Sherlock Holmes: Hra stínů

Sherlock Holmes: A Game of Shadows - dvouhodinovka plná pěkných barevných obrázků, z které se ale vytratila duše spolu s veškerou logikou, švihem a i ten humor snad odjel pryč na vánoční prázdniny. Vizuálně se Guy Ritchie posunul kupředu, ale příběhově se zas vrátil o dva kroky zpátky. Utahané pokračování, kterému když dojde dech vytasí se s detonací namísto slovní přestřelky mezi Sherlockem a Watsonem, tak pokulhává (respektive cválá na poníkovi) za svým nedokonale dokonalým bratříčkem, který nemusel využívat mimikry k pobavení diváka. (21.12.2011)

Podobný "upgrade" jako z jedničky na dvojku Pirátů: Postavy schematicky poletují z A a do B a po chvilce je vlastně jedno, co se na plátně odehrává. Celá účast diváka se dá charakterizovat přítomností postavy cikánské věštkyně Noomi Rapace: I ta se filmem jen tak prokouká a téměř promlčí, protože nemá pražádný prostor k řádnému nahlednutí celému detektivnímu pátrání pod pokličku, natož odhalování indicií. Ritchie valí na plátno jednu zpomalovačku za druhou a zahlcuje omamnými vizuály, ale jako vypravěč příběhu, který strhne, selhává. Zbývá série schematických honiček se zaměnitelnou choreografií, průběhem i vyústěním, na jejímž konci přetrvává hořký pocit, že doyleovský arcidémon Moriarty si rozhodně zasloužil mnohem důstojnější duel. 5/10 [Londýn, 6/12/2011] (11.12.2011)

Druhým dílem mi přijde ještě více než kdykoliv předtím, že Ritchie říká sice na oko divákům "pojďte se bavit semnou", ale za oponou je to pouze brutální kalkul na peněženky diváků, kteří jdou téměř automaticky do kina na garantovanou zábavu. Tedy film, kde je všechno to klišé, na co lidi na jednu stranu nadávají, ale na druhou to stejně sledují tupě dokola. Holmes mne nebavil téměř v ničem. Snad jedině technicky je to film velmi nadprůměrný a některé záběry (ano uchcávací scéna v lese) stojí za to. Jinak nuda, klišé a pár vtípků. Instantní rychlokvaška, která zastará rychlostí zvuku. (15.05.2012)

Přes všechnu tu samoúčelnost, která mi v příbězích Sherlocka Holmese příliš nesedí, snahu vytvořit nového geniálního-alfa-samce z Downeyho Juniora, a velkolepě stylizované scény, z kterých čiší digitál, je druhý díl povedenější zábava. Pomáhá tomu především kvalitní záporák, kterého Jared Harris zvládá díky svým úchvatným hlasivkám... Díky němu nebudete řešit mnohé detaily, které v příběhu nesedí nebo ty skoro až fantasy (švýcarský zámek v horách?! konec?) scenérie a scénáristické vykličky. Po (krásně stylizovaných) titulcích mám na jazyku sladkokyselou pachuť, v které se podle mě Ritchie jako režisér začíná ztrácet a film chvílemi až často připomíná "slepenec nejšílenějších nápadů, co jsem našel doma v šuplíku", ale tentokrát mu to s přivřením jednoho okna odpouštím. Vždyť tady vás oberou o všechno, hlavně o tu pěknou šálu, s kterou jste přišli...:) (22.04.2012)

První díl holmesovské série od Guye Ritchiho (ale ano, čekám ještě nějaký ten díl navíc, producenti jsou patřičně namlsáni) se mi strefil do nálady a ocenil jsem moderní akčnější styl, herecké obsazení a vzájemnou chemii filmových postav. Potíž je v tom, že druhý díl naplňuje očekávání v tom smyslu, že je tam všeho tak nějak víc, tzn. víc akce, bombastičnosti, humoru, ale bohužel nikoliv bezprostředního, spíš trochu nuceného, a hlavně je to film tak nějak prvoplánový a neodpovídající ani tak vnitřní logice, jako spíš účelovosti. Kdopak frčí z dnešních mladých hereček? Noomi Rapace si udělala jméno na Miléniu, tak ji tam strčíme a nebudeme si dělat hlavu s tím, že je obsazená proti svému hereckému typu do komediálně laděného blockbusteru. Právě její postava cikánky je typickým příkladem toho, jak nefunguje chemie mezi hlavním mužským a ženským hrdinou. Taková Rachel McAdams byla typově obsazená přímo dokonale, je to přesně ten druh femme fatale, která s vámi dokáže příjemně flirtovat a zároveň vašemu nejlepšímu příteli lije jed do kávy. Kelly Reilly jako novopečená životní partnerka doktora Watsona je sice obsazena výborně a její postava má obrovský potenciál, který by mohl být založená na kontrastu mezi počestnou viktoriánskou ženuškou kladoucí si za cíl navářet manžílkovi, starat se o jeho šatník a ostatní životní potřeby, zatímco je nucena tlakem okolností čelit nejobávanějším zločincům své doby. Jenže téhle možnosti scénář vůbec nevyužívá. Chemie mezi hlavními partnery Holmesem a Watsonem je sice přenesená i do druhého dílu, jenže se tak nějak utápí v bombastické výpravě, v neustálých přesunech sem a tam, které mnohdy nemají ani oporu v logice vyprávění, zkrátka a dobře připomíná to některé pozdější bondovky i se všemi jejich neduhy. V jednotlivostech sice dokáže Guy Ritchie překvapovat, ale jako celek mi Hra stínů přijde jednoznačně jako krok vzad. Pryč je industriální retro, atmosféra viktoriánské Anglie a návaznost na literární postavu Sherlocka Holmese je opravdu mizivá. Hra stínů je ideální pro někoho, kdo si chce jen tak propláchnout mozek nějakým velkolepým blockbusterem s velkorysou výpravou, než pro někoho, kdo si zakládá na chytré filmařině a jemných finesách režie i herců. Takový Stephen Fry je spíš trapný než vtipný, Jared Harris v roli hlavního záporáka se sice snaží, ale ono to je těžké, když nemáte čím překvapovat a jak tahat diváka za nos. Akce i Sherlockovy schopnosti jsou z mého pohledu tak přepísklé, že i v rámci žánru, kdy se pohybujeme někde v mantinelech vytyčených kdysi Indiana Jonesem, je to příliš a připomíná to spíš některé komiksové postavy, než člověka z masa a kostí. Celkový dojem: 45 %. (07.01.2012)