Dívka, která kopla do vosího hnízda

Je až neuvěřitelný kam se nám celá triloška dostala. Všechno to začínalo jako temná atmosférou nabitá krimoška a skončilo to jako thrillerovský hon na mocipány. Ovšem uzrálo to pěkně. Ze všeho nejvíc se mě líbily herecký výkony. Žiju v domění, že vůbec nejtěžší herecký projev je obyčejný pohled beze slov, podle mně to zahrát, tak abych já jako divák v tom pohledu cítil emoce, vyžaduje už opravdovský talent a umění. A u toho soudu jsem doslova chrochtal blahem, jak si tam vyměnovala Noomi pohledy s Michaelem, to bylo fakt prvoligový. Závěrečný díl nenabízí příliš akce ani mrazivou atmosféru, ale má v sobě neskutečně poctivou filmařinu, díky který uteče 147 minut stejně rychle, jako pěkná holka od impotenta. Navíc to napětí jestli svině dostanou pořádně naložíno a nebo to bude jako v Český republice, kde lež a nenavist pravidelně vítězí pravdou a láskou. Dneska všechny filmy co komentuju chválím tak jsem teď asi dvě minuty přemýšlel co bych zkritizoval, abych nebyl za měkotu, ale vůbec nic mě nenapadá. Nezbývá než popřát Michaelovi a Noomi hodně štěstí v další kariéře a až mě budou klepat na televizní obrazovku mile rád si je do ní pozvu. (23.12.2010)

Mírný kvalitativní posun vzhledem k slaboučkému druhému dílu je dán zejména filmařsky vděčnější předlouhou (více akce, více konfrontace). Alfredsonova režie zůstává stejně rutinní. Závěrečný díl navazuje přesně tam, kde prostřední část trilogie skončila a jak neokázale (vzhledem k Lisbethině povaze se nabízí „autisticky“) začíná, tak i končí. Žádné grandiózní finále s vybuchujícími domy a záchranou v posledním okamžiku. Hezky nehollywoodsky. S prostředím je finále bohužel tím jediným, čím se Dívka, která kopla do vosího hnízda liší od kteréhokoli tuctového krimithrilleru. Zoufale jí chybí atmosféra knih, resp. prvního filmu. Vedlejších postav ubylo, jako ta hlavní se profiluje Lisbeth, což odpovídá knize i hereckým možnostem výborné Noomi Rapace. Z odstraněných linií nejvíc zamrzelo zredukování těch milostných na jednu jedinou, mezi Mikaelem a Erikou, která navíc neodchází z Milénia, čím je příběh zbaven další zajímavé – novinářské roviny. Film je to ukoukatelný, ale viditelně natočený narychlo a předhozený publiku ještě za horka, dokud se o Miléniu hodně mluví a píše. Nečíst tři nadprůměrně knihy, dvě průměrné filmové adaptace mne k jejich přečtení rozhodně nepřivábí. 70% (09.12.2010)

Po absurdním kroku stranou ke zcela jiné tváři zápletky po Mužích, kteří nenávidí ženy v Dívce, která si hrála s ohněm, je Dívka, která kopla do vosího hnízda epochálním finále. Finále se vším všudy, má koule, má kulervoucí soudní velkovyvrcholení, všechno souvisí se vším, všechno do sebe zapadá, Lisbeth zase nosí číro jak blázen a na závěr se ukojí každý Lisbeth/Mikael shipper. Jestli takhle daleko dojde i Fincher nebo někdo po něm, tak to bude mega mazec. Obě série se zřejmě nejvíce rozklíží v polovině, ale na to propojení draků se špióny si ráda počkám. (12.01.2012)

Vyvrcholení celé téhle látky sice je tu a tam šité (stejně jako druhý díl) horkou jehlou, pořád je to však nadmíru kvalitní filmařina. Trojka na dvojku bezprostředně navazuje. Lisbeth Salander je v nemocnici, pobitá a čekajíc, že bude muset před soud. Vrací se i postava novináře Blomkvista, který usiluje o Lisbethinu nevinu, takže po většinu děje pro houževnatou hlavní hrdinku hlavně sbírá fakta a důkazy. Čelí výhružkám, rozpadá se mu novinářský tým. Trojku ocení hlavně ti, kterým se líbil mnohými kritizovaný prostřední díl. Nabídne komplexnější závěr a ostatně i víc akce a konfrontačních scén. Scénář je výborný, ale nového toho do příběhu moc nevnese. A teď pozor na spoilery!! Nervy drásajícím vyvrcholením trilogie má pak být soudní přelíčení, a díky bohu jím docela je (rozsáhlý komplot nicméně nenabídne nic moc zásadního navíc – a těžký punkový outfit Lisbeth u soudu je sice stylový, ale k chytrosti má daleko. A naši mlčící hackerku spíš degraduje). Samozřejmě nás také zajímá, s čím a kdy přijde na scénu blonďatý ďábel Ronald – přijde, ale jeho konání a skonání je vykonstruované, bez napětí a lehce úsměvné. Rovněž je diskutabilní i samotné spiknutí členů tajných služeb, kteří jsou dnes belhajícími důchodci, takže i podle toho jejich konání vypadá. Vlastně těch výhrad (i když čtyři hvězdy bezpečně dám) je docela dost, protože lehčí problém jsem měl i se samotnou šťavnatou Lisbeth. Její chování je kapku spratkovité, nebýt Blomkvista a jeho týmu, ty stařečci by jí hravě dostali na lopatky. Příliš nepomáhá ani režisér, který moc přidané hodnoty nepředkládá, dlouho čekáme na scénu, která by nás dostala do kolen (snad jen srbští gangsteři to v kavárně slušně rozjeli). Přesto mi v téhle společnosti bylo hodně dobře!! Takže 75% (16.11.2013)

Karl Stig-Erland Larsson zemřel v pouhých 50 letech, zanechal za sebou uzavřenou trilogii, která knižně vyšla až po jeho smrti. Své partnerce odkázal notebook, kde měl další tři rozpracované díly plánované dekalogie. Filmové zpracování celkem věrně kopíruje knižní předlohu, zachycují to podstatné z románu, příběh se odehrává ve svižném tempu. Autor předlohy vychází ze svých dlouholetých zkušeností investigativního novináře, řada zápletek včetně výhružek a ohrožení na životě je patrně z jeho vlastních zkušeností. Oproti prvnímu dílu, který je dějově posazený na ostrov a není tak prošpikovaný mrtvolami, jsou další dva díly víc ponuré, akční, násilí je neodehrává ve skrytu, je otevřené a brutální. Atmosféra filmu i její postavy korespondují s knihou. (02.07.2014)