Smyčka

Predĺžená ruka systému vystrkovala svoje pazúry a svojským spôsobom začala manipulovať s osudmi neprajníkov strany - tej jedinej. Mladý básnik, politicky činný a tak vyzerajú aj jeho básne, plný ideálov o lepšej spoločnosti, s dostatočnou naivitou a bezhlavo podpísal spoluprácu s ŠTB a tým začal jeho postupný vnútorný boj so svedomím. Politický thriller je v televíznej tvorbe výnimočný zjav. Režisér Polesný si s tým poradil aj vďaka vynikajúcemu scenáru Pavla Kohouta. Vytvorili tak svižné dielo. Je dobré, ak sa spoločnosť začína vyrovnávať aj s touto stránkou vlastnej minulosti, preto je nanajvýš potrebné, aby vznikali podobné filmy. (11.01.2010)

Inscenace vhodná do škol jako ilustrace historických událostí. 1) Nijak nepřekvapivá televizní inscenace působí spíše jako jakýsi hraný pseudodokument o počátcích socialismu v naší zemi, než jako umělecké dílo. 2) Zručně spíchnutému scénáři (inu, věci znalý "rudý Mácha" Pavel Kohout) bych vytkl jenom nevýrazné až plakátové hrdiny. 3) Druhá pointa (závěrečná porada v Rudém právu o způsobu zveřejnění smrti herečky Nostitzové) už působila nadbytečně. 4) Jaromíra Hanzlíka jsem zvyklý vídat v kladných rolích a jeho obsazení mě překvapilo. Svého protiúkolu se však Mistr zhostil tak, jak se na herce jeho formátu sluší a patří - výborně. 5) Ondřeje Kavana si pamatuji z první řady Rodinných pout proto, že to prostě byl (a stále je) moc hezký kluk. Tentokrát ke své přitažlivosti přidal i slušný, byť maličko toporný herecký výkon. 6) Nosné téma by si zasloužilo kvalitnější a méně televizně inscenační pojetí, škoda. (15.01.2010)

Kohoutovo drama je záměrnou uměleckou fikcí; nejblíže realitě je Hanzlíkova role (R. Slánský) ovšem jen ve velmi přibližné projekci; Jan Novotný se blíží opět jen jako velmi vzdálená analogie buď Reicinovi, nebo Jindřichu Veselému. Modelová televizní inscenace je věnována základním formám dezinformace a výslechovým metodám StB (tzv. rudý gestapismus). Poněkud nepravděpodobné je časové včlenění, i když metod spojovaných s padesátými lety bylo užíváno i před únorem 1948. Je divné, že Kohoutovo drama nebylo více veřejně prezentováno. Patří k tomu lepšímu v České televizi. (13.03.2022)

No sláva! Když už účtujeme s minulostí, ať to má aspoň pořádný scénář! Druhým příjemným překvapením byly herecké výkony pro mne zcela neznámých herců v hlavních rolích i jejich populárnějších kolegů v těch menších. Realizace poněkud pokulhávala (nudná hudba, podivné záběry na kočku na okapu apod.), ale na televizní inscenaci to bylo stále velmi nadprůměrné. (10.01.2010)

Jako člověk žíjící v zemi ( jako jediný ve střední evropě ) kde v rámci demokratických principů musím snášet existenci strany jejíž historie je plná vražd, vydírání a teroru vlastních občanů a jako člověk, který je ze stejně demokratických principů i v dnešní svobodné republice nucen poslouchat sprosté bagatalizování své zločinecké minulosti současnými členy té samé strany větami typu "udělali jsme možná pár chyb, ale....." jsem velmi rád za podobný filmy. Za příběh, ze kterého je patrná ta obrovská zloba a nenavist s jakou se komunisti přisápali k moci. Osobně bych přivítal větší emoční gradaci ve finálové scéně, ta k tomu totiž přímo vybízela. Dalších námitek bych snad ani neměl. Ještě bych zmínil Jaromíra Hanzlíka a jeho rozhovor se Soukupem na schodech divadla v závěrečné části filmu, tuhle scénu totiž považuju za nejsilnější moment celého filmu. Pokud bude můj konseionářský poplatek investován do podobných projektů, budu velmi spokojen. (11.01.2010)