Gravitace

Člověk versus Příroda/Vesmír. To, na co J.C. Chandor ve svém snímku Vše je ztraceno nepotřebuje téměř ani jedno slovo a úplně si vystačí s pouhou silou obrazů, Alfonso Cuarón musí přece jen trochu víc popisovat slovy. A to se Gravitace paradoxně odehrává v otevřeném vesmíru, ne na pouhém otevřeném moři. Vizuálně asi krásnější než Chandorův film, prožitkem a sdělením ovšem neskonale vzdálenější. A to raději nemluvím o přírodních zákonech, ty v Cuarónově alternativním sci-fi místy asi neplatí... A z čeho v Hollywoodu vyrábějí ty nezničitelné skafandry, co přežijí i výbuch kosmické stanice? Tuhle technologii by rozhodně měli poskytnout NASA. PS: Fenomén západní emancipace nemilosrdně drtí všechny mužské hrdiny a nechává přežít jen silnou ženu. (08.01.2014)

Nikdy bych neřekl, že na začátku otevřu hubu, abych otráveně predikoval něco jako "Co ta orbitální kunda bude sama v tom vakuu těch devadesát minut asi tak dělat?" a po hodině a půl ji zcela vysušenou zavřu se slovy "To byla ale totálně úžasná pičovina!". Satelit Sandra 1 si jen tak obíhá, dělá na orbitu kotrmelce, uhýbá před vesmírným bordelem a bravurně řídí vše, na co dopadne, od Astry po Hotberda, až z toho Němcům vypadává porno, aby závěrem v nějakém čínském sráči náhodně namačkala pár kostek Mahjongu a ............ Nebudu spojlerovat, ale mít to hevyend, napálím pět. Vizuálně naprosto strhující hovadina, která mě ovšem přikovala do křesla a přinutila půl druhé hodiny nezlobit! (09.12.2013)

Když jsem si kupoval v Imaxu lístky na Gravitaci, bylo to proto, že jsem chtěl svým očím dopřát co nejlepší porci vizuálna. A ano stalo se. Některé záběry považuju nejen za úžasný (máme krásnou planetu, co ? ), ale i za naprosto geniální (rozbítí stanice, oddálený záběr na Sandy s Georgem v nekonečném vesmíru ). Ovšem Gravitace krom toho dodala daleko silnější složku, emoce, stačí jediná věc, vžít se do role Sandy což se povedlo velmi brzo, od chvíle kdy padala do vesmírna jsem se několikrát přistihl, že mám sklony fyizicky držet palce a to už se dlouho, předlouho žádnýmu filmu nepovedlo. Já si troufnu říct, že tenhle film se brzo zapíše mezi nejvýznamější filmy 21. století. Má v sobě strašně moc síly, která přitahuje divákovu pozornost až do posledního záběru a Sandy je naprosto užásná: Jsem hrozně rád, že na tu kritiku a zlatý maliny odpověděla takovýmhle způsobem, teď už si asi málokdo troufne říct, že Sandra Bullock je špatná herečka. Tahle vesmírná intenzita mě totálně posadila na prdel a otevřela hubu. Nádhera a dokonalost. (05.10.2013)

Miluju tématiku vesmíru obecně, dokázal bych se dvě hodiny dívat jen na samotné záběry z ISS na Zemi, takže když jsem viděl první trailery na Gravitaci, nemohl jsem se dočkat. A výsledek? Gravitace je pro mě jeden z nejopojnějších filmových zážitků, které jsem za poslední dobu v kině zažil. Dokonale promyšlená vizuální podoba - dlouhé záběry kamery, v nichž se jednotlivé objekty a postavy objevují a mizí s precizností, která není běžně k vidění. Moc se mi líbila i práce se zvukem, který v podstatě chybí, protože se ve vesmíru nemůže šířit, vzdáleně je občas přítomen, když postavy cítí vibrace. Kromě toho, že jsem si užíval vesmírné záběry, dokonalou akci a zoufalou snahu přežít, působila na mě i ta emocionální stránka, kterou tady většina lidí označuje za slabou stránku - tedy hlavně onen motiv hledání smyslu života po ztrátě dcery. (12.10.2013)

Vůbec nic se nestane. Jsme tu pro všechny případy. Loď má fůru bezpečnostních pojistek. Chladící systém, ochranný obal, vakuové štíty. Reálná šance, že vybouchne, je jedna ku … Vesmír je opravdu nehostinné místo a filmu Gravitace se velmi daří přesvědčit diváka o tom, že prostředí s dýchatelnou atmosférou a gravitací umožňující zdravému živočichovi volit si pohyb dle potřeby je vlastně anomálie. Po technické stránce je skutečně film prvotřídní a vyvolává opravdu věrohodný dojem stavu beztíže. Kromě samotného pohybu předmětů (těleso setrvává v klidu nebo v rovnoměrném pohybu, jestliže na něj nepůsobí síla) tento dojem ještě umocňuje minimum viditelných střihů. O technické stránce a její reálnosti bylo a nepochybně ještě bude řečeno mnoho, já se proto omezím jen na to, co souviselo s výsledným dojmem. Po stránce navození pocitu reálnosti na mě o stupeň víc než Gravity zapůsobilo Lo Imposible. Tady těch katastrof začne být za chvíli příliš mnoho najednou a tahle přepálenost prostě i přes technickou stránku samotnou ten pocit opravdovosti kazí. Ono ve vesmíru stačí málo ke vzniku nebezpečné situace, jak se například nedávno přesvědčil italský astronaut Luca Parmitano, který se díky technické závadě skafandru málem utopil v chladicí kapalině. I ve filmu bych zkrátka trochu brzdil a myslím, že takový přesun ze zničeného raketoplánu na ISS by úplně stačil sám o sobě. Ostatně Vedle zmíněné "přepálenosti" mi dost vadilo i to, jak scénář celou katastrofu navodil. Opět za vším hledejme Rusy nezodpovědné. Nevím, nakolik se na tom podepisují kyselé hrozny, že se momentálně Američané bez Rusů do kosmu nedostanou, nebo co je toho příčinou, ale tohle si fakt mohli odpustit a vymyslet něco "neutrálního". Ale budiž, jako demonstrace možností současné kinematografie to rozhodně stojí za vidění, navíc i chování obou ústředních postav je docela dobře zvládnuté, Clooney i Bullock po dlouhé době skutečně působí jako věrohodní astronauti, kteří dokážou uvažovat a zachovat v rámci možností chladnou hlavu i ve fatálních situacích (to chybělo např. Europě Report, kde jsem hercům ostřílené profesionály zkrátka nevěřil). Oceňuju též, že příběh je lineární, soustředí se jen na samotnou záchranu a nesnaží se o nějakou komplikovanou stavbu. Uzavřu to tím, že v komentáři k Pacific Rim jsem vyslovil naději, že Cuarón napraví Mexičanům pověst. To se rozhodně stalo. Doplnění: velmi zajímavé dojmy z filmu od italské astronautky Samanthy Cristoforetti. (06.10.2013)