Dívka, která si hrála s ohněm

Oproti 1. dílu drasticky zatažená ruční brzda. Knížka možná nepostrádala napětí, ale ve filmu se z příběhu stala prakticky tuctová detektivka, ve které je divák nucen společně s novinářem Blomkvistem odhalovat Lisbethinu minulost. Pár solidních scén se najde. Například lesbická scéna, na férovku s motorkářema, zapálení stodoly a závěrečné zúčtování. 60% (10.01.2011)

Tak v rámci prvního dílu se zde jedná o vcelku velký pokles kvality. Vymizela všechna ta temná a tajemná atmosféra, která dokonale vedla a zdobila Muže, kteří nenávidí ženy. Kvality samozřejmě pokračování upřít nelze, už jen kvůli skvělému výkonu Noomi Rapace , ale je to už prostě něco jiného a dát víc než tři hvězdy by bylo nefér vůči Dívce s dračím tetováním, které jsem chtěl dát pět za skvělou thrillerovou zábavu, zatímco zde jde už spíše jen o temné drama ze švédského politického podsvětí. Slušné, ale nijak úchvatné. Uvidíme, jak na tom bude třetí díl. (15.01.2012)

„S tímhle případem nasazujeme krk. Ovšem jdeme do toho. Ale to je asi podstata Milénia, ne? Proto jsme tady.“ Nečekal jsem to, ale oproti jedničce je dvojka stále dobrá, i když už ne tak pečlivá. Prostě jiná. Alfredson sice pokračoval zhruba tam, kde Oplev původně skončil, ale už to není to pomalé, postupně budované atmosférické detektivní vyšetřování starého zločinu. Nový případ je pro Lisbeth nicméně dost osobní a jde jí o krk, takže o napětí není nouze. Zároveň se tím splácí staré dluhy, protože tentokrát Mikael zachraňuje zadek jí, a ne naopak. Film má každopádně tempo, šťávu, opravdu démonického záporáka…ale bohužel taky závěrečných 10 minut, které se prostě nepovedly. Film u mě klesnul už po „hlíně“, která mi přišla tak zoufale nereálná, až mě rozesmála, a pak to jen pokračovalo až do konce. S hodnocením tedy končím na slabších 4*. „Co chcete?!“ - „Chci umožnit zákazníkům komentovat fakta v našem tematickém čísle o obchodu s bílým masem.“ - „Uvědomujete si, že mi zruinujete život, když to otisknete?!“ - „Jo.“ (25.08.2023)

Muži, kteří nenávidí ženy fungovali jako samostatné filmové dílo (knihy jsem nečetl, pravda). Měli uzavřený příběh a neměli náběh a pokračování. Zásadním problémem dvojky (a trojky) je tak znovnakopnutí děje skrze postavu Lisbeth Salander. S tím souvisí vymyšlení nových zápletek, spikleneckých pozadí apod. A tato dodatečně vymyšlená mytologie a pozadí nefungují. Působí nepravděpodobně, až do extrému vyhnaná nepravděpodobnost konspirací tluče do očí... Na vině je pak i režisér Aflredson, který, na rozdíl od Opleva, nedokáže filmu dát něco ze sebe. Jen rutinně odškrtává scény ze scénáře a sune příběh konstantním tempem, bez zájmu... Finále pak sice potěší svojí brutalitou, tempo v něm ale definitivně chcípne. A otevřený konec už působí jako výsměch... Hudba je super, ovšem... (17.01.2011)

„Myslela som, že si mŕtva alebo také niečo.“ – „Také niečo.“ Je to paradox, že prvej časti som sa vyhýbal a potom som zostal príjemne zaskočený, kým na druhú časť som sa tešil a nakoniec som z nej zostal sklamaný. Nie, nie je to zlé. Lisbeth je stále príliš šokujúca postava na to, aby bol film, v ktorom vystupuje, vyložene zlý. Jej herecká predstaviteľka je na to príliš uhrančivá, niektoré scény príliš v dobrom vtipné (skrinka, zbitie dvoch o sto kíl ťažších opičiakov) a v druhej polovičke dostane príbeh pôsobivý osobný rozmer a stane sa ešte zaujímavejším. Bohužiaľ, počas prvej hodiny som takmer vôbec netušil, o čo ide, novinár a Lisbeth majú jedinú (!) spoločnú scénu a celé to vyzerá ako lepší televízny film (čo tiež nie je zrovna moc veľká pochvala). Viac o celej trilógii v mojom článku na Recenzie.org: http://recenzie.org/triler/488-potetovane-dievca-ktore-sa-hralo-s-ohnom-a-kopalo-do-osieho-hniezda (07.02.2011)