jež jsou vlastní velkému počtu českých "vztahových" filmů posledních x let. V odvážně dogmatickém stylu je zobrazen rozklad dlouholetého vztahu šetrného, nepříliš ohleduplného a vlastně úplně pitomého Michala a divoké Veroniky, která si chce ještě užít mládí... Katalyzátorem vzájemného odcizení se má stát setkání se Šimonem, k němuž dojde na nedobře zorganizovaném výletě do Švédska... Už od počátku mě iritovala postava Michala. Je bolestivý pohled na hlupáky, zvláště když se chovají tak pitomě, jak to předváděl právě Michal - a to nejen ve vztahu ke své přítelkyni, ale vůbec ve všem. To ale samozřejmě není vada filmu, snad jen jsou Michalovy negativní vlastnosti až přehnaně zdůrazňovány. Iritovala mě také postava Šimona, který si všecko dokázal zdůvodnit a ospravedlnit. Michal se choval jako pitomec, ale pitomost ještě není nemorální. To Šimon, chytrák s duší volnomyšlenkáře, se choval jako prachsprostý zloděj a ničema - zkrátka jako ryze nemorální člověk. Andělem není ani Veronika, která sice cítila trhliny ve vztahu, ale sama se místy chovala jako hloupá husa. V těchto hrubých rysech jsou představeny určité typy charakterů, které v českém filmu nebývají k vidění příliš často - alespoň ne v této uvěřitelné podobě (častěji to bývá ve formě parodie či karikatury). Příběh trojúhelníku hlavních postav je velmi slušně napsaný, nepostrádá dramatičnost ani návaznost na realitu. Celkové zpracování, styl kamery i výběr prostředí dodává filmu na síle a především autenticitě. Doporučuji :-) (07.08.2010)

Kritikou dost přeceňovaný obyčejný český film s dosti předvídatelnou zápletkou a rozuzlením. Jediné, co mne tak trochu zaujalo, byl dost hutný pocit, jak je to smutné, když se mají rádi dva lidi, kteří jsou ve své podstatě poměrně omezení, že vlastně východisko z toho není a konec je jasně daný, a hlavně - smutný. To však asi ale nebylo záměrem tvůrců. Nebo jestli bylo, je to dost malá ambice - nevím, proč by se měly točit filmy nenabízející žádná východiska. Na to se mohu rozhlédnout všude kolem. Vybočující z šedivého přediva filmu je jen scénka (úmyslně neříkám scéna), kde se hlavní hrdina ožere a dá to dalším dvěma sežrat. U té jsem se dokonce se i pousmál. V maličké pidiroličce potěší Bob Klepl a inspirující je taky dům na pobřeží kdesi v Dánsku nebo Švédsku (už přesně nevím), kde se odehrává 2. půlka filmu. (12.01.2010)

Nápad dobrej. Ale tak možná na bezprostřední dokument. Herecké výkony, dá-li se to tak říct jsou tragické. A je faktem, že neherec (nebo nedej bože herec?) Jakub Wagner svou partnerku Kristýnu Novákovou-Fuitovou asi hodně strhává. No a teď nějak obhájit tu jednu hvězdu. Asi fakt za ten nápad a za tu milovanou Skandináviii. (25.04.2012)