Den zrady

Hlavně díky hercům se dá tohle upovídané politické drama přežít bez újmy i zívání. Přesto i právě scénář si zaslouží slova chvály (zejména při slovních výměnách zapálených přicmrndávačů politiků i při sympatickém oťukávání Evan Rachel Wood Ryana Goslinga), Clooney se do zákulisí amerických primárek opřel po svém, hodnocení ale nechává na nás. Den zrady je především filmem hereckým, dává vyniknout nejen osvědčeným matadorům (Giamatti, Hoffman, Clooney, Tomei), ale dějové linky dotahují i méně zkušení, za to výborní herci (Wood). Kraluje samozřejmě Ryan Gosling, o tom žádná!! (01.08.2012)

Chytrej chlapík je tenhle George Clooney a jako by to nestačilo je ještě k všemu vynikající filmař a spoluscénarista. Sám ještě teď nemám příliš jasno o sdělitelnosti tohoto snímku, bohužel s ohledem na spoiler je těžký se v tom veřejně víc nimrat, ale první teze potvrzuje i mé bytostné přesvědčení, že definice demokracie vypadá fantasticky ve slovnících, ale v realné současnosti je to pouze prodávaná prázdnota mafianům, kariéristům, lobistům a obchodníkům z mocí, která s prapůvodní myšlenkou nemá už pranic společnýho. Druhá teze filmu je daleko hloubější, protože když tak nad tím přemýšlím, tak si tu špínu a obchod s mocí umožnujeme my sami, svým ubohým pokrytectvím. Veškeré zdejší obchody s mocí, které se událi cca od duhý půlky filmu, pramenily ze strachu s mediální bouřky, ale hlavně, co už ve filmu není přímo vysloveno, nicméně mě to tam jasně ukazuje, ztrátou možnosti volitelnosti nejen v primárkách, ale potažmo v prezidentských volbách, kde už rozhodují úplně všichni občané USA a přitom ten důvod ty ztráty přízně je úplně směšný a naprosto nemá vliv na schopnost být dobrým politkem, je to pouze naše osobní pokrytectví, které dé facto i když naprosto nepřímo způsobilo co způsobilo. Ryan Gosling mě dostal herecky, Geroge Clooney mě dostal filmařsky a Evan Rachel Wood mě dostala i nefilmařsky. (22.02.2012)

Den zrady mě sice nepobavil jako Signál, ani nedojal způsobem, jakým to dokázaly Ženy sobě (zasvěcení vědí), přesto má kvalitu, kterou by mohl rozdávat. A já se znovu ptám akademické obce, jestli náhodou nedošlo k záměně filmů Den zrady a Děti moje? Tohle je totiž skvěle propracované drama, z filmařsky vděčného politického prostředí, v němž ani tak nezáleží na výsledku závodu, jako spíš na průběhu jednotlivých etap. Gosling u mě po toporném Driverovi složil úspěšný reparát, George bych v přímé volbě z fleku volil příštím českým prezidentem, a Rachel... Stážistky jí podobné jsou snad jediným dobrým důvodem, proč být politikem. (24.02.2012)

Nemohu se stát americkým prezidentem, neboť nemám pečlivě zarovnaný účes, dokonalý chrup, opálenou pleť, neumím lhát a nehodlám se vzdát zbytečnosti zvané sociální cítění. Také by tuto funkci patrně neměl zastávat masový vrah a já bych skutečně nedokázal první den kampaně nepostřílet svůj volební štáb plný ulhaných chytrolínů. Tento snímek sice nenabízí o moc víc, než ono známé, že naivkům s rovným hřbetem nedoporučuje dělat vrcholnou politiku osm ze sedmi nechtěně těhotných stážistek, ale ono nezaškodí si občas připomenout deformaci charakterů vládnoucích elit. (07.10.2012)

Přiznám se, jediný důvod proč se já dívám na film o politice, je jednoznačně Ryan Gosling v hlavní roli. Co jsem od toho čekala, byl film o politice, ve kterém se budu ztrácet, čehož se mi taky dostalo. Teprve až v půlce filmu jsem se začala orientovat ve jménech a kdo je kdo, což byl zásadní klíč k pochopení celého filmu. Ale abych pravdu řekla, čekala jsem nějákou větší zápletku, takže jsem byla docela překvapená jakým směrem se ten film rozvíjel. 3* (12.08.2012)