Dívka, která kopla do vosího hnízda

Za soudní proces a scénu z cihelny přihazuju závěru téhle výtečné trilogie o pravém, a velice napínavém, přátelství čtvrtou hvězdu. Celkové hodnocení trilogie 70% (první díl nejsilnější, druhý díl nejslabší, spíš výplň, ikdyž stále zajímavá), těch cca 7 hodin mi uteklo jako voda, ale stejně tam na můj vkus bylo až moc řečí na úkor silných, nervydrásajících scén (ačkoli kdykoli na ně přišlo, stály za to). Herecké duo netřeba velebit (to už jsem učinila u předchozího dílu) a z fleku bych oběma vrazila plný počet. PS: Jsem zvědavá na verzi s Craigem, neumím si představit, že by James Bond mohl dosáhnout takové důvěryhodnosti, jako civilní Nyquist. (14.03.2012)

„Skoro jako řecká tragédie. Zalachenko se snaží zabít svou dceru s pomocí jejího nevlastního bratra. Když se ona se probere z mrtvých, zarazí otci sekeru do palice.“ - „Ano, i tak se na to dá dívat.“ Lisbeth je pořád v průseru a nejde po ní jen policie, nýbrž i otcovi bývali kolegové. Smyčka se stahuje kolem ní, ale také Mikaela, který se ji z toho snaží dostat. Tentokrát budou potřebovat i pomoc jiných…Z druhého a třetího dílu jde poznat, že jedou na stejné vlně, a od jedničky se výrazně odlišují. Alfredson pokračuje v tom, co se mu osvědčilo, přesto mi závěrečný díl trilogie přijde o něco povedenější než ten předchozí. Je vyrovnanější, napínavější (zejména snahou zabránit umístnění Lisbeth do léčebny, navíc korunovanou výbornou pasáží u soudu). A nehyzdí ho dementní konec, který je tentokrát podařený, přičemž úplný závěr mi přijde asi jako ten nejlepší možný. Při zpětném ohlédnutí nejvydařenější jednička vzhledem ke svému ukončení ani pokračování nepotřebovala, přesto se podařilo natočit další 2 nadprůměrné filmy, které stojí za zhlédnutí. (01.09.2023)

Je až neuvěřitelný kam se nám celá triloška dostala. Všechno to začínalo jako temná atmosférou nabitá krimoška a skončilo to jako thrillerovský hon na mocipány. Ovšem uzrálo to pěkně. Ze všeho nejvíc se mě líbily herecký výkony. Žiju v domění, že vůbec nejtěžší herecký projev je obyčejný pohled beze slov, podle mně to zahrát, tak abych já jako divák v tom pohledu cítil emoce, vyžaduje už opravdovský talent a umění. A u toho soudu jsem doslova chrochtal blahem, jak si tam vyměnovala Noomi pohledy s Michaelem, to bylo fakt prvoligový. Závěrečný díl nenabízí příliš akce ani mrazivou atmosféru, ale má v sobě neskutečně poctivou filmařinu, díky který uteče 147 minut stejně rychle, jako pěkná holka od impotenta. Navíc to napětí jestli svině dostanou pořádně naložíno a nebo to bude jako v Český republice, kde lež a nenavist pravidelně vítězí pravdou a láskou. Dneska všechny filmy co komentuju chválím tak jsem teď asi dvě minuty přemýšlel co bych zkritizoval, abych nebyl za měkotu, ale vůbec nic mě nenapadá. Nezbývá než popřát Michaelovi a Noomi hodně štěstí v další kariéře a až mě budou klepat na televizní obrazovku mile rád si je do ní pozvu. (23.12.2010)

Nakonec byla stejně nejlepší ta romantická večeře.. Lizbeth ukázala, že se umí patřičně oháknout k soudnímu přelíčení, blonďák Niederman chvílemi neuvěřitelně asocioval T-800 pronásledující Sarah Connor a spravedlnosti bylo ve finále učiněno až pohádkově zadost, nicméně třetí díl se už spíše svou koncepcí přiblížil televizní inscenaci, byť řádně dramatickou a tak mnohovrstevnou, že po hanácku řečeno: „Kdo sa mi v ní zamóce, ten sa mi z ní nevymóce.“ Uvidíme, jak se teď s elitní švédskou formací popasuje ta americká, ve složení Fincher - Mara - Craig. A neboj verbale111, prostupnou obrannou dvojici Bruckheimer - Bay poslali na farmu, protože v posledních sezónách hrajou, za ty peníze, co berou, neuvěřitelnou tužku.. (01.11.2010)

Lehce nadprůměrné zpracování, lehce nadprůměrné (oddechové) knižní předlohy. Nic víc, nic míň. Jedno ale musím Alfredsonovi přičíst k dobru. Zatímco S. Larsson s postupujícím dějem (trilogie) dělal z téměř rachytické dívky chodící vraždící monstrum, Daniel z toho vyšel (v rámci možností a a již zmiňovaným okolnostem) jako vítěz. Při představě, že by se látky chopil „renomovaný“ hollywoodský tým, ne nutně tandem J. Bruckheimer-M. Bay, (R. Emmerichovi se prý také sbíhají sliny) mohli bychom se dočkat opravdu „velkých věcí“. Taková scéna v opuštěné továrně (cihelně) k tomu přímo vybízí. Co všechno by tam šlo napasovat, tj. kolika krásných WTF momentů se mohl divák dočkat. Jedno oko by nezůstalo suché. Co naopak zamrzí, je vyškrtnutí vztahu M. Blomqvista s detektivkou M. Fiquerolaovou (vzhledem k faktu, že se jedná o jeden z hlavních rysů hlavního hrdiny). Krátit se muselo, hodně a taky se krátilo, hodně, ale v tomto případě (ne poprvé a ne naposled) poněkud neštastně resp. necitelně. Přesto, jak už jsem výše zmínil, z toho Alfredson (alespoň v mých očích) vyšel se ctí. Byť toho neodbytného pocitu, tj. nebýt obeznámem s knižní předlohou- ztrácel bych se, se tak úplně nezbavím. S osobním dovětkem na závěr. Remaku bych se, Davide, i přes poměrně zdařilý první počin, rád nedožil. Na odpočinek se však, alespoň v blízké budoucnosti, nechystám. To aby bylo dostatečně jasno. Když pominu holou skutečnost naprosté zbytečnosti, jsem přesvědčený, že to není (i vzhledem ke knižní předloze) kam posouvat. První díl (knižní trilogie) byl zároveň i jejím vrcholem. 65% P.S. co se však, bez jakýchkoliv pochyb povedlo, je obsazení M. Spreitze alias „chodícího nadopovaného bezkrka“ R. Niedermanna. Tady se naše představy, Danieli, vzácně shodují. Zajímavý komentář (úhel pohledu) pro mě: Sawy (24.05.2013)