Nákaza

Herecky místy nadmíru potěšující, pár režijních nápadů a filmařských postupů by divák našel také, atmosféricky efektivní soundtrack zrovna tak. Steven Soderbergh je díkybohu civilní, nic lidem před plátnem nevnucuje, nevolí žádné úderné trikové záběry, což je ale ve výsledku i díky pro něj tradiční digitální kameře působivější a střídmější. Divák se brzy srovná i s tím, že drama nemá klasickou dramaturgii a skáče z jedné epizody k druhé, režisér výtečně pracuje s detaily, což záhy vyvolává strach z dotyků a nebezpečí viru na každém kroku. Je to celé takové zvláštně odtažité, ale o to mrazivější. Holt, i takhle se dá natočit toliko profláknutá tematika. Navíc se spoustou nenalíčených hereckých hvězd. U Soderbergha se holt každý dotyk počítá. A teď honem do lékárny pro roušku... PS: O pár let později - 2020 - snímek získal nečekaně/absolutně reálné rozměry. (07.03.2012)

No prosím, a mně se bude pořád někdo divit, že mám hrůzu z MHD, nechytám se tam žádných tyčí a každý pokašlávající člověk mě děsí, a že si ruce myju důkladněji než lékař před vstupem na operační sál. Všechna čest, Stevene Soderberghu, tohle se vám povedlo. Virus číhá za každým rohem, z obyčejného podání ruky nebo použití platební karty se stává smrtelné nebezpečí, desítky, stovky, tisíce a statisíce lidí umírají... A mě to nenudí. Nákaza je vlastně klasický film katastrofického střihu, jakých dříve vznikala velká spousta. Stejně jako Když se čas naplnil, Skleněné peklo, Roj a další je i tenhle snímek plný známých tváří, co jednak (pochopitelně) lákají diváky, ale zároveň prokazují medvědí službu scénáři. Díky jejich představitelům nás totiž zajímají i ty postavy, jež by jinak byly úplně obyčejné, a také je vlastně jedno, že žádná z nich není postavou hlavní. Děj, který se vyvíjí podle očekávaného vzorečku (nákaza-umírání-protilátka-otazník), vypadá sice všedně, ale zároveň působí příjemně dramaticky a díky jaksi chladné a znepokojivé režii, kameře a hudbě i tak nějak těžce. Velká škoda, že Nákaza není delší alespoň o půl hodiny. Propracovanosti příběhu i postavám by to určitě prospělo a film by se snad zbavil i toho poněkud uspěchaného závěru. Jinak není co vytknout. (18.02.2012)

V tomto hraném dokumentu se podíváme do Hongkongu, Londýna, Macaa a Minnesoty. Prosfištíme si pár slovíček, dozvíme se něco ze světa biochovu vepřů a odhalíme záhady echolokace netopýrů. Také zabředneme do praktik WHO a těch zmrdů z CIA. Hlubší emoce nečekejte, bohužel, atmosféra filmu je právě na úrovni dokumentu ze zůmu. Přesto však po dokoukání zůstane ve vás jakýsi pocit strachu, že by to tak klidně jednou mohlo být. A měsíc nebo dva je nesmírně krátká doba na reakci obyvatelstva na zkázu takových parametrů. No, nemůžu než doporučit. Škoda jen té filmové atmosféry, mohlo to být dramatičtější, ponuřejší a temnější. Myslím, že to zabila právě hudba, která byla dost protivná. Stačilo by přitom pustit dvě noty třeba z Mlčení jehňátek a hned byste viděli, jak omladina jektala zuby při nervydrásajícím dramatu, kde lidi padaj k zemi jako hrušky a to v největší hruškové katastrofě naší historie. (06.10.2014)

Ač se Soderberg odvážně rozhodl zmapovat nákazu z pohledu společenského systému, dat a čísel namísto osobních (a třeba nevhodně patetických) příběhů několika jedinců, v konečném důsledku se mu právě tento styl stává kámenem úrazu. Ač bych rád Contagion chválil za objektivnost, důveryhodnost a "reálnou" atmosféru, nakonec je to přeci jen poněkud zapomenutelné, chladné, neosobité a pro diváka odtažité. Dramatičnost, která by měla směrem k závěru vrcholit se ubírá opačným směrem, divák je smířen s tím, že identifikace s postavami neproběhne a emocionální složka se po prvním úmrtí definitivně nevrátí. PS: Po druhém shlédnutí to vidím docela jinak, prakticky mi vadil jen happy end, který podrážel nohy nějaké silnější katarzi. Jinak to bylo velmi dobré! 7/10 (17.12.2011)

Remeselne soderberghovsky kvalitná, inteligentná a herecky atraktívna predstava globálnej katastrofy a postupu jej riešenia. Viac než na "obyčajných ľudí" sa film sústredí na postavy, ktoré majú čo hovoriť do riešenia problému, a ktoré sa skrz ich zraniteľnosť tiež stávajú obyčajnými ľuďmi. "Chemickú" atmosféru podporuje progresívna elektronická hudba bez jedinej emócie. Silných momentov mohlo byť viacej, a to najlepšie nemuselo prebehnúť na začiatku. Vysvetľujúci záver je narýchlo odbitý. Celkovo slušná alternatíva katastrofického žánru, ako ho poznáme od Emmericha a spol :-) Ale Cuarónovi by predsalen svedčala viacej. Spomeňme si na jeho emocionálnych Potomkov ľudí... (13.10.2011)