Děcka jsou v pohodě

Nejupřimnější film v poslední době. Hrozně se mě líbilo, jak film nakládal s homosexuální tématikou. Žádná snaha šokovat, žádné vyhrocené gay zdůraznování. Hezky pěkně v normálu jako přirozená a naprosto běžná součást každodenního života. Za to fakt díky už jsem myslel, že se nedočkám a pořád dokola se bude menšinové sexuální zaměřování zůrazňovat, jako kdyby šlo o něco nenormálního. Další věc, která mě doslova nadchla byly herecké výkony hlavně Julianne Moore a Mark Ruffalo jsou užasní a hrozně jim to spolu slušelo. Moje nejoblíbenější postava byl jednoznačně zahradník, pro takový lidi mám slabost. Samotný příběh do mě vcházel hrozně nenápadně, ale s o to větši intezitou. Perfektní, pohodový koukání s příjemnou muzikou. (11.01.2011)

Začnu zajímavým faktem, že tohle je zřejmě jedna z prvních vlaštovek filmů, v níž hollywoodské hvězdy vypadají civilně a ženské představitelky nevypadají o deset či dvacet let mladší, než ve skutečnosti jsou. Stejně zajímavý je fakt, že tvůrci a distributoři prezentují tenhle snímek jako čistě nezávislý film, přičemž jeho vnitřní struktura, herecké obsazení i celkový desing má jasné prvky klasického filmu mainstreamového. Je to ,,jen" další snímek jedoucí na vlně odstartované tak normotvornou Americkou krásou. Režisérka Lisa Cholodenko ráda ve svých filmech bojuje s konvencemi, což se jí daří i v případě ,,Děcek". Je ovšem trochu kontroverzní, že zjevně záměrně významově upozaďuje a vlastně překračuje otázku výchovy dětí homosexuálními páry, v příběhu slouží tato zásadní otázka už jen jako východisko, přičemž podobný status quo je na celém světě spíše výjimkou než pravidlem. Ale umělci tak rádi předbíhají společenský vývoj... Děcka jsou v pohodě jsou příběhem partnerské krize ozvláštněné okolnostmi, partnerská krize je ale gró, stereotyp soužití zakouší tedy i ,,moderní" páry. Vtip je v tom, že tato krize je navlas stejná jako ve svazku klasickém, což je to nejpřínosnější zjištění. Mezi klasickým a ,,moderním" párem není žádný podstatný rozdíl, oba mají stejné problémy a jsou nuceny proplouvat stejnými úskalími. Nic víc, nic míň... (09.01.2011)

Dlouho jsem neviděl tak obyčejný film. Myslím tím z obyčejného života. U většiny filmů si říkáte: "Vždyť je to jen film". Ale tady jsem měl pocit, že jsem v autentickém prostředí a nechal se unášet přirozenými mezilidskými vztahy, které se dále rozvíjejí. A ta přirozenost, nejistota a rozpačitost v životě (ehm, ve filmu) mě nutí dát čtyři hvězdičky. (29.12.2010)

Z černého koně letošní sezóny se vyklubal překvapivě nenápadný snímek, jehož největší atraktivnost tkví právě v tom, jak si ho kritika mateřsky přivlastnila. Na Lisu Cholodenko připadla tradiční akademická role "příjemný film s rodinnými hodnotami pro letošní nominace" a přestože jsem osudy postav prožíval s plným zaujetím, nepřináší Děcka nic, co bych neviděl jinde. Proto například zarazí nominace za scénář, který jako kdyby byl vystřižen z řadové zápletky Desperate Housewives a okořeněn adekvátně nadčasovým nádechem. To, co získávají pro celý film herci (všichni jedou naplno, ale obzvlášť Mark Ruffalo válí), ztrácí závěr, který sice vyloženě nezklame, ale pocit, že nic zásadního a dopointovaného nepřinesl, trochu zamrzí i rozčaruje. (01.02.2011)

Děcka nepřináší z hlediska příběhu a sdělení nic, co už bychom neviděli tisíckrát nikde jinde: Štastná rodinka nechává pod povrchem kvasit drobné křivdy, ty s narušením rovnováhy (katalizátor Mark Ruffalo) vyplavou na povrch a dochází k dramatickým konfliktům. Výsledkem dramatické linie je pak banální poselství o tom, že i když je soužití někdy obtížné, je rodina (nebo vztahy) nenahraditelná. Že tuhle famílii řídí dvě lesbické matky, to už je jen takový detail. V jádru totiž stejně stojí trefně napsané postřehy a dialogy, které jakoby vypadly z našeho každodenního života. Herci si navíc dobře napsané výměný náramně užívají a tak jde i přes značnou neoriginalitu, a závěrečné sklouznutí k omšelému moralizování, o neskutečně příjemnou konverzační komedii (s příležitostnými ostny dramatu). 7/10 (27.02.2011)