Profesionální manželka

Chvílemi milé a vtipné, chvílemi těžkopádné. 1) Jsou přítomné všechny přísady pěkného francouzského filmu, ale kuchař (zde scenárista a režisér) je využívá nedostatečně. Z masa na minutkovou svíčkovou udělal průměrný guláš. 2) 29letý pěkný Jérémie Renier (syn Laurent) v těsných kalhotách potěšil oko zvrhlíka (moje). (17.12.2018)

Ani se mi nechce věřit, že tenhle film natočil stejný režisér jako skvělých 8 žen. Bylo to takové plytké, žádný náboj, sem tam problesklo něco víc hlavně díky Fabrici Luchinimu a jeho poněkud cholerickému panu Pujolovi. Jinak je to ale dost podprůměrný film, což mě mrzí, když tam hráli takoví moji velcí oblíbenci. (06.12.2011)

Tato komedie není komedií, herci se trapně potácí před kamerou a zoufale se snaží alespoň něco hrát. Ale kde nic není... Vše se tupě škobrtá až k samému diváky toužebně očekávanému konci. Dav skanduje: "Máma, máma, máma." A to stále ještě nenastala největší krize tohoto Ozonova dílka. Deneuve se chápe mikrofonu a začíná pět. Ozon se postupně propracoval ke svému vrcholu zoufalství, z dříve zajímavých sond do ženských duší se přehoupl k sondám do tuposti scénáře. (23.12.2012)

Film o zralém umění některých vzácných žen nenápadně trpělivě spojovat, pečovat a přitom si nezadat, nenechat ze sebe udělat oběť odstavenou na vedlejší kolej, nenechat sebe, rodinu ani široké okolí připravit o své všem prospěšné kultivované ženské talenty, role a smysluplnost, o svou ženskou lásku, tvořivost, soucit a podporu, a zároveň při tom dobývání si místa na slunci nikomu neublížit - v tom je zde bytostný rozdíl mezi matkou a dcerou ve všech ohledech - zatímco dcera ve své nejistotě matku, k níž vzhlíží, několikrát potopí, a neumí nesobecky a prospěšně myslet zároveň na sebe i na druhé, na společnost, matka má dost pochopení a lásky nejen pro to všechno, ale i pro ni, a najde v sobě dost energie a schopností zorganizovat a přetočit svůj další život tak, aby tím vnesla harmonizující klid, bezpečí a inspiraci i do dceřina a manželova (jakož i milencova) dalšího života, byť nikomu z nich nedovolí, aby ji svými malomyslnými nároky vehnali do svých ustrašených sobeckých mantinelů a představ. A navíc příběh zůstává otevřený naději, že se zahanbeni a přitahováni jejím velkorysým příkladem dcera, manžel i bývalý milenec stanou lepšími a prospěšnějšími lidmi, byť v rámci svých limitů. *** Film vnímám jako Ozonovu poctu tomuto dnes vzácnému typu schopných velkorysých žen a pravé podstatě feminismu, který nespočívá v tom, aby žena soutěživě a destruktivně dokazovala v mužské hře, že zvládne zastávat mužské vedoucí role a pozice stejně dobře jako muži, ale že z nich dokáže udělat výsostně ženské role a pozice ku mnohem většímu prospěchu všech. **** Ozonův jemný - stejně poctivý jako ironický - smysl pro až divadelní inscenaci, kulisy, kostýmy, přepínání mezi precizně vybudovanými, křiklavě odlišnými jevištními scénami z různých sociálních prostředí (honosné rodinné sídlo-zahrada, chvílemi až Tatiho sarkastické a komické pohledy na výrobu a technologický rozvoj evokující továrna, dělnická ulice, schůzovní místnost odborů, byt levicového poslance, noční podnik, romantický les) činí z filmu velice bohatou a důvtip i smysl pro významy dotvářející estetično vrcholně uspokojující podívanou (už jen detaily jako do plyše oblečený telefon, vzory a barvy Suzanniných šatů ladící tu s čalouněním židle, tu s osobním automobilem, tu s reliéfem dveří, vždy nezbytný rafinovaný soulad mezi oblečením matky a syna etc.), stejně jako volba hlavních představitelů (Denevue a Depardieu), které spojuje kouzlo vpravdě magické (těžko zapomenutelná taneční scéna),ukotvuje film i v intimní rovině hlouběji, než je u francouzských komedií zvykem, a nenápadně, ale nezbytně tak přesahuje do sféry psychologických a sociálních dramat s kritickým nádechem, která je Ozonovým nejvlastnějším domovem. *~ (22.11.2020)

Nadějná feministická komedie, které nechybí vtip a jistý druh ztřeštěnosti. Ženská podřízenost se zbavuje svých okovů a rozlétá se nezadržitelným směrem vzhůru. Suzanne Pujol (dobrá Catherine Deneuve), poslušná manželka, se shodou okolností dostává do situace, kdy musí rozhodovat a řídit továrnu. Nalezne v sobě slušnou dávku schopností, zbavuje se svých okovů a dostává se až do parlamentu. Z dalších rolí tu je Maurice Babin (Gérard Depardieu), komunistický starosta a dávná lehká známost Suzanne, ambiciózní a despotický Robert Pujol (Fabrice Luchini), manžel Suzanne, který jí svým chováním odhání, Nadège Dumoulin (Karin Viard), Robertova sekretářka a milenka, která se pod Suzanniným vlivem zbavuje své ženské podřízenosti, a Suzanniny děti Joëlle Pujol de la Morette (Judith Godrèche), dcera, která následuje svého otce, a Laurent Pujol (Jérémie Rénier), syn, podporující stále svoji matku. Ženská emancipace, třídní rozdíly, ke kterým se má přistupovat s lidskostí a ne s arogantním přehlížením. Zábavně bláznivé a ještě poučné. (24.03.2012)