Aquaman

Pán prstenů, Star Wars, Troja, Souboj Titánů, Propast, Strážci Galaxie, Avatar, Pacific Rim, Příběh žraloka, Bart Simpson přeměněný na mouchu.. To jen namátkou, kde se sahalo pro nápady, ale nepůvodnost rozhodně není to, za co bych Wanovi vytáhl špunt z jeho DC vany. Hastrman z fitness centra ve při s metrosexuálním skalárem Páťou mě vytáčeli tím kvantem opulentní digitální akce, která už roky v rámci úlitby uhrovité mládeži spolehlivě omezuje nějaký širší záběr superhero filmů. Já si už u nich normálně začínám užívat chvíle, kdy dvě osoby vedou nějaký všední dialog.. (19.10.2020)

Přeplácaná digitální omalovánka, a skoro se mi chce napsat „doslova“ omalovánka, když se koukám na ty CGI vyhlazené ksichty, skoro jsem z toho hodil šavli. Tady se jenom ukazuje pokrytectví některých filmových kritiků, kteří Hobbitovi vyčítali CGI přeplácanost (a ignorovali skutečnost, že šlo v mnoha případech i o rukodělné kulisy), a u Aquamana, který co do digibordelu je ještě tak o dva, tři levely výše, je v tomhle ohledu ticho po pěšině. Nedýchl z toho na mě život, ani jednou. Ani komiksový feeling, protože i sebehorší DC komiks má životnější a vícerozměrnější postavy, než Wanovy nudné jednorozměrné archetypy. Nuda, sterilní jak znojemské okurky. (13.04.2019)

Jedna analytická poznámka k AQUAMANOVI... Nemám to důsledně promyšlené a viděl jsem film jen jednou, ale zaujala mě jistá jeho odlišnost od celkové vlny komiksových velkofilmů. ___ Většina z nich nabízí reinterpretace žánrových vzorců za pomocí moderních variací klasických mýtů. Na jedné straně to popisoval svého času Umberto Eco v souvislosti se SUPERMANEM (tj. moderní mýty nahrazující určité funkce klasických mýtů), na druhé straně je to zjevné zejména s Marvelem: každý film je vlastně aktualizací nějakého filmového žánru pro určitý segment publika, ačkoli v základu stojí vlastně totožné vývojové modely, což je zjevné hlavně u oněch tzv. originů. Tyto jsou přitom sepnuty do klasického vývojového oblouku hollywoodského filmu. ___ Ovšem co AQUAMAN? Podle mě kráčí spíše obráceně: využívá popkulturní žánrové vzorce a předpoklad vývojového oblouku hollywoodského filmu k (a) navracení se k mnohem starším více či méně mytickým modelům očištěným od postmoderní sebeuvědomělosti (maximálně se ocituje Pinocchio, ale už ne Jonáš), (b) víceméně epizodickému vyprávění, kdy se hrdina na svém kvestu potýká s dílčími překážkami, které jsou ve skutečnosti tím hlavním potěšením - a každá ho nějak posune, ačkoli vlastně není psychologicky definovaná postava. ___ O něco konkrétněji: snadno rozpoznáme moderní (sub)žánrová schémata ustavení komiksového hrdiny, parťáckého filmu, špionážní konspirace, brownovské detektivky "od bizarní stopy k bizarní stopě na základě čistých abdukcí", godzillovského kaidžu filmu, bondovského cestování po atraktivních lokacích či bitvy obrovských armád v duchu PÁNA PRSTENŮ. Ale je to spíše obráceně, když od sofistikovanosti míříme k mnohem klasičtějším schématům: antický polobůh mezi lidským a božským světem přijímá kvest... a už to jede (vč. svatého grálu). ___ Nejednou jsem si vzpomněl na původní SOUBOJ TITÁNŮ (1981), a to nejen proto, že představitelé Persea a Andromedy byli podobná herecká dřeva - a jejich postavy nikdy nebyly psychologicky definované, nýbrž se posouvaly od činů k činům, přičemž jsme se přesouvali mezi relativně uzavřenými vyprávěcími bloky ustavením zbrusu nového cíle. Ba co víc, v souvislostech dynamických STAR WARS působil srovnatelně starosvětsky, byť tentokrát je jí dosaženo spíše "uncool" kostýmy a celkovým designem než volbou sebeuvědomělých triků. ___ PS: Samozřejmě to stojí i na pečlivém rytmu, logicky oddělujícím větší soubory epizod: souboj bratrů na hodině, polibek na dvou hodinách atp. (01.01.2019)

Jestli by se dal Eastwood označit Warnery rodinným zlatem, tak James Wan je minimálně rodinným stříbrem. Vzít si béčkovou komiksovou látku a dokázat z ní vytvořit z ní nejzajímavější Star Wars poslední dekády. To už není jen o štěstí. Aquaman ač se to tak před léty nejevilo uspěl na plné čáře. S druhým dílem rozhodně netřeba spěchat. Mám takový pocit že DC nakonec přecejen budou adekvátní konkurencí pro Marvel. Casting se rozhodně povedl. PS: Hraje v tom i Hodňák Akerman. 75% (15.04.2019)

Je mi jasné, že snímok "Aquaman" je určený prioritne čitateľom komixov. Pochopil som, že to nie je natočené pre bežného mainstreamového popcornového kino diváka. Je to film, ktorí dokážu plne oceniť iba ortodoxní obdivovatelia americkej komixovej tvorby. Ja medzi nich nepatrím, ale rád sa nechám unášať do sveta fantázie, kde je možné úplne všetko. Takže som sa ani pri jeho stoštyridsaťtri dlhej minutáži nenudil. Bolo to úžasné podmorské dobrodružstvo plné sýtych farieb, dychberúcich obrazov a s príbehom, ktorý skončí dobre. Zrejme preto, že mám v sebe stále hravosť a zostatky detskej duše, tak som nebol sklamaný. No podotknem tiež aj fakt, že kvôli mojej ignoráncii ku tvorbe takých komixových veličín ako DC Comics alebo Marvel, som z toho ani nepadol na zadok. Bol to skrátka dobrý akčný fantasy film, ktorý ma zaujal predovšetkým svojim bombastickým vizuálnym spracovaním. *** (23.03.2023)