Gravitace

Nikdy bych neřekl, že na začátku otevřu hubu, abych otráveně predikoval něco jako "Co ta orbitální kunda bude sama v tom vakuu těch devadesát minut asi tak dělat?" a po hodině a půl ji zcela vysušenou zavřu se slovy "To byla ale totálně úžasná pičovina!". Satelit Sandra 1 si jen tak obíhá, dělá na orbitu kotrmelce, uhýbá před vesmírným bordelem a bravurně řídí vše, na co dopadne, od Astry po Hotberda, až z toho Němcům vypadává porno, aby závěrem v nějakém čínském sráči náhodně namačkala pár kostek Mahjongu a ............ Nebudu spojlerovat, ale mít to hevyend, napálím pět. Vizuálně naprosto strhující hovadina, která mě ovšem přikovala do křesla a přinutila půl druhé hodiny nezlobit! (09.12.2013)

Tohle není jen tak nějaká gravitace, tohle má tah, sílu a nekonečnou přitažlivost jako černá díra. A když po neuvěřitelných 15ti minutách bez jediného střihu překonáte horizont události, čas se definitivně zpomalí - časoprostor kolem se hroutí... Brilatní technický kousek, který posouvá hranice opravdu o notný kus dál, Bullock fascinující, Clooney výborný. Víc netřeba psát, je nutnost Gravitaci né vidět, ale zažít... filmový zážitek roku! 100 miliónů dolarů(rozpočet)/652 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (23.12.2013)

Alfonso Cuarón prezentuje vesmírné dobrodružství v tak komorní a beznadějné formě, v jaké jsme jej snad ještě neměli možnost vidět. Zatímco po většině podobně orientovaných snímků dostává divák chuť do zkoumání vesmíru, možná dokonce i na prožití takového dobrodružství, Gravitace nabízí pocity naprosto opačné. Zápas, překvapivě brilantní a herecky přesné, Sandry Bullock o přežití je podán přesvědčivě, a Cuarónovi se daří převést veškeré pocity marnosti a zoufalosti tohoto boje i na publikum, a to v poměrně silné formě. A ani zvlášt nevadí, že je tak činěno zejména díky kladení důrazu na ostré střídání naděje a beznaděje, kde každý kousek štěstí spouští řetězec smůly. Zejména v první třetině to má svou sílu, zvláště, nemáte-li tušení o tom, co se má odehrávat. Skvěle se tu pracuje s kontrastem, který vesmír nabízí, s jeho neprobádaností, velikostí, ale zároveň vizuální nádherou a fascinací z neznáma. Jenže tím vším dobrým stále prostupuje „mainstreamovost" se všemi svými neduhy. Ať je to trapná závěrečná berlička s navrátivším se Clooneym, burácivý hudební doprovod, rozhovor s Číňanem a jeho psy, schématičnost nebo objev mrtvol v kabině Exploreru. A to za klad pokládám i závěr, který ačkoli je ve své podstatě happy endem, nenabízí příliš velké divácké uspokojení. (03.10.2013)

Výsledek je paradoxní. Gravitace splňuje všechny své velké sliby. Je plná úchvatných scén, které prostě musíte vidět na co největším plátně v co největší kvalitě. Nepřeháněl bych to s řečmi o jejich revolučnosti, o jejich potenciálu vzít dech nicméně nepochybuji ani na vteřinu. Spíš než o pokrok jde o zručnost a piplačku budící respekt, ale to kvalitě nabízené pastvy pro oči neubírá. V čem už Gravitace zadrhává, je plnění malých slibů. Těch, které film s takovým potenciálem ani nevyslovuje, protože jsou u něj považovány za samozřejmost. Předně jde o emocionální účast v příběhu ženy, jež musí na zemské orbitě po většinu stopáže zcela sama bojovat o přežití. Tento jistě silný motiv bohužel Cuarón rozvíjí nejbanálnější a nejsnazší cestou. Dopouští se logických nesmyslů, klišé, jimž se dalo s trochou vůle vyhnout. Řeči o nejrealističtějším vesmírném sci-fi padají jako domeček z karet a každá situace a překážka drží pohromadě jen díky naší benevolenci omlouvat děj aplikováním nejstandardnějších vyprávěcích vzorců. Realita končí v (asi, nejsem vědec) přesném vykreslení, jak by do sebe dva předměty ve vesmíru narazily. Jestli přítomnost těchto předmětů má smysl, už Cuarónovic netrápí - chronický problém Gravitace. Akce a reakce jsou bezchybné, ovšem příčina nemůže být víc vratká. Pětihvězdičkový film všechny tyto nedostatky může obsahovat, ale já o nich jako divák nesmím přemýšlet. Mně se nepodařilo vypnout. Jak tušíte podle výsledného hodnocení, není to do značné míry nemožné, ale bohužel jsem nikdy nebyl vtažen, na to bylo nedostatků příliš. PS: Ty dlouhé jednozáběrové scény jsou jistě skvělé, ale ztrácí sílu, když víme, že jde o počítačový efekt - doby Orsona Wellese jsou pryč, protože triky vzaly těmto exhibicím hodně z účinnosti tím, jak "snadnými" je učinily. (25.09.2013)

To muselo dát práce a přitom taková blbost... Vizuální stránka je sice úchvatná a mně se z toho chvílema až točila hlava. Teda nevim, jestli to nezpůsobilo těch cca 10 piv, co jsem vypil, ale mam pocit, že někde v 3D kině bych asi na podlaze vytvořil 2D blijáka. I když na nějaký triky a speciální efekty si zase až tak nepotrpim, tak tady musim smeknout. Nebudu teď řešit, jestli tam nebyly nějaký chyby. Od toho jsou tady jiný odborníci. Mam pocit, že to tady komentuje samej Gagarinův bratr. Mě kosmonautika moc nezajímá. Jediný, co jsem se kdysi dočet a utkvělo mi to v paměti, že kosmonauti nosej pod skafandrem nějaký pemprsky, kdyby se náhodou pochcali nebo posrali, aby jim to v beztížnym stavu nelítalo po celym skafandru. No Sandra Bullshit měla jenom nějaký obyčejný trenýrky. Asi to mělo potěšit oko diváka, ale Sandře už táhne na 50 a čas holt nejde zastavit, takže u mě to jaksi nezabodovalo. A celkově mi nějak nesedla, přestože ji mam jinak docela rád. Jinak je příběh poněkud primitivní, ale největšim kladem tohoto filmu jsou prostě ty speciální efekty. Mezi klady ještě musim přidat George Clooneyho. Škoda, že dostal tak málo prostoru. Radši to měla přežít jeho postava. Celkově vzato, je to takovej novodobej Titanic. Tam mi bylo taky úplně jedno, že DiCaprio zmrznul, ale na tu katastrofickou část se koukalo docela dobře. Tady se koukalo dobře skoro na celej film, ale ten příběh mi byl u prdele. No dám 3 hvězdy, ale jestli se budou filmy ubírat timhle směrem (super efekty, ostatní na hovno), tak teda potěš. (03.03.2014)