Avatar: The Way of Water

Scenáristika průměrného televizního seriálu, který nikam nespěchá. Příběh nejen že jde opět shrnout do jedné krátké věty, navíc je stejný jako minule a vypadá to, že příště nebude jiný. Nepřirozený pohyb modrých ještěrek na souši se od “Pilotu” nezměnil. Polovina filmu kvůli němu působí jak videoherní demo. Ovšem přesun pod vodu je skvělým upgradem. Ještěrky plavou mnohem hezčeji než chodí a skáčou, a fiktivnímu podmořskému zvířectvu i rostlinstvu James Cameron vdýchá nevídaný život. Je krásný a kouzelný. Luc Besson bude jásat. Na vodě taky dostanou prostor lidské postavy, co dodá digitální umělině fyzičtější drajv. Všechny ty ponorky, mechakrabi a vůbec padoušské scény s lovením “velryb” jsou uber cool. Připomenou divácké radovánky z akčních klukovin ve Vodním světě. Veskrze se ale Avataří fenomén stává spíše lunaparkovou atrakcí (s příslibem VR budoucnosti) než filmovým dílem v pravém smyslu slova. Takovým Cameronovym Marvelem s chabým rozpracováním postav. Což je trochu škoda. (14.12.2022)

Co to šlo, tak jsem odolával. V jeden nestřežený moment jsem ale podlehl a druhý díl Avatara si pustil. To, že jsem ho dal na třikrát pro svojí délku, snad ani netřeba zmiňovat. Ve výsledku ale přesně dle předpokladu. Ano, je to překrásné. Vizuálně někde úplně jinde, než všechno ostatní, co ve filmovém průmyslu vzniká a v nadcházejících letech vznikne. Jenže zde vizuál jednoznačně devalvuje vše ostatní. Herecké výkony takřka neexistují, protože v podstatě koukáte na animovanou záležitost. Ta zároveň nikde jinde, než v kině nevynikne. Po příběhové stránce to pak první hodinu těžce otravuje, aby nám následně James ukázal nový národ na Pandoře a celé to chytlo alespoň tradiční zájem o typický příběhový blockbuster. Kdyby délka nebyla tak smrtící, tak na druhý díl vzpomínám radši. Popravdě ale James dalšími podobnými příběhy ze světa Pandory diváky ve výsledku spíš otráví. No, uvidíme. (30.09.2023)

V dobách, kdy jsem byl na prvním Avatarovi, to jsem byl ještě mladík. Ale v září jsem si v obnovené premiéře jedničky zopakoval, že Cameron natočil pecku a dvojka určitě bude v klidu. Ačkoliv u kolegů, se kterými jsme byli v kině, zavládly možná i většinově zklamanější reakce, já bych tak příkrý nebyl, ale místy jsem se nudil také. Železný Jim má neochvějnou zálibu v oceánech, které si nepochybně při monstrózním natáčení Avatarů užil do sytosti, dle mého je to ale hlavní problém tohoto filmu. 190 minutový opus působí spíše jako prodloužená verze s nádechem National Geographic, kdy si Jim vyloženě libuje v prokreslování fikčního světa a různorodé fauny (viz jeho mnohosetstránkový popis světa, co předal scénáristům). Leč tempo místy povážlivě vázne a byl by to super film, kdyby měl o 30-45 minut méně. Jinak je to samozřejmě opět událost, kterou se vyplatí vidět v kině, neřknu-li jedině v Imaxu, protože doma to člověku ubere půl zážitku. Technologicky to na mě oproti právě remasterované verzi jedničky zas takový skok navíc neudělalo, aby se na film muselo čekat 13 let, ale samozřejmě nic krásnějšího v kinech neuvidíme minimálně do trojky. Čistě příběhově to působí jen jako výplňovka mezi minimálně 3,4 a 5 (a 6 a 7 už se taky plánují!), kopíruje to mustr jedničky, kdy se v podstatě opět jedná o origin v jiném prostředí, jsou tu dokonce i podobné scény a pozemšťané (zde nebešťané) jsou samozřejmě ty nejzlejší stvůry, kteří zabíjí děti a kytovce, hrozně si to užívají a divák pak samozřejmě nemá nejmenší problém s tím, když je hlavní hrdinové na konci totálně zmasakrují. Sečteno a podtrženo, Cameron si natočil to, co chtěl a já jen doufám, že trojka bude o něco koherentnější a někam děj více posune. Teď jsou vrátka rozevřená na maximum. Ale nenechte se zmást, pořád je to jeden z nejpůsobivějších blockbusterů v době (po)covidové. (14.12.2022)

Posouvání hranic filmové magie je úžasná věc. I když pomocí 3D tentokrát Cameron daleko více buduje a daleko méně vypráví. V mém případě má ale smůlu, že jsem hrál úchvatnou podmořskou Subnauticu. Do černého se navíc nestrefuje ani s jádrem vyprávění rodina vs. kmen a relativizací významu smrti. Symbolický přesah je ten tam a po hudební stránce je to doslova zombie, co ohlodává Hornerovy kosti. Hodnocení nechávám otevřené pro další části jeho Modrých válek. (08.01.2023)