Zkrat

Poněkud nezáživný a mdlý snímek. Gina Carano je sice holka od rány, ale co na tom, když děj, ani atmosféra nestojí za nic. Ke všemu, Ewan McGregor tu má divné vlasy a Michaela Fassbendera odprásknou asi dvacet minut po jeho vstupu na scénu. Takže, co má vlastně divákovu pozornost upoutat, aby ho děj i nadále zajímal? Kvůli čemu se má dívat? Já jsem nenašla téměř nic, a děj mně zhruba po hodině začal nudit a uspávat. Nedokázala jsem mít oči otevřené a vydržet až do konce. Ani mi to nevadí. (06.04.2015)

Deadly Is the Female. Soderbergh pojal soužití muže a ženy naprosto logicky – jako akční thriller. Leitmotivem filmu je potřeba přenést se přes krach prvního vážnějšího vztahu. Mezitím si hrdinka vyzkouší manželství, vnímané oběma účastníky od začátku jako hra plná přetvářky a poměrně rázně ukončené po svatební noci o charakteru souboje na život a na smrt. Jediným spolehlivým mužem, který ji nechce vystřelit mozek z hlavy a před nímž Mallory sama nemá žádné tajnosti, je její otec. Jistotu tudíž nachází jedině v návratu domů, nikoli ve vylhaném vztahu s některým z „otestovaných“ partnerů, kterého ani pořádně nezná. ___ Oproti „patriarchálním“ špionážním thrillerům (bondovky) tady žena není zápornou, nýbrž jedinou kladnou postavou. Respekt mužů přitom nezískává svým půvabem a intelektem, nýbrž fyzickou převahou. Sice opět používá své tělo, jako by jej musela použít k erotickému okouzlení muže (dělat pouhou vějičku je pod její úroveň), ale poněkud razantnějším způsobem. Pocit tělesného kontaktu je díky syrovému obsahu elegantně nasnímaných (oproti bourneovské shaky-cam) bojových scén mnohem intenzivnější než v akčních filmech, spoléhajících výhradně na prudký střih. ___ Sledovat hrdinčino tělo v pohybu skýtá pro mužského diváka hned dvojí slast, neboť její zas a znovu obhajována kontrola situace (nikoli kontrola kamery nad jejím tělem) mírní pocit voyeurské provinilosti. Krásná žena zde nevystupuje jako objekt k očumování, ale jako cílevědomá, aktivně jednající bytost, iniciativnější dokonce i v otázce sexu. ___ Mallořina nadvláda nad obrazem je během prvních dvou třetin filmu navíc znásobená faktem, že jde o její flashbackové převyprávění dřívějších událostí. Provokativně jsme zas a znovu upozorňováni, že své vyprávění směřuje ke konkrétní, pro příběh vcelku nedůležité postavě. Naše „oko“, zastupované v diegezi kamerou, není ani vpuštěno do auta, v němž protagonistka svou historii shrnuje. (Nabízí se také interpretace, že vyjukaný mladík zastupuje typického diváka akčních filmů, z něhož si Soderbergh tak trochu utahuje – proto například Mallory neustále opakuje důležitá jména, podobně jako jsou v hollywoodských akcích opakovány stěžejní informace.) ___ Rozkrývání momentů, kdy Zkrat využívá na kost obnažené akční zápletky k nadžánrovým komentářům, netvoří podstatu filmu, ale jeho přidanou hodnotu. V jádru jde o svižnou, třebaže dramaturgicky trochu rozvolněnou ženskou variaci bourneovek, resp. (a to vzhledem k béčkovosti námětu spíš) Komanda, v níž vycházející akční hvězda na různých světových kontinentech drtí mezi stehny své (zatím) slavnější herecké kolegy a nic nám nebrání vychutnávat si akci pro akci samou. Chuck Norris možná umí dělit nulou a Bonda jeho dvě nuly opravňují zabíjet, Gina Carano by ale oba vynulovala dříve, než by stačili doříct „shit“. 80% (02.03.2012)

Od Soderbergha je to vlastně kapitální zlomyslnost. Natočit tak jednoduchou béčkovou zhovadilost s takovou narativní finesou, rozvážností, přitom ale s momenty, kdy se Zkrat okázale hlásí ke staré dobré éře VHS vykopávek (ikonické záběry na hrdinčinu tvář, závěr (!!!), nesmyslné střihy do ostrého protisvětla atd.). Přednosti filmu vyniknou hlavě když ho člověk zasadí do kontextu otravné módy ženských agentek (Salt, Colombiana) - Soderbergh irituje, zklidňuje, vysmívá se, zůstává v intencích svého klinického modu, ale tentokrát s poněkud chill out příchutí (bezmála výtahová hudba a klidný střih tomu dodávají vážně dlouhý kouř). Zkrat je zábavný svojí nesmyslností, která je naprosto vědomá. Je to film, který se tváří jako možný začátek béčkové série - ale na bohapusté béčko je až příliš reflektovaně sebevědomý a úmyslně podvratný. Je to prostě Stevenův řízený blikanec, zábavná anekdota, která bohužel nedošla tak daleko jako Drive a spokojila se s příznanou zbytečností. Paradoxně mě právě tahle pošetilost dost bavila. [70%] P.S. Gina Carano má fakt koule, v bourjois šatech i v nasazování pák. (01.03.2012)

Soderbergh jde opět proti očekáváním, i když se to vlastně čekalo, a nabízí prostinkou báchorku, ve které jde o děj až na posledním místě. Podrazy tajných agentů a ještě tajnějších pohlavárů, mi svou schematičností v režisérově podání evokují spíše výsměch pravidlům žánru, než jeho adoraci. A to nejsem filmový vědec, abych si v tom rochnil. Bavilo mě to přehlednými akčními scénami, kterým vládnou fyzické schopnosti Giny Carano, a Soderberghův neortodoxní přístup. Takže když ve scéně osvobození rukojmího pouze hraje hodně ulítlá Holmesova hudba, která evokuje laciné špionážní motivy, zabořil jsem se do sedačky a až do konce se vezl na plně pozitivní vlně. PS: Tu scénu škrcení nohama bych s Fassbenderem měnil, ne že ne. (14.03.2012)

Zejména v konkurenci snímků typu Bourne Legacy se ukazuje, že méně je někdy více. Haywire oplývá prostoduchou zápletkou o jedné nasrané holce, která si ve službách *kohosi* elegantně a efektivně prosekává cestu skrz náhodný zástup policistů, vojáků, agentů a... A tak dále. Tempo je vždy svižné, nikdy se nepozastavíme nad složitým a nadbytečným vysvětlováním, není třeba žádných nadnárodních korporací ani velkolepého zachraňování světa. V rámci zpestření se řada událostí vypráví skrz flashbacky, vše má patřičný spád, náboj i koule... Kvalitní herecké obsazení prokáže určité charisma a zkušená Soderberghova režie (v čele s přehledným střihem) film zdárně drží nad béčkovou hladinou. Jednohubka jak má být! 7/10 (02.04.2013)