Králova řeč

Ačkoliv spustilo letošní oscarové klání četné debaty o střetu rychlemluvícího Zuckerberga ze Social Network a koktajícího krále z King's Speech, film samotný proti sobě staví koktajícího krále a rozeného řečníka Hitlera. Zpráva, kterou k nám tímto údajně konzervativní snímek King's Speech vysílá, je tak ve skutečnosti ostře nekompromisní – Zuckerberg je novodobým Hitlerem pro jedenadvacáté století. Hitler coby odstrkovaný malíř pokojů, v němž vykvetl antisemitismus během mládí, kdy byl nucen po dobu pěti let sdílet společné prostory s největší vídeňskou chátrou, nemá daleko od losera Zuckerberga, který upekl Facebook coby odstrkovaný student na Harvardu. Sociální sítě jsou vlastně takovými novodobými koncentráky, kam jsme odklizení, byť, a to je podstatné, zcela dobrovolně. Dovedu si představit chybná vysvětlení budoucích historiků, kteří se budou snažit rozklíčovat, proč jsme tehdy na přelomu tisíciletí kolektivně propadli počítačům. Na tomto pozadí bychom měli chápat zoufalou potřebu historiků holocaustu vypíchnout určitou příčinu, resp. vepsat do holocaustu nějaký význam: pointa je, že neexistuje žádné tajemné mystérium holocaustu, které by se mělo vynést na světlo, žádné mystérium, jež by se mělo rozřešit. To, co je třeba zdůraznit, je pouze dobrovolnost samotného činu: svobodného rozhodnutí, ve vší jeho zrůdnosti. Z této perspektivy není skutečnou morální katastrofou bezprostřední výbuch brutálního násilí, nýbrž nenápadná ztráta morálních ukotvení v naší konzumeristické společnosti přebytku, kde vše probíhá zdánlivě hladce – hrůza zla je v tom, ze vůbec nevypadá děsivě, že nás dovede v našem nesmyslném životě rozkoší ukonejšit. Zkrátka Zuckerberg je v jistém ohledu horší než Hitler, protože Hitler představoval zlo zakoušené bezprostředně jako takové a vyvolávající morální pobouření, kdežto kvůli Zuckerbergově nekalosti upadáme do morální malátnosti, aniž si to uvědomujeme. V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, varovalo Kachyňovo Ucho, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho. Podobné úvahy vztahující filmy tak vehementně ke skutečným reáliím by nás neměly vyvádět z míry: v jedné z diplomatických depeší zveřejněných na stránkách WikiLeaks jsou Putin a Medveděv přirovnáváni k Batmanovi a Robinovi. Je to užitečná analogie: není internetový aktivista a spoluzakladatel WikiLeaks Julian Assange reálným protějškem Jokera z Nolanova filmu Temný rytíř? (02.06.2011)

Nádherná kamera a výprava (prechádzka po zahmlenom parku s kuželovými stromami je estetickým orgazmom), brilantní herci, handicapovaný hlavný hrdina (so srdcervúcou plačúcou scénou), milujúca manželka, a keď ide do natuhšieho, tak booster naliehavosti v podobe nástup Hitlera k moci... Proste čistá rainmanova duša vo vznešených anglických kulisách Merchanta a Ivoryho, neboli ďalšia sázka na oscarovú istotu, hoci tentoraz skutočne dobrosrdečná a úprimná. Nebuďme však sentimentálni - Tom Hooper „iba“ perfektne zužitkoval všetko, čo ho naučili na škole a čo ho naučil zlatý Hollywood a zlaté Anglicko, a nevniesol do svojho diela žiaden autorský otlačok, ani nič nikam neposunul. Preto som držal palce osobitejším, odvážnejším a progresívnejším umelcom Fincherovi a Arronofskemu... (08.03.2011)

Brilantní režie Toma Hoopera, který vše naservíroval na hladinu filmařiny v celé své kráse. Rush byl velmi příjemným doplňujícím tempem díla a Hoopera nechal svým výborným výkonem jak chladnou klapku, tak dotek na srdci při pomoci krále v nejtěžších chvílích života. Výprava mohla vyhrát cenu - tak jako kamera. Ve scénáři bych se přiklonil k Fincherovi (Sociální sít'). Celý film na mě působil velmi příjemně a ze dne na den mi ještě připomíná lehkost, která mě po celou dobu doprovázela. (31.01.2012)

"Behind-the-scenes" královských patálií, převážně logopedického ražení, z období závěru slavného britského impéria. Film nepostupuje nijak zázračně po celé své délce, ale jakmile se nachýlí ke konci, pár emotivně přesně mířených momentů ho ve vás opravdu umocní. Nemáte-li od přírody problém s dvouhodinovým konverzačním dramatem, pak není co řešit. (12.02.2011)

Naprosto zbytečnej film o jednom koktajícim aristovepřovi, kterej se po 2 hodinách prokoktá k závěrečný řeči. Nechápu, kde tahle píčovina nabrala tak vysoký hodnocení. To už mi připadaj zábavnější novoroční projevy Gustava Husáka, než poslouchat anglickýho krále, ze kterýho to leze jak z chlupatý deky. Jinak podobný téma nabízí i jeden z dílů Ženy pod pultem (Příběh zeleninové Jiřinky) a nutno dodat, že je to mnohem větší zábava. (11.05.2012)