Sherlock Holmes: Hra stínů

[imdb: 7.7/10] | me: Dokonalá zmes všetkých filmových ingrediencií potrebných pre trvalú dvojhodinovú zábavu plnú parádneho vizuálu, dynamicky vyvíjajúceho sa deja, čerstvého humoru a výborného soundtracku. Predstavuje presne to čo od bluckbusteru tohto typu očakávam. Je to chytľavý film, ktorý vie zaujať a udrží pozornosť počas celej svojej dĺžky a čo je zaujímavé - je lepší než svoj predchodca a to ozaj poteší. [4 a pol *] I can't remember when I last had a hedgehog goulash... this delicious. (09.01.2012)

Nesdílím převládající názor, že pokračování dobrodružství doyleovského hrdiny je slabší než první díl, protože "dvojka" je co do tempa vyváženější než její předchůdce a zároveň si ji lze užít i jako vyprávění, jelikož jsou mnohem lépe distribuovány informace a poskytovány vodítka pro tvorbu hypotéz. Bohužel mnohem více rozšířenější "teorie" o tom, že ve druhých dílech musí být všeho vic, ale málokdy jsou lepší, převládá. Přitom podle jiného přístupu jsou sequely mainstreamových blockbusterů mnohem pozoruhodnější, pokud jsou natáčeny tvůrci s jasně rozpoznatelným rukopisem, protože ti se už jednou (komerčně, kriticky) osvědčili a nemusí se tolik podřizovat studiovým požadavkům. Bezpochyby to platí i pro Guye Ritchieho, který jednak v holmesovsko-watsonovské bromanci víc zdůrazňuje podvratnost v podobě možného queer čtení (čirá travestie!), jednak v nebývale sebereflexivním vyprávění vytváří nesčetné množství - především prostorových - mezer, aby se zaměřil na čirou potěchu ze samotné podstaty detektivní práce - dedukce jako takové. Zároveň se střet dvou dynamických sil vyprávění - Holmese a Moriartyho - otiskuje i do formální stránky snímku, která staví na pnutí dvou různých poetik (poklidného a dynamického, opodstatňující tak užívání zpomalovaček). Není to efektní, jak by si mnozí přáli, ale naopak maximálně efektivní, když i jednotlivé stylistické prvky, které v předchozí části sloužily k ozvláštnění obrazu jedné éry a její převládající filmové podoby, zde důsledně a důmyslně slouží vyprávění (především střidání velikosti záběrů). Konec? Doufám, že ne - chci další kapitolu. (29.12.2011)

Zhlédnuto v kině. Nový Sherlock je vtipná, skvělá a rychlá jízda, to bez debat. Všichni herci do svých rolí parádně pasují (i ten Jared Harris se mi jako Moriarty líbil), potěšila mě kratičká účast Rachel a větší účast Noomi. Hudba Hanse Zimmera je jako vždy úchvatná a naprosto vás vnese do děje. Nicméně stejně jako u prvního dílu mi zde něco chybělo k naprosté blaženosti. Nebo alespoň spokojenosti. Spíše mi po celou dobu snímku vrtala v hlavě otázka pro uživatele tohoto serveru - proč, vám nevadí, že Ritchie z Sherlocka udělal Jamese Bonda, který vše přežije? Kde jsou ti, kteří speciálně u Tří Mušketýrů házeli odpady a nižší hodnocení s tím, že chudák Dumas by se obracel v hrobě? Jak to, že u Sherlocka nikomu nevadí, že si z toho Guy dělá legraci (Downeyho brýle, převleky za ženskou a podobně) ale když si z Mušketýrů udělal prdel Anderson, tak zde málem byla bitka o to, kdo to dřív nebo vtipněji shodí? Jo, to nebude námětem/knihou, ale zaujatostí vůči režisérům či tvůrcům, ale chápu, jsem moc naivní, když bych chtěl nějaké ty objektivní názory… Nic, film mě bavil, peněz nelituju a někdy si tuhle stínovou hru dám znovu. 80 %. (20.12.2011)

Sherlock Holmes: A Game of Shadows - dvouhodinovka plná pěkných barevných obrázků, z které se ale vytratila duše spolu s veškerou logikou, švihem a i ten humor snad odjel pryč na vánoční prázdniny. Vizuálně se Guy Ritchie posunul kupředu, ale příběhově se zas vrátil o dva kroky zpátky. Utahané pokračování, kterému když dojde dech vytasí se s detonací namísto slovní přestřelky mezi Sherlockem a Watsonem, tak pokulhává (respektive cválá na poníkovi) za svým nedokonale dokonalým bratříčkem, který nemusel využívat mimikry k pobavení diváka. (21.12.2011)