Děti moje

No takhle fakt ne. Něco tak rutinního a klišoidního jsem dlouho neviděl, o to hůř, že v kině. Jako komedie to takřka vůbec nefunguje (pousmál jsem se jednou, dvakrát?), takže by snad mohlo jít o drama, ale zase jaké. Ty slzičky jsem tam nevěřil snad nikomu a herci mě také příliš nenadchli. Clooney měl být hlavním tahounem, ale jeho postava je snad krom 2 situací mdlá (možná už jen proto, že starý mládenec George se na roli otce absolutně nehodí) a tak nejvíc mě zaujala Shailene Woodley, která kromě toho, že dobře vypadala (možná až příliš), taky předvedla ucházející herecký výkon. Na druhou stranu mě šíleně iritoval "pohodář" (rozuměj vypatlanec) Nicka Krause, který tam byl jak páté kolo u vozu a ještě dost na ranu. Pozdější (ne)čekaná pohnutka ohledně spravovaného území byla trapná a stejně tak hledání onoho milence. A o konci se radši ani nezmiňovat (zvláštní, proč si na ten gauč ještě nepřisedl duch jejich milované mámy?). Uznávám, s takhle stupidním scénářem se toho asi moc udělat nedalo, ale jestli Děti moje promění jenom jednu ze svých nominací na zlatého plešouna (beztak Clooney jo), začnu už vážně uvažovat nad totální ignorací příštích Oscarových adeptů (i když největší gól by byl, kdyby ho film dostal právě za ten scénář). (10.02.2012)

Tenhle film, ve které George Clooney znamenitě hraje George Clooneho, který bydlí na Hawaji, má velký majetek, nevěrnou manželku v kómatu a musí se sám starat o dvě dcery, se tak moc snaží tvářit opravdově a pravdivě, ale ve skutečnosti je to jen povrchní kalkul opíjející diváky "indie" momentkami a rádoby pohodovou hawajskou hudbou, která mě už po dvaceti minutách - s prominutím - pěkně sr*la. Nakonec jediné, co tu působí opravdově, je stále bledší a zpustlejší tělesná schránka hrdinovy manželky ve vegetativním stavu a přirozená krása Shailene Woodley. Děti moje pro mě představují jakýsi opak Iñárrituova Biutiful, který byl skrz naskrz tíživý, nekompromisní a syrový (a vynikající). S problémy se tam šlo tzv. až na dřeň a dokázaly postavy opravdu potápit, kdežto v Payneově filmu si na konci zdá, že stačí udělat pár idealistických gest, sednout si s dětmi na gauč k televizi, dát si zmrzku a všechno je zase fajn...bulšit. (21.03.2012)

nezávislá oscarová nuda.. Pochválena bud Shailene bez níž bych usnul mnohem dřív než až v poslední půlhodině.. Utahané, bez jakékoliv energie, s blbou podzápletkou a ne zrovna dobře zvoleným stylem podání nějakých těch rodinných hodnot či hodnot lásky. Celou dobu jsem měl chut začít ironicky hláškovat jako ten kluk. A ten malý spratek vysloveně vadil.. K průměru pak určitě netáhne moje hodnocení ten havajský melancholický soundtrack, ale jedině krásné scenérie, nebot autoři aspon v tomhle pochopili, že se má využívat prostředků, které jsou k dispozici. Jinde je to jenom odveden práce bez jakéhokoliv náznaku srdce či zaujetí. A takhle to teda nefunguje. 3 a ted teprve vidím, jak perfektní bylo Koupili jsme Zoo, které se v lecčems tomuhle podobá, ale je o hodně víc životné a podává svoje poselství mnohem pěknějším způsobem (08.05.2012)

Takhle schématická a polopatická rozprávka to už dlouho nebyla. Citově otupělé (terapeutka!), katarze veškerá žádná (zmrzlina, wtf), Havaj z katalogu Čedoku, která se naprosto míjí účinku, co do kontrastu s bolestným údělem hrdinů. Bez skvělého Clooneyho by to bylo za hvězdičku (možná, bez něj by o to stěží někdo zavadil). (21.01.2012)

Obyčejné drama, složené ze střípků životních příběhů, kterých bylo natočeno nespočet - osoba blízká v kómatu, nevěra, nezbedné děti, těžké rozhodnutí v obchodních záležitostech apod. Nic víc, nic míň. K tomu jde o knižní adaptaci, která je dobrá na to, že se jedná o knižní debut spisovatele K. H. Hemmingse, ale ne tak výrazná, aby se převáděla na filmové plátno. (24.01.2012)