Týden bez závazků

Jednoduchá komedie, která neurazí, ale ani nenadchne a po pár dnech z hlavy vyšumí úplně. Může za to především nevyužitý potenciál námětu. Mohlo to být totiž třeskutě vtipné, ale je to spíš klasická šablona o sebeuvědomění. Ani z Alexandry Daddario tvůrci nic kloudného nevytřískali. Film naštěstí zachraňují sympaťáci Sudeikis/Wilson, jejichž komediální talent táhne film výrazně nahoru. (05.09.2016)

Průměrná komedie pojednávající o tom, že i když máte možnost hřešit, z lásky ke své ženě to neuděláte. Prostě jen další kýč. Čekal jsem, že se alespoň zasměju, ale těch gagů bylo pomálu a dialogy taky příliš nebavily. Přesto dám 50%, protože i přes okatá negativa tu byli herci, kteří mi nebyli protivní a i když jsem se příliš nesmál, vyloženě jsem se nenudil. (03.01.2014)

Klasický Farrellyovci v netradične myšlienkovo ženskej no humorom mužsky podanej easy komédii na sobotný večer, ktorej dominuje správňak/slušňák wilson, pár tradičných fekálnych fórov a niekoľko vydarených slovných prestreliek a dialógových vtipov, morálne ponaučenie no žiadne extra tlačenie na pílu a príjemný soundtrack. (16.04.2011)

Týden bez závazků je pecka. Když jsem pak viděl režiséry, tak mi to bylo jasný. Jejich filmy mám rád. Stejně na tom bude i tenhle, i když, přiznám se, že jsem u filmu přemýšlel mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Začátek se totiž rozjíždí docela zdlouhavě, pak se hláškuje úplně brutálním způsobem. A to až do závěru, který se zase nese v duchu klasického amerického komediálního příběhu. Lepší hodnocení jsem nakonec ale dal za to, že jsem se u filmu fakt zasmál. Koukal jsem na film sám a u filmu jsem se řehtal jak malej Jarda. A to se mně často nestává, když koukám na komedii sám. Takže minimálně to něco znamená. Do toho dvojka Owen Wilson a Jason Sudeikis je moc fajn. Jen mi příjde, že Owen Wilson v poslední době trošičku ubral a stává se z něj spíš takovej ten obyčejnej chlápek od stolu. No, snad si to brzo vynahradí nějakou, po delší době, fakt dobrou a zajímavou rolí. (23.07.2012)

Pomalá uzívaná usedlá nenápaditá nuda, která samozřejmě nesmí postrádat fekální element a postavu dementa, debila nebo psychopata. Dodržena jsou všechna klišé - ženy jako moudré obdivuhodné bytosti, které vládnou stupidním chlapům a nejradši by kontrolovaly i jejich rozhovory a názory při partičce karet, jejich manželé jako nudní kokoti (vyjímkou je vrcholně zábavná scéna při návštěvě kamerama prošpikovaného domu a golfové odpoledne), kteří se samozřejmě po nevytěženém týdnu volna vrátí s pláčem do náruče čekajících žen. Díky komediím z posledních let se ze mě pomalu, ale jistě stává misogyn. (10.09.2011)