Letní válka

Takhle umí rodinnou zábavu namíchat snad jen Japonci. I přes zbytečná klišé se daří vyždímat z rodinné tématiky podpořené velkými nesnázemi v sociální síti nové generace naprosté maximum. Je to ale hlavně díky interakci postav, chytrým dialogům a humoru. Virtuální šarvátky s nebezpečnou U.I. tu jsou až na druhé koleji. Technika tu navíc není jednoduše odsuzována - její zneužití může být nebezpečné, ale na druhou stranu nás dokáže spojit. Mezilidská komunikace platí ostatně za ústřední téma, což dokazuje i geniální pasáž, ve které babička hlavní hrdinky obvolává rodinu a známé a burcuje je k boji s hroutící se infrastrukturou. Mamoru Hosoda podle mě natočil nejlepší anime film za poslední roky a přebírá tak po Miyazakim trůn nejlepšího japonského vypravěče. (11.03.2010)

Jsou filmy, které chvílema baví a chvílema nudí. Tohle je jakoby posunuté o úroveň výš. Občas bomba a mezi tím "jen" baví. Animace je špičková a prostředí snad ještě lepší... alespoň kdo se zajímá o trendy v informatice, tak bude nadšenej. Nějak tak bych si představoval svět za 10 let. Minimálně v pokrokovějších částech světa. Celý nápad a provedení se mi hodně líbí. Autorům se povedlo najít neohrané způsoby, jak zapůsobit na lidi a řekl bych, že se trefili. Vůbec mě pak nenapadá, co bych tak mohl vytknout. Asi to bude nevyváženost scén. Těch fantastických momentů, z nichž jeden rozepisuje Reanimated, je opravdu hodně, ale kvůli tomu ty ostatní pak bohužel vypadají o něco hůř. Chtělo by tak to o hodinku natáhnout a pak bych neváhal hodnotit maximálně... takhle se mi do toho z nějakých důvodů vůbec nechce. (04.04.2010)

Je to sice hezké a neuspěchané (oproti Pokémon-rychlým-střihům, které tolik upřednostnují anime tvůrci) vyprávění režiséra Hosody, které odpovídá klasicky komponovaným obrazům a čistému vyprávění jeho příběhů. Ručně malované scény reálného světa jsou ohromující, zvláště v pečlivě vybraném pozadí, které si získají určitou úroveň pozornosti, ale neobtěžuje natolik, jak je v anime zvykem. Často se to zdá být poctou velkého režiséra Yasujiro Ozu. A to jak vizuálně (pomalé jízdy, rámující velkou skupinu lidů a jejich portrétování), tak tématicky. Ale místy je moc chvalozpěvů na dívku (go, Natsuki!), někdy až moc nerd (go, Kenji!) a někdy až moc důvtipně (go, Great-Grandma!). Druhá polovina filmu, která je zaměřená na hraní na počítači a snahu nalezení nového způsobu vyjádření solidarity, je příliš dlouhá. A celé to je vlastně pohledem na komplikované vztahy v rodině. Škoda jen, že to není tak promyšlené. A co si z toho máme odnést? Utéct od mocné síly internetu, je to moderní Frankensteinovo monstrum. (10.02.2011)

Zpočátku to vypadá jako ten typ anime, který nesnáším - pohádka pro nerdy, ve které hlavnímu hrdinovi-nerdovi spadne do klína jak epická záchrana světa, tak i nejkrásnější dostupná holka a sem tam i nějaká superschopnost. Ono to tak trochu dopadne (bez superschopností), ale je to komplikovanější než se na první pohled zdá. A tady začíná hlavní problém. Je to debilní sci-fi s ještě debilněji vystavěným světem, jenže všechno to je jen metafora pro důležitost pospolitosti rodiny (aneb když rodina drží spolu, dokáže všechno na světě; když má člena, který se od nich odloučil, začne se pomalu rozpadat) a také pro vyrovnání se a (svým způsobem) usmíření s USA a jejich shozením atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. A teď jak to brát - jako hloupou sci-fi s echt klišovitým rodinným dramatem na pozadí (SPOILER když nejde vytvořit přirozený konflikt, zabte nejstarší postavu KONEC SPOILERU), nebo jako veskrze pěknou, byť místy bolestně doslovnou (ta paralela s baseballovým zápasem fakt nebyla nutná - ale pobavilo mě, že svět stojí na pokraji apokalypsy a ten zápas jede dál jako by se nic venku nedělo) variaci na poselství větší části disneyovských animáků? Tady se dá jednoznačně opodstatnit pětihvězda i odpad. Já se zase zasekl někde uprostřed, protože zatímco Kenjiho postupné poznávání velké rodiny se mi líbilo svojí (víceméně) civilností, všechny ty vtípky okolo toho a klišovité charaktery hlavních postav, díky jejichž klišé je naprosto jasné jak vše dopadne, jsem bral hůř. A takhle se to střídalo snad u všech částí - souboje v Ozu vypadají skvěle vizuálně, ale je jich zbytečně moc a v závěru tak tvoří přehnané množství zvratů; Kazuma je sice nejzajímavější postava, ale fakt nechápu, proč se tak vyzdvihují jeho reálné kung-fu schopnosti, když je využívá jen v Ozu; část s karetní hrou je sama o sobě epická, ale má patetické vyvrcholení a svět v tomhle případě zachrání kočkoholka; zbytek světa je zde zobrazen stejně jako v amerických blockbusterech - vše stojí na Japonsku a ostatní jsou vidět na pár vteřin jak fandí Natsuki... A já bych mohl pokračovat dál, ale to bych to tu jen podrobně vypisoval. Expresivita scén typická pro anime sice funguje obstojně, takže to silnější dojmy (svým způsobem) zanechá, ale mě to pořád spíš míjelo, než abych si to dokázal upřímně užít. Podobný problém jsem měl i s Dívkou, která skákala časem, takže tu hodnocení nechám totožné. Líbí se mi, co z toho vyleze, ale zpracování ne. Tomu prostě podlehnout nedokážu. Slabé 3* (22.04.2024)

Animefest 2010/// Obsazení 8/10 Děj 9/10 Hudba 9/10 Animace 10/10/// +moderní příběh křížený s japonskou tradicí, příjemná hudba, výborná animace, vtipné a zábavné/// První filmové pokušení na letošním Animefestu a pravděpodobně jedno z těch nejlepších. Film, který má vše (lásku, drama, boj, vtip, emoce) a to vše dává svým divákům. Krásný a veliký příběh, nejen tradičně o lásce, ale i o moderní době a nebezpeční která přináší všemožné virtuální sítě. Přiznám se, že právě ta virtuální stránka na mě byla moc divoká, trošku nepřehledná, ale o to víc fascinující a nikdy dříve neviděná. A naopak reálný svět v sobě skrýval příběh o rodině, její minulosti a přítomnosti, soudržnosti a rozepří mezi postavami a ke konci snahy všech o záchranu celého světa. Parádní a nevšední zážitek podopořen krásnou japonskou animací. A ten potlesk v sále byl velkolepí./// Celkem 90%/// (07.05.2010)