S ledovým klidem

Zápletka je ve své podstatě primitivní a kdovíjakým důvtipem scenáristé nevyšperkovali ani dialogy. Chytré a vtipné je, jak s obojím nakládá režisér. Úvodní minuty nás připraví na lehké drama ze slunného Španělska, kde bude prací přetížený syn hledat cesta k autoritativnímu otci. Vyprávění však rychle nabere docela jiný směr a mnohem prudší obrátky a najednou sledujeme macguffinovským kufříkem popoháněnou variaci na téma, které už zdánlivě vydojil Hitchcock – nevinný muž na útěku (rodiny coby jediné jistoty se film nicméně drží celou dobu). El Mechri tohle oblíbené thrillerové schéma neozvláštňuje jenom realistickými detaily během honiček madridskými ulicemi (nezničitelnost řady postav tomuhle žánrovému potěšení naopak zajišťuje přídomek „guilty“), ale hlavně neustálým přehazováním rolí. Vědomě přehnaným zapojením významotvorných prostředků určitého žánru (rodinné drama, akce, paranoidní thriller) dokáže vyvolávat dojem, že sledujeme co chvíli mírně odlišný film, jenž u nás má vyvolat jinou emocionální odezvu, než jaká byla žádoucí před pár minutami. Herci jsou pro něj podobně jako pro Hitche pouhými figurkami k manipulaci s divákovými emocemi. Willovi při pelášení před lidmi, kteří ho chtějí zabít, případně z něj vymlátit informace, které stejně jako my nezná, sotva zbývá čas, aby si odskočil a ofoukal rány (což v momentu jeho „zpasivnění“ musí učinit žena), natož aby vedl delší dialog. Na důkladnější dušezpyt nezbývá čas, což je jenom dobře. Všichni přecházejí z jedné role do jiné s takovou náhlostí, že by jejich bližší poznání akorát vyvolávalo zbytečné otázky po logice věcí. Ve filmu je hned několik scén, kdy se z oběti o pár chvil později stává lovec. Postavy nejsou dobré, případně zlé, pouze vysoce adaptabilní. Nejlépe je to vidět na Willovi, jenž se z pozice „nic nevím, nikoho neznám, španělsky nemluvím“ propracuje až do momentu, kdy stačí jediný pohled, abychom pochopili, nakolik odlišná role mu nyní náleží. Neustálé znejišťování diváka zahrnuje eliminaci romantické linie jejím faktickým znemožněním, odmítnutí pravidel star systému nebo vytváření soucitné nálady v nečekaných okamžicích (v souladu s rozmlženou hranicí mezi padouchy a hrdiny). Režisér si v jednom kuse pohrává s postavami i našim očekáváním, aniž by při tom nějak odbýval řemeslnou stránku, jakkoli nad ní nemá tak suverénní kontrolu jako nad vyprávěním, resp. nad neodolatelně proradným zatajováním a odhalováním informací. Za ty dva neskutečně vychytané záběry se zrcadly mu ale chaotičnost akčních scén s klidem odpustím. Ledový klid zvenčí svádí k jeho okamžitému odmítnutí coby další tupé akce, ve skutečnosti se pod béčkovým povrchem skrývá prozatím největší žánrové překvapení letošního roku. 85% (07.04.2012)

Po zhliadnutí tohto filmu som si poznamenal, že od režiséra Mabrouka El Mechriho si už nikdy nič nepozriem, ak vôbec ešte niečo režírovať bude. Po spackanom JCVD, som mu jednu šancu ešte dal, no opäť som bol sklamaný. Príbeh sľuboval našlapaný thriller neúspešného obchodníka z Wall Street, ktorému počas dovolenkovej plavby po Španielsku unesú členov rodiny. Túto jeho zápletku nám mala okrem exotického prostredia oživiť aj herecká účasť vychádzajúcej akčnej hviezdy a supermana Henryho Cavilla a ostrieľaných borcov - Bruca Willisa a Sigourney Weaver. Nepodarilo sa a práve táto trojka si na svoje konto preto pripísala jeden slabý odvar akcie a thrilleru. Bruce si dokonca zahral tak krátko, že by som to skoro nazval Cameom. Tento film neodporúčam a nič sa nestane, keď sa mu vyhnete. (16.02.2015)

S ledovým klidem odklidili akční legendu, aby místo ní sprintoval příběhem nezajímavý mladíček, jehož charisma nedokáže konkurovat ani chladné póze Sigourney Weaver. Nepovedená snaha o „nového Hitchcocka“, v němž postavy s oblibou reagují na situace, které nemohou vědět a kde si scenáristé ve své naivitě dovolí i variaci na „já jsem tvůj otec“ (což už dnes vyvolává JEN úsměv). Po JCVD jednoznačné zklamání… (17.04.2012)

Mabrouk El Mechri má na svědomí skvělý snímek "JCVD", jehož hlavní dominantou byl samotný Jean-Claude van Damme, který snad poprvé ve svém životě ukázal, jak moc velkým hercem by mohl být. Ne, že by pro svůj další film postrádal velké hvězdy, spíš naopak, sešlo se mu jich celkem dost, ale přesto natočil film, který je méně akční, než v podstatě dokumentární a civilní snímek o Van Dammovi, je méně zábavný a v konečném důsledku nepříliš smysluplný. Bruce Willis, Sigourney Weaver a Henry Cavill. To je obsazení, s kterým by se daly dělat divy. Jenže Bruce tu končí poměrně brzy, Sigourney zase má celkem málo prostoru a je z ní udělána jen jednoduchá, jednorozměrná postava. Zaměřeno je pak na Cavilla, který má sice skvělé akční proporce, ale to neznamená, že budou využity. Film je stupidní ve své snaze vytvořit spiknutí, které je někde hluboko ve vládě, ale ve skutečnosti je to jen jeden člověk, proti komu se celou dobu bojuje. To, že je zde nějaká minulost, má jen minimální význam, stejně jako odhalování zbytečných rodinných vztahů. V akční rovině nemá film co nabídnout, je to jen směska honiček a střílení bez nápadu. V tomhle se film například odlišuje od snímku "Expendables: Postradatelní", kde byla akce parádní, nápaditá a skutečně výbušná. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/rebelka-perfect-sense-sprosty-holky.html (27.02.2013)

Tenhle akčňák jsem vidět chtěl. Chtěl jsem ho vidět hlavně kvůli Bruce Willisovi a samotnému režisérovi. Také jsem ale viděl zdejší hodnocení a říkal jsem si, že tenhle film mě bude buď bavit a nebo mu z nasrání vrazím odpad. Film mě bavil, ale stál za hovno. Bavil mě, protože herci byli sympatičtí, bavil mě i proto, že z Bruce udělali vcelku loosera, který, a teď si zaspoileruju, po deseti minutách odpadne. Naopak mě ale nasral za tu obrovskou neschopnost natočit něco pořádnýho. Film mě nedokázal napnout a akce mu taky chyběla. No a když byla, tak byla vysloveně špatná. Tak nějak škoda, že se Mabrouk nepoučil, když natáčel s JCVD. Tam ta akce měla koule a film napětím pomalu ani nedejchal. Tady to tempo šíleně chybí. (27.07.2013)