Srbský film

Snuff s dějem, snuff v hávu antické tragédie. Silné, skvěle zahrané, vyhrocené jako máloco, překvapivě zcela neamatérské, řemeslně bezchybné, ale i tak bych to nikomu nikdy nedoporučil. Nikdy. Stejně tak jako bezpečně vím, že se na to již nikdy nepodívám. Nikdy. Ve své podstatě naprosto nehodnotitelné, protože co pár minut to oscilace po celé hodnotící stupnici od nefalšovaného nadšení, přes znechucení nad sebou sama, pohrdání tvůrci až po vyhlášení války Srbsku... PS: Krásně to vyjádřil Tim Anderson z Bloody Disgusting: "You don´t want to see Serbian Film. You just think you do." (25.07.2010)

Nelze jinak, než žasnout. Srpski film rozmetal bariéry stravitelného vkusu „pornografie“ a povýšil chlípnou zvrácenost na roveň avantgardního díla. Prolínající se sekvence z důrazností vybičují vjemy, až na sám vrchol; nejsem schopná odtrhnout zrak. Přerušení je citelně bolestivé, proto nepřestávej! Pulsující hudba s ostře nabroušenými hroty, zařezávajícím se jako skalpel do ochablého masa omámeného drogou podkresluje, až neúnosnou perverzitu. Lascivní výjevy sekundují s drásající brutalitou, která se narůstající intenzitou stává jakýmsi uměleckým výtvorem choré, přesto však geniální mysli. ---- Dodatečné vyjádření: určené těm, kteří jsou ochotni si tato slova, přečíst(případná odezva vítána). Neberme se tak vážně ! Tvůrci jistě nezamýšleli předhodit chtivým konzumentům jen syrovou, perverzní brutalitu(možná taky ano, to je na každém), která je vyjádřena formou pro mnohé „nestravitelnou“. Spíš lze vnímat Srpski film, jako účelovou provokaci, nebo také jako určitý mezník, či připomínku na „krutá zvěrstva“ páchaná na civilistech za války v dnes již rozdělené Jugoslávii. V prvé řadě by tato témata měla rozdmýchávat vášně! A ne, pohoršovat se nad postoji „některých uživatelů“ a poukazovat na míru úpadku jejich lidských hodnot, když, jen považte; jsou schopni shlédnout ukázku toho „nejodpornějšího“ co kdy Srbové vytvořili, bez znechucení, a ihned tento „škvár“ rezolutně neodsoudit. Neuvěřitelné! A ještě dalekosáhlejší troufalosti se dopouští, když nezatíženi předsudky vyjádří svůj osobní názor, což je jim naštěstí umožněno, za to díky. Tím, že preferuji žánr „horror“, tak se přece nestávám automaticky „degradovaným článkem čsfd“. Není to jen o neskrývané rivalitě, ale hlavně o vzájemné komunikaci, to především.(13. 8. 2010) (04.08.2010)

„Odpad!“ nezvyknem dávať filmom s formálnymi a hereckými áčkovými parametrami. Ak sa tak stane, musí ísť o film, ktorý sám seba mimoriadne zhadzuje a robí všetko preto, aby som ho ináč ako „odpad!“ ani vnímať nemohol. Srpski film zabŕda do podobných tém ako Schumacherovych 8MM – psychika človeka pod deštruktívnym vplyvom extrémneho porna a borenia najhorších tabu. Na rozdiel od 8MM, ktorý s týmito háklivými témami pracoval opatrne, v rámci psychologického podkladu napínavej thrillerovej žánrovky, sa Srpski film vyžíva v ich prvoplánovom a buransky samoúčelnom podaní, a hrdo to považuje za svoju najväčšiu devízu. Majstrovské dielo vo filmovom zhmotnení sociálnej retardovanosti. (02.01.2011)

Nakonec ne. Atmosféra přitom houstne skoro sama, drsné scény i přes občasnou hyperzvrácenost neruší a herci si svoje party odehrávají i v situacích, kde bych určitě čekal nejednu chvíli plnou ostudného přehrávání. A když audiovizuální forma baví a znepokojivá nálada začíná opatrně naznačovat temný konec, tak to přijde. Finální dvacetiminutová krvavá smršť na místě, kde jsem čekal katarzi a dostal jen trapnou sebeparodii. Spasojevic jako malé dítě strhne přes hodinu skládanou stavbu z kostek a v návalu vzteku ji rozkope. Vzhledem k tomu, že je v takovéto podobě Srpski film asi jediný svého druhu, je to vlastně docela škoda. (30.08.2012)

Nemyslím si, že tohle někdo točil, aby ostatní šokoval. Režisér a scénarista je prostě katalogový multiúchyl, který si splnil svůj dětský sen a vyblil obsah své patologicky nemocné hlavy na plátno. Naprostá zvrácenost o tom, kdo všechno a do jakých otvorů se dá ošukat. A věřte, že pro dvojku už zůstalo málo tabu a děr, kam by hlavní hrdina mohl vrazit své enormní péro. Ale mladý, talentovaný psychopat nás třeba přesvědčí o opaku, tedy pokud tohle neuvidí jeho sexuolog a nenařídí okamžitou kastraci. Nicméně jsem rád, že jsem to viděl a už se nikdy nemusím stydět za své sexuální libůstky. Opíchat hnisavou ránu vzniklou po operaci hrtanu na krku své babičky se teď jeví jako naprosto pohodová a prudérní heterosexuální praktika. (25.08.2010)