Blue Valentine: Milostný příběh

Z Cianfrance bude specialista na filmy "ze života", podobně jako to má formálně odvážnější Innaritu, ten je ale ještě navíc líznutý tou jižanskou horkokrevností. Blue Valentine je melancholičtější, méně robustní a romantičtější, než Place Beyond Pines, rovněž mnohem více zkratkovitý. Dějová narace je ovšem jako ze sna a herecké výkony dvou hlavních jsou top of top - ta chemie v silných scénách je impozantní, stejně jako roztřesená minimalistická kamera. Čím víc scén z filmu si spojíte se svým životem, tím víc hvězdiček ve finále dáte. Ať už je forma nebo scénář takový, či makový. Tohle je čistá pocitovka. (16.09.2014)

„So there’s a child molester and a little boy walking into the woods. The child molester and the little boy keep walking further and further, and it’s getting darker and darker, and they’re going deeper and deeper into the woods. The little boy looks up at the child molester and says, ‘Gee, mister. I’m getting scared.’ And the child molester looks down at him and says, ‘You think you’re scared, kid? I have to walk out of here alone.“ (11.04.2011)

Why do I save all of this madness / In the nightstand drawer / There to haunt upon my shoulders zpívá Tom Waits v písni, podle které je film pojmenovaný, a skvěle tak vystihuje nečekanou hloubku postav, jejichž některé pohnutky známe a jiné ne, a v jejichž životě se mnoho nemění a přesto je všechno jinak. Brilantně napsaný a natočený celovečerní debut (!) Američana Dereka Cianfrance (*1975) - který tak svou vymazleností připomíná jiný bravurní první film, a sice Single Man (2009) od Toma Forda - sleduje ve dvou časových rovinách vzestup a pád jednoho vztahu, který diváka uhrane svou opravdovostí a upřímností. Cianfrancův portrét "obyčejného" manželství se obejde bez tradičních berliček (smrt, nevěra, nemoc,...) a velmi přesvědčivě zachycuje nuance každodenního života, lásky, hádek, práce v příběhu, kde se jako v životě postav mnoho neděje, ale na jehož konci je všechno jinak (analogie se psem v úvodní scéně - tušíte, že tam byl, ale najednou tam není, a nikdo neví proč, jen víme, že chybí). Dlouhodobá autorská (Cianfrance film chystal 10 let) i herecká (oba protagonisté spolu měsíc žili) příprava se bohatě vyplatila, film je ve výsledku neuvěřitelně realistický (přirozené dialogy - viz báječná zpívací a stepovací scéna na ulici či rozhovory stěhováků o ženách atd. atd.) a v detailech skvěle propracovaný (funkčně opodstatněný asynchronní střih nebo natáčení scén z mládí na 16mm v kontrastu s chladnou digitální kamerou současnosti, aj.). Nelze nezmínit omračující výkony jak Michelle Williams (nominace na Oscara i Zlatý Glóbus), tak Ryana Goslinga (nominace na Zlatý glóbus), jejichž postavy jsou jak samy sobě, tak divákovi sympatické i nesnesitelné (to je umění!), ale přesto nám na nich záleží, protože se v nich poznáváme. Navrch může Cianfrancův snímek sloužit jako pocta filmům, co se obejdou bez efektů. Kdybych tomuhle filmu nedal pět hvězd, tak už nevím kterému jinému. Favourite quote: "How can you trust a feeling when they disappear like that?" "I guess the only way to find out is to have feelings." PS: Zdá se, že kritika většiny uživatelů tu směřuje k tématu, méně ke zpracování. Jistě, deprese není pro každého a navíc - chce to čas. (19.11.2011)

Tento snímek jsem objevil čirou náhodou, když jsem sledoval trailer na nejnovější počin Dereka Cianfrance (The Place Beyond the Pines) a nejen, že jsem byl překvapen, ale zároveň jsem i politoval, jak mi mohl takový snímek uniknout. "Blue Valentine" rozehrává téma začátku a následného rozpadu vztahu mladého páru, ale představuje ho takovým způsobem, že dokáže během několika málo minut strhnout a udržet diváka až do samotného závěru. Všemu ještě dopomáhají excelentní výkony Ryana Goslinga a Michelle Williams, výborný hudební doprovod a skvělá režie, která s přehledem skáče z drtivého rozpadu manželství, až k romantickému seznamování a opět zpátky. A právě díky nelineárnímu stylu vyprávění si dokáže film udržet divákovu pozornost i přes některé pomalejší pasáže. Nepříjemná, ale pravdivá podívaná. Na režisérovu novinku jsem moc zvědav. (04.01.2013)

Asi jsem od toho čekala něco jinýho. Tohle byl film o tom co se v amerických filmech stane po happyendu. A mě to zrovna dvakrát nebavilo. Užívala jsem si tam více méně jen Ryana Goslinga a to ještě jen v těch scénách z 'minulosti', kterých tam bylo pomálu. A postava Michelle Williams mě neskutečně lezla na nervy. Pochybuju, že se na to znova podívám. 3* btw. tenhle film mě akorát utvrdil v tom, že strávit život s jednou osobou je blbost a možná ne vždycky, ale většinou, to dopadne takhle. (12.10.2012)