13 samurajů

Souhlasím se Segrestorem, první polovina filmu byla k uzoufání nudná a od záměru to vypnout mě odrazovala jen hudba, která byla velmi, velmi dobrá. A tak jsem se útrpně prokousávala dějem s mnoha podobně znějícími jmény a extravagancemi jednoho urozeného , sadistického zmetka až konečně bitva přišla a to jsme byli někde jinde. Absolutně naturalistické, bez všech příkras, kdy vzduchem zní svistot mečů a potok a tráva zrudly krví. Skvělá práce kameramana, ovšem za tu ukrutnou rozvleklost to víc jak tři hvězdy nebude. To si ti stateční, padlí samurajové vlastně nezasloužili. (25.10.2014)

V rámci žánru hrstka proti přesile, se nedočkáte ničeho nového. Takové filmy se liší jen v počtu přeživších a příčinou toho všeho. Japonci do toho umí zamotat aspoň samurajský kodex, takže to není jen řežba ve vyšším zájmu. Záporák byl ultraz*rd, ale přesto mi to bylo trochu jedno. Spor mezi tím, jestli má samuraj hájit život a práva svého pána bez ohledu na to, co je to za zmetka, nebo jestli má samuraj hájit spravedlnost a zájmy lidu, měl příběh pozvednout do filosofické roviny, ale kdo v tom má jasno, ten u filmu nemudroval a spíš byl zvědavý, jestli se to povede a jestli někdo přežije. Na tohle téma jsou i lepší kousky. Horší 4*....nebo raději lepší 3. (27.12.2021)

I Japonci remakují nějaké svoje starší kousky, ale v případě Takashiho Miikeho jsem se nebál toho, že by se nejednalo o remake velmi osobitý a silný. Ponechán je základní příběh, Miike si přidal svou drsnou stylizaci, kde se ale nesnaží zbytečně předvádět, většinou, ale všechny prvky, které jsou zde použity, tedy především násilí, jsou jen pro podtrhnutí toho, jak je příběh krutý, respektive, jak jsou krutí někteří lidé. Střelba z luku na dítě je skutečně děsivá, a to zrovna v tomhle případě Miike diváka naturalismu ušetří. Miike se však postaral i o výbornou dobou stylizaci. V tomhle filmu jsem měl navíc zase jednou pocit, že ta destrukce, která je prováděna, je skutečná. Nesmyslná, ale má význam, ne jako v "Muži z oceli". (14.02.2014)

Je to vydarený akčný historický film od Takashi Miikeho. Má výborný príbeh o skupine samurajov, ktorí spoja svoje sily, aby sa pokúsili o takmer nemožné, zlikvidovať vplyvného Shogunovho brata známeho svojou krutosťou, ale stráži ho množstvo vojakov a tak musia vymyslieť plán, aby mali proti tejto mnohonásobnej presile šancu, ale urobia to, aj keby ich to malo stáť život. So spracovaním som spokojný, film by sa dal rozdeliť na tri podobne dlhé tretiny, prvá ideálne predstaví hlavného záporáka v rôznych situáciách, v ktorých vidno jeho prílišnú krutosť a tak som si k nemu hneď získal odpor a prial len to najhoršie a samozrejme priestor dostane aj skupina samurajov, len škoda, že ho nedostalo viac kladných postáv, aspoň nejaký vzťah sa dá získať nanajvýš k polovici hlavných postáv, čo je škoda, takže tu by som kľudne uvítal viac priestoru a rozhodne mi nevadilo ani to pomalšie tempo. V strednej časti sa už aj to tempo výrazne zvýši, poteší zmena prostredí a záverečná tretina je už prakticky neustála akcia, takže v rámci žánru je dej prakticky úplne ideálny, na film sa dobre pozerá od prvej do poslednej minúty. Akcie je tu priemerné množstvo a je aj celkom slušná, ale ničím výnimočná. Treba si na ňu počkať, v priebehu filmu na nájde iba pár menších akcií, čo ale vynahradzuje celé dlhé finále. Síce to celé pôsobí pomerne stereotypne, chýbajú tu nejaké lepšie nápady alebo aspoň momenty, ktoré skutočne stoja za zapamätanie, len v jednoduchých choreografiách umierajú protivníci po desiatkach, dokonca ma prekvapila aj menšia drsnosť, očakával som omnoho viac useknutých častí tiel, ale ako celok to pôsobí dobrým dojmom, chválim aj výber prostredia, takáto uzatvorená dedina dokáže zaujať. Len škoda, že sa tu nenašiel priestor pre viac súbojov jeden na jedného, práve také mám zo samurajských filmov najradšej a v tomto ma potešili prakticky len posledné dve likvidácie. Herecké obsadenie je celkom slušné, ale ako som spomínal, väčšina z nich nemá potrebný priestor a tak si ani nemajú diváka ako získať. Zaujali ma hlavne charizmatický Koji Yakusho a Tsuyoshi Ihara, teda dvaja najlepší bojovníci z kladnej strany a postava hlavného záporáka. Réžia a technická stránka sú na tom dobre, Takashi Miike je tu síce až prekvapivo komerčný, prakticky len jedna scéna tu nesie jeho rukopis, ale nemám s tým problém, práve k takejto tématike sa aj tento klasický prístup hodí. Som spokojný, mám rád samurajské filmy a síce na tie najlepšie 13 zabijakov nemá, ale aj tak je to vydarený predstaviteľ žánru. 77% (16.10.2012)

Dokázal jsem se přinutit zhlédnout první hodinu tohoto akčního a krvavého bijáku. Během této hodiny jsem ovšem neviděl jedinou akci. Jediné, co mě nutilo udržet pozornost, bylo, že jsem si maloval tabulky a zapisoval všechna jména, která ve filmu zatím padla, abych se vůbec zorientoval, kdo komu kdy ublížil nebo kdo se tak vlastně vůbec jmenuje. Uznejte sami Naritsugua, Mamiya, Shimada Shinzaemon, Makino Yukie, Akashi a Owari, poslední dva zmíněné jsou jakési dva klany. Ne, nepochopil jsem hierarchii těch klanů ani smysl šógunových samurajů nebýt jiných filmů. Celkem jsem zde viděl jen několik setkání postarších samurajů, kteří vcelku kecali o ničem a dost podivně se tomu furt smáli. Asi to byli nějací uznávaní muži, ale z toho filmu to tolik nepůsobilo. Po hodině žvanění jsem zjistil jen to, že 13 samurajů se konečně dalo dohromady, aby se postavilo padouchovi, kterým nebyl nikdo jiný než krutý panovník, který se obveseluje střílením šípů do dětí, usekávání končetin ženám apod. (Mám dojem, že se jmenuje právě Naritsugua, ale ruku do ohně za to nedám). Nakonec mě přemohl spánek a vysvobodil mě z uzoufání nudného filmu, o kterém všude čtu, že je to jeden z nejlepších akčních filmů. Nedalo mi to však a v rámci vlastního sebemrskačství jsem si později pustil druhou polovinu filmu. Přesně jak jsem si myslel. Dlouho očekávaná akce konečně přišla. Samurajové, aby si nadběhli Naritsuguovi, potkali několik zaprodaných roninů. Bitka to byla ale krátká a roninové zbaběle prchli. Srabi. Očekával jsem s napětím dál. Film dostal dramatický zvrat, když se 13 bojovníků dozvědělo, že Naritsugua prohlédl jejich past a povolal na 200 bojovníků. Situaci to 13 zabijákům trochu zkomplikovalo, ale poté, co jich asi sedmdesát zařvalo v několika pastích se karta obrátila. Čekal jsem cokoliv. Čekal jsem přehnané bitky, kdy zezadu nikdo nebude útočit, čekal jsem přehnané souboje proti přesile a spoustu výkřiků a máchání katan. Jak jsem byl ale vyveden z omylu. Film naservíroval tak syrové souboje, tak realistické způsoby zabití, že ještě teď mám pocit, že jsem byl toho všeho svědkem jako nějaký nezúčastněný vesničan, který tu genocidu pozoroval z povzdálí. Břinkot katan zní v uších ještě teď a já zas o něco více respektuji postarší upovídané samuraje, ať už jsou z jakéhokoliv klanu. Uznávám, že to co jsem psal v první části, bylo jen nerozvážné plácání slamy. Film je nejspíš opravdu největším akčním neamerickým trhákem poslední doby. Jen si dovoluji malou poznámku nakonec. Chtěl bych být zvukařem tohoto filmu a mít v databázi jen tři zvuky a to: švist, břink a uááá. Asi bych se uklikal k smrti, než bych je všechny a za sebou hustě rozsázel do druhé poloviny filmu. (23.05.2011)