Tváře v davu

Velmi dobrý námět na horor, zvláště když si člověk představí, že by ztráta schopnosti rozličovat obličeje postihla jeho. Sám si totiž tváře pamatuji dost špatně. Když jsem se před lety nastěhoval tam, kde bydlím, začal jsem postupně vnímat sousedy z ulice. Pěkná mladá děvčata jsem si zapamatoval hned a bez problémů jsem dokázal odlišit třeba brunetu s tetováním na lýtku od brunety s tetováním na paži. Později se mě hrubě dotklo, že i mladé holky jeví sklon stárnout, ale pokud tu některé z nich pořád bydlí, poznám je i změněné věkem. Ostatní sousedy různého stáří a pohlaví jsem si pamatoval podle jejich psů: babka s minichrtem (správně se tomu psu snad říká baset nebo tak nějak), pán s malým černým psem, paní s bílým chundelatým psem, magor s jezevčíkem... Jako poslední se mi vtiskly do paměti obličeje některých dalších osob, a to hlavně v rámci kategorií slušní lidé/šmejdi. Dodnes jsem nevzal na vědomí všechny, ale pokud mě někdo pozdraví, tak odpovím. Kromě toho se sousedé často mění: stěhují se nebo umírají, ať už přirozenou smrtí nebo sebevraždami. Zkrátka chci říci, že jsem s hlavní hrdinkou soucítil. Filmové zpracování je celkem slušné až na ten sentimentální a jaksi rozplizlý konec. (24.07.2023)

Tohle mě moc nebavilo. Bohužel. Nejde vyloženě o špatný film – má to i zajímavou tvůrčí myšlenku, ovšem to celkové zpracování…Byla tu navíc spousta míst, která nudila. Nejvíc bych ocenil větší počet mrtvol, když už si s ní sériový vrah chtěl hrát jako kočka s myší a ona ho nebyla schopná poznat. Jenže to by musel mít režisér větší koule. Místo toho jsme co chvíli v nemocnici, nebo na diskotéce – která má sloužit jako zásobárna potencionálního mrdu pro dvě již lehce přestárlé kamarádky hlavní hrdinky. Ale tak po pár panácích a trošce představivosti se do toho ještě dalo jít. Sarah Wayne Callies byla za dob Útěku z vězení celkem pěkná, no…Tahle kriminálka prostě promarnila svůj potenciál a ten guláš ve ksichtech či zabití mimo záběr kamer – smůla to už dneska moc lidí neokouzlí…50% (31.12.2021)

Roztahaná nuda, kdy někdo viděl Memento, načetl si o dalších možných vzácných poruchách, šmrncnul to Sexem ve městě, a totálně zblbl diváka, že vlastně ani neví, jestli tam vůbec hraje Milla nebo někdo jiný. Kdo je vrahem tak evidentně mlátí do očí od chvíle, kdy se objeví na scéně, až je spíše překvapením, že je to skutečně on. Mimochodem, i když nepoznáte něčí tvář, poznáte snad kurňa druhýho po hlase, nebo se naučíte jeho tvář vnímat hmatem aspoň, ne? (03.02.2012)

A prdelka přestala rozpoznávat nejen tváře, ale i hlasy. Možná by to dopadlo líp, kdyby přišla o zrak úplně, pak by jí třeba došlo, kdo je vrah a člověk by nemusel dvě hodiny čumět znuděně do blba a chválit filmaře za to, že alespoň Mille nechali ten její roztomilej ksichtík po celou dobu filmu. Bez ní by tenhle béčkovej skvost měl asi stejnou hodnotu jako reklama na vložky, alespoň přesně tak funguje, může být sebelepší, ale jak zjistíte, o co že jde, dál už vás nezajímá. 40% (21.09.2013)

Námět je zajímavý a Milla hraje výborně, tím ale pozitiva končí. Film se mi ztrácí ve změti jiných, stejně jako se Mille ztrácí tváře před očima. Stejně jako se ona zorientovala na jedné jediné tváři z mnoha tím, že byla něčím výrazná, jsou výrazné momenty ve filmu důvodem, proč si je pouštíme znovu. Faces in the crowd je nemá a proto už jsem na něj téměř zapomněl. Navíc je mi Julian McMahon extrémně nesympatický a sledovat ho jako hlavního hrdinu je pro mě mučení:) (12.01.2012)