Noční běžec

Liam Neeson je jistota ve svém sub-žánru, který definoval. Jeho charisma a především pistole v ruce nás v posledních několika letech zásobuje kvalitními akčními thrillery s pevně danou cílovkou. Run All Night je doslova archetypem jeho dosavadní práce a když vezmeme v potaz geniální nápad angažmá Eda Harrise, je celkem jasné, že stejně jako například Non Stop i tento flák byste měli vidět, pokud toužíte alespoň trošku po napětí a vyhroceném téměř bratrovražedném souboji. Ačkoliv čistokrevných thrillerů se v poslední době celkem přejídám, Noční běžec je jeden z těch lepších. PS : Je hezké opět vidět nějaký řádně uzavřený konec nevyhlížejíc hned sequel...70% (04.06.2015)

Neeson je prostě sázka na jistotu. A i když začíná mít stále více kůže v porovnání s obličejem (o Edovi ani nemluvě), tyhle role mu sedí. Nebudeme zastírat, že oba výše zmínění staroušci Nočního běžce táhnou a jsou hlavním důvodem, proč na film jít, ale krom nich je poměrně dobrá i akce a hudba. Ano, scénář moc duchaplnosti nepobral, ke konci stopáže už spíše nebyl než byl (obzvláště, když kvůli úvodu bylo jasné, co se stane), ale i tak jsem byl rád, že jsem za těch sedmdesát korun vyrazil. Těžko říci, jestli bych byl spokojen i za plnou palbu... 70% (27.04.2015)

Pro Liama Neesona jsou role nasraného fotříka chránícího svou rodinu (je úplně jedno jestli dceru, manželku nebo syna) opravdu šité na míru. Zvláště musí-li bránit hlavně svou vlastní prdel – to potom rozjede vážně akci plnou násilí, slušných soubojů a hlavně se u toho divák nenudí. Je jen škoda, že mu občas hází klacky pod nohy scénáristé, kteří tak vlastně znevažují jeho výkon – nedodělanými nebo přehnanými zápletkami – většinou nepříliš zdařilým finále a to je i zdejší případ. Zatímco v prvních dvou třetinách filmu jsem se opravdu bavil, závěr už byl zbytečně překombinován a hlavně natahován – Liam a Joel Kinnaman odvedli však i tak slušnou práci, Ed Harris taky nebyl špatný – jen to chtělo ubrat „dojemných keců“ – ty stejně nikoho moc nezajímají (u podobně laděných filmů)… (17.09.2018)

O vánočních svátcích jsou všichni v New Yorku tlustí a bez pohybu. Liam Neeson odhazuje nedopitou láhev kořalky a vychází do nočních ulic a přilehlých lesů, aby se nadýchal čerstvého vzduchu, domluvil počínající prostatě a neslyšel vrzat své klouby. Heslo v alkoholickém těle, (z)dravý duch, plní do puntíku. A že těch (černých) puntíků má ohledně své temné minulosti nepočítaně. Příběh začíná v momentě, kdy jej vidíme postřeleného bezvládně ležet a pronášet poslední slova (pravděpodobně) před smrtí. Musíme se v příběhu vrátit o 16 hodin zpátky, abychom zjistili, co tomuhle osudovému okamžiku předcházelo. A celé to bude bohaté na události. Jimmy Conlon je totiž odpadlík, který je v područí místního mafiánského bosse, s nímž ho pojí pradávné a do jisté míry nedotknutelné přátelství. Důležitý je ten termín "do jisté míry", protože až mafián přijde Jimmyho rukou o svého milovaného syna, už se nebude nadále chtít kamarádit. A rovnou uspořádá na Jimmyho a jeho syna hon. Oba totiž mohou za synovu smrt, i když to byl všivák jak se patří. Od té doby bude divák testovat Neesonovu fyzičku, neboť za dvojkou na útěku vysílá rozezlený mafián svoje nohsledy, zkorumpované policisty i nájemného zabijáka. A nebohý Jimmy musí rychle vystřízlivět, mít precizní mušku, tvrdé pěsti a svatou trpělivost se svým synem, se kterým se léta nestýkal. A co ta jeho temná minulost? Ale no tak, i kdyby kruťák Neeson povraždil půlku zeměkoule, stejně je to kabrňák, co své akční postavy hraje stále velmi uvěřitelně a sympaticky. Takže, i když se film snaží namluvit, že to byl v minulosti parchant, divák na tuhle informaci sere. Celý film je svižně a dynamicky akčně natočen. Režisér Jaume Collet-Serra umí efektní akci. S Neesonem už natočil třetí film, takže přesně věděl, jaké požadavky si žádá film s nálepkou akčňák, který nebude stavět na dialozích, a bude mít jednoduchou příběhovou kostru. Akce neutuchá do poslední chvíle. Ed Harris je docela zajímavý boss, i když už vyšší věk nenahradí zlým pohledem, fyzičku měl horší, sebranka kolem něj je pestrá, nájemný zabiják, kterého ztvárnil Common, má nečekaně zásadní prostor, pokud jde o ty nejnapínavější scény filmu. Celé to drží pohromadě. Vynechal bych třeba postavu neúplatného policisty, která je ve filmu nadbytečná a zavání seriálovým původem. A není to jen "seriálově" disponovaným Vincentem D´Onofriem. Denního světla si ve filmu moc neužijete. Scény jsou však kvalitně nasvícené, skutečně tmavých scén je ve filmu minimum. Máte-li rádi Liama Neesona a osamělost jeho hrdinů, kteří se pohybují v dynamicky nasnímaném filmu, s velkou porcí akce, tenhle film je dobrou volbou. A to Liama Neesona nijak nežeru. 100% (10.02.2016)

Tak se nám Lájem zase vrací do polohy, která mu poslední dobou cinká nejvíc a sedne mu jako penis mezi půlky Džastýna Bíbra. Polohy vypelichané, drsné kvočny s nějakým tím výcvikem z masokombinátu, která klove na všechny strany, když si chce někdo náhodou udělat z jejích miminek vaječinu. Tentokrát nám chytil noční běhavku a může se posrat z toho, aby ochránil svého Robocopa před záporákem s lidskou tváří, hodným strýčkem Edem, který je jako obvykle pro negativní role příliš sympatický, až si člověk není jistý, ke kterému z těch dvou důchodců vůbec přilnout. Výsledek však zas až tolik k posrání není a fenomenální řežbě „Sebraná“ sahá i na špičkách stěží po koule. První polovinu tvoří klišoidní, střevarvoucí drama, nacpané hlubokomyslnými irskými moudry, které má vše pro dokonalou peristaltiku – zhrzeného dedyho, utápějícího svá traumata v Džejmisnu, uvědomělého synáčka s morálním kodexem svatého Patrika a katalogovou karibskou rodinkou včetně dvou čokoládových holčiček, opuštěného černouška, díky Patrikovu koučování na správné cestě z ghetta směr vysoká škola, a férového gengstra Oukorleoneho, jenž hrdě vzdoruje albánskému heroinu. Ve druhé polovině jsou tyto dávivé ingredience rozmixovány na světlehnědou hmotu, která tvoří pozadí vcelku unylé a příliš dlouhé hoňky dvou gerontů, při které náš odhodlaný a netrefitelný dedy způsobí genocidu Leprechaunů v půlce Ňujorku, aby se dobelhal až do patetického finále, plného molových houslí a rodinných hodnot. Působilo to na mě tak trochu, jako když dívce se zdánlivě perfektníma kozama konečně rozepnete pušapku a směrem k otylému pupíku se nekompromisně vyvalí páreček nevzhledných, vydojených vemen. Vy to však nevzdáváte a v honbě za estetikou odhodlaně postupujete níž, kde na vás k vašemu velkému zklamání vybafne čerstvě vykuchaný netopýr. Ti otrlejší si třeba i zamrdají, avšak za umělecký dojem pak musí nutně udělit hodně špatnou trojku. (19.05.2015)