Od sedmi do čtyř (E09)

Tři lidé, jedna místnost a dokonale sepsaný psychologický příběh o stárnoucí matce jedné dospívající dívky, která si až příliš pozdě uvědomí, že se chovala sobecky a chtěla matku jen pro sebe. Naprosto vycizelované dialogy, dokonce s občasným humorným nadhledem a odlehčením ("ještě vám tady budu nosit poštu"), kterým dominují ty mezi Švehlíkem a Chytilovou, v nichž se jeho postava snaží té dospívající holce nějak nevtíravě přiblížit. Žena tento víkend sledovala několik současných českých kinofilmů, a tahle malá televizní inscenace je svým napětím a dokonalou charakteristikou postav strčí zlehka do kapsy. (24.03.2024)

"Máš to zapotřebí? Vždyť už je ti čtyřicet!" Na ovdovelú matku Janžurovú prehnane citovo naviazaná dospievajúca Chytilová je tak nadšená zo zoznámenia s jej novým vyvoleným Švehlíkom, až z toho dostane žltačku, ktorou pohotovo obratom nakazí potencionálneho otčima (mohli by sme mať nejaké múdre reči o inkubačných dobách, ale nebudeme). Po pobyte na infekčnom oddelení sa následne spoločne doliečujú pod starostlivým dohľadom Janžurovej, ktorá je ale pracujúca a tak denne v čase spomenutom v názve sa ponevierajú po byte pyžamách a županoch, pripaľujú hrnce, hrajú spoločenské hry, vedú filozofické reči a pokúšajú sa, jeden programovo a druhá proti svojej vôli, vytvoriť si nejaký fungujúci vzťah. On sa snaží, ona to sabotuje a útočí pri najmenšej príležitosti. Vynikajúca netypická konverzačka v uzavretom priestore, skvele napísaná a famózne zahratá. Obzvlášť mladá si silne koleduje o výchovný preplesk. Výtečné. "Máš mít naprostej klid na lůžku a mrskáš nohama!" (21.07.2023)

Zajímavá tv inscenace odehrávající se jen v jednom bytě , kde stůně dospívající dcera a matky přítel. A tak mají dost času se nák zblížit. Jenže Eva je proti tomu ,aby si máma našla nového přítele a "nového" otce. On se sice snaží jak může ,ale spíš se jen hádají. Eva přesto chce ,aby tam mámin přítel zůstal nebot se jí ve dvou lépe stůně. Jenže to tak přežene a neunese kritiku mámina přítele a hodně se pohádají a donutího odejít.(Eva by zasloužila přehnout a ....) Což máma sice těžce nese, ale nechá to tak. Poněkud divný konec, čekal jsem lepší happyend. (27.07.2009)

Komorní inscenace o třech hercích, kteří předvádí nádhernej koncert. Čtyřicetiletá matka si po smrti svého manžela najde nového partnera, s čímž se nemíní smířit její šestnáctiletá sobecká dcera, která chce mít maminku jen pro sebe. Náhoda tomu chce, že ve stejnou dobu dcera a nový matčin nápadník onemocní žloutenkou a tráví společné chvíle v matčině bytu. Každý den od sedmi do čtyř, než se matka vrací z práce domů. Neustálé přestřelky mezi nimi trvají dva měsíce a matka je z nich zoufalá, má je ráda oba, ale v určitých věcech se musí rozhodnout a přemýšlet, jak dále dusnou atmosféru vyřešit. Vše vrcholí finálem, které se happyendem nazvat rozhodně nedá, otevřený konec však dává určitou naději, že by všichni spolu nakonec mohli dobře fungovat. Kvalitní scénář přímo ze života napsal Otto Zelenka a režie se ujat tenkrát zručný mistr dramatických rodinných příběhů Jiří Adamec. Herecké trio Iva Janžurová, Miriam Chytilová a Alois Švehlík byl fakt zážitek sledovat. (04.08.2019)

Taková ukecaná inscenace o nějakym bizranim vztahu mezi dcerou, její matkou a motherfuckerem, kdy 2/3 z tohoto osazenstva navíc onemocní žloutenkou. Skoro z toho má člověk pocit, jestli ten motherfucker nešoustal tu dceru a nenakazil se od ní pohlavnim stykem. Jinak nejvíc mě dostalo, když tam Miriam Chytilová zahlásí, že Švehlík je nějak moc vzdělanej s ohledem na to, že je obyčejnej dělňas. A Janžurová na to odpoví, že u nás už i dělňasové jsou vzdělaný. Ale tak těch 76 minut docela uteklo. A navíc se tam asi na 2 minuty mihla moje skoro sousedka Daniela Bartáková, která z nějakýho neznámýho důvodu v databázi čsfd figuruje pod jménem Daniela Pokorná. (16.10.2017)