Blue Valentine: Milostný příběh

"Víš, jaký to je, když začne hrát písnička a ty musíš tancovat?" Taková je reakce Deana na lásku na první pohled, kterou právě zažívá. Na pocity, které převládají u něj a jeho dívky po několika letech manželství však odpověď nemá, neví, proč si musí hned po ránu otevřít plechovku piva a netuší, proč se Cindy přestala smát jeho vtípkům. Pravdy se pár nedopátrá ani v odcizeném prostředí motelového pokoje, příznačně nazvaném "Budoucnost", který naprosto odráží jejich neutěšený vztah a je svědkem zoufalých pokusů oživit, co je nevratné - pouze potvrdí, že nezbylo nic, na co by se dalo navázat. A důvod? Nedozví se ho nikdo, včetně diváka, ten má k dispozici dva vzorce chování a je na něm, kdo mu bude bližší - koho omluví a komu dá větší díl viny, přesně tak, jak vnímá nejbližší okolí rozkol dvojice ve skutečném životě. Odpověď je prostá i neuchopitelná stejně, jako přirovnání k písni a tanci - ne každý hit se stává evergreenem, někdy se natolik ohraje, že přijde den, kdy ho zkrátka nemůžeme vystát.... (24.10.2011)

Kdo má za sebou nějaký ten pátek manželského nebo partnerského vztahu, tak ho Blue Valentine určitě osloví. Nekonečná zamilovanost postupem času vyčpí a přestane být nekonečnou. V lepším případě se promění v trvalou lásku, v horším v rutinu a v nejhorším v nenávist. Záleží na povaze jednotlivce jestli bude bojovat nebo to vzdá. Miliony párů řeší tyto vývojové fáze jejich vztahu. Akční a zajímavé jsou hlavně pod domácí pokličkou. Pro třetí osobu, v tomto případě pro filmového diváka můžou být otravné a nezáživné. Dialogy i situace Blue Valentine nejsou žádná dramaturgicky vyšperkovaná romance, ale dokument bez růžových brýlí, přesně vystihující etapy partnerského soužití. Nejeden z nás se v tom určitě pozná. Schválně, kdo jste někdy vyhodili a pak znovu hledali snubák? Nebude nás málo. Já už to ale nedělám. Buď je to tím, že mě to přestalo bavit nebo dozrálo moje manželství nebo konečně já. (17.02.2011)

Jako by vás někdo postavil před dva hádající se lidi a vy jste nemohli odejít... Film o obyčejném životě dvou obyčejných lidí, kteří se bláznivě milovali, ale čím šílenější jejich zamilovanost byla, tím rychleji vyprchala. Scénáristé chtěli ozvláštnit děj prolínáním minulosti a současnosti, ale způsob, kterým to dělají, učinil film leda tak nepřehledným a troufám si říct, že i předvidatelným. Jediné, proč tenhle film stojí za pozornost, jsou herecké výkony Michelle Williams i Ryana Goslinga, který se krásně změnil ze sympatického mladíka v slizkou odpudivou gaučovou bramboru. (13.02.2011)

Rok 2010 byl mimořádně úrodný na kvalitní filmy, a příběh citového vyděrače Deana k nim rozhodně patří. Protože obecně nemám příliš v oblibě filmy "podle skutečných událostí", vždycky mě potěší "napsaný" film, který skutečně je ze života (Dean je totiž typickým "čuráčkem", odpusťte mi ten jadrný ale trefný výraz, a Cindy pak obětí svých vlastních ženských pudů). Což je přesně příběh velké lásky Cindy a Deana, jejich svatby z rozumu a postupného vystřízlivění ve stereotyp partnerského soužití. Takhle to totiž většinou chodí, a když dva herci s mimořádným talentem převedou fikci ve skutečnost, divákovo srdce plesá. Nebýt Černé labutě, v níž N. Portman dostala nesrovnatelně větší prostor (film má ve skutečnosti jen jednu hlavní roli, tu její), a také díky charakteru postavy baletky, který Natalii nakonec dovede až k Oscaru, byla by u mě Michelle Williams královnou loňské sezony, takhle u sázkových kanceláří patří k outsiderům a na cenu nedostane. (03.02.2011)

Čo ja viem. Akosi mi ušlo, ako sa to vlastne všetko rozpadlo. Žeby bol čas naozaj taký krutý ku vzťahom? To mi akosi nejde do hlavy. Film má dve roviny. S toho ani jedna nefunguje na sto percent. Celá línia zoznámenia a milých gest je síce pekná, ale chýba jej tá iskra, tie pohľady, tie dotyky, ktoré ukazujú zamilovanosť v tom najlepšom zmysle slova. Druhá línia rozpadu naopak tieto pohľady a dotyky využíva, len aby ukázala prázdno. Ale nemá veľmi čo ničiť, pretože nemala veľmi čo budovať. Natočené je to pekne. Rovnako aj hlavný predstavitelia dokázali udržať príbehovú líniu bez výraznejších prešľapov, ale na to aby som skutočne docenil ich vzájomný vzťah je film príliš neosobný. Ako keby režisér píšuci o sebe, chcel pôsobiť dojmom, že má nadhľad nad svojim životom a tie skutočné emócie sú prezentované na začiatku v podobe slov jednému černochovi a potom sa na nich akosi zabudne. Ak to bol film o láske tak som ju nevidel. Ak to bol film o zodpovednosti, tiež som ju tam nevidel. Takže aj keď som sa vlastne nenudil, musel som sa samého seba pýtať, prečo som to vlastne pozeral a čo mi to vlastne dalo? (08.12.2013)