Zombieland: Rána jistoty

Film zaujal už po objevení Columbia Pictures. Důležité, že si nic extra nehraje a chce pobavit. Nutno říct, že mu to daří. Deset let je hodně, ale i tak jsou Columbus, Tallahassee, Wichita a Little Rock v dobré kondici. Navíc k nim přibudou nové postavy Albuquerque, Flagstaff, Nevada (Reno), ale hlavně Madison (člověk si říká, jak mohla přežít tak dlouho se svoji "chytrostí a musí začít věřit teorii od Tallahassee). Pak je tu pacifista Berkley a komunita Babylon (možno číst Bejbylun). Pěkná ČSFD projekce u které jsem se dost zasmál. A film má po titulkové scénky. (24.10.2019)

K mému vlastnímu překvapení mě pokračování po šesti letech bavilo ještě o něco více než první díl. Děj se mi zdál být přece jen ucelenější, líbila se mi i klidnější pasáž v Bílém domě a tvůrci mě potěšili i obsazením Zoey Deutch a Rosario Dawson. Kupodivu mi nevadilo ani neskrývané vykrádání filmu z roku 2013, některé scény byly téměř dokonalou kopií původního nápadu. (05.03.2020)

Kde jsou ty časy, kdy Balagueró otřásl královským filmovým žánrem v základech a prostřednictvím dnes již kanonického REC donutil mnoho filmových teoretiků k redefinici vztahu mezi objektem a subjektem. Vzpomeňme na tu sugestivní tísnivou atmosféru plnou děsu a bravurně zvládnutou gradaci napětí vrcholící půdní scénou, ze které mi stále běhá mráz po zádech. Jak v této konfrontaci obstojí Zombieland: Double Tap? Balaguerův snímek byl z hlediska hororového žánru natolik důležitým, že kromě rozmachu metody found footage zapříčinil i boom zombie hororů, což se bohužel zásadně podepsalo na kvalitě daného subžánru a vyústilo v jeho současnou agonii. Producenti zavětřili možný komerční úspěch a studia začala chrlit jeden zoufale neoriginální zombie produkt za druhým, přičemž se v lepším případě jednalo o bezduchou brokovnicovou akci, v tom horším o bezduchou brokovnicovou akci s přídavkem infantilního humoru. Pokud máte alespoň elementární povědomí o historii žánru a chápete tedy širší kontext, tak zkrátka nemůžete snímku Zombieland: Double Tap udělit nic jiného než odpad. (21.10.2019)

Druhý Zombieland hraje s divákem naprosto férovou hru. Je v něm totiž všechno, co fungovalo v jedničce, a… nikdo tomu nehází klacky pod nohy. Chápu, že se mohlo víc experimentovat - příběhových linek se ostatně nabízí spousta. Ruben Fleischer ale znovu vsadil na čtyři nosné hrdiny, k nimž přihodil hlavně dvě nové tváře (Zoey Deutch i Rosario Dawson jsou tu samozřejmě super), a rozhodl se jet scenáristickou i režijní jistotu. Někdo to možná označí za lenost a vlastně s tím nejde moc polemizovat. Na druhou stranu ale nový Zombieland prostě nešlape vedle a nabízí další porci skvělé zábavy, jíž si maximálně užívá hlavně Woody Harrelson. Někdy se holt dá podruhé vstoupit do téže řeky. Stačí mít sehraný tým a dát mu prostor k tomu, aby se na place vyblbnul stejně jako před deseti lety. (22.10.2019)

Podle mě zcela srovnatelné s jedničkou (kterou to trochu vykrádá), na můj vkus je zde ale už nějak moc postav, humor mi tak z 80 % přišel zcela nevtipný (a třeba závěrečná scéna s Billem Murrayem je podle mě prostě jen trapná), a celkově si prostě nemyslím, že by jednička byla tak strašně úžasná, že by bylo nutné natočit po 10 letech pokračování, protože třeba za stárnoucího Woodyho Harrelsona mi trochu bylo zástupně trapně, Emma Stone mi zde definitivně potvrdila, že už je stará a nehezká (k čemuž byly náběhy už někdy v La La Landu), a to co se stalo s Abigail Breslin po 10 letech radši nebudu komentovat, vypadá tady jak nějaká obtloustlá pětatřicítka. Jen ten Jesse Eisenberg vypadá stále naprosto stejně, což je svým způsobem fascinující a současně strašidelné, navíc mi z té čtveřice vadí nejvíc právě on. Některým fórům se tam člověk celkem zasměje - například postava blbky, kterou tam ztvárnila Zoey Deutch, mě docela bavila, ale jinak mě ty neustálé narážky na jedničku a otravné opakování pravidel přežití spíše jen iritovaly a utvrzovaly v názoru, že toto je film natočený hlavně pro fanoušky jedničky, jejíž popularitu jsem vlastně nikdy moc nepochopil. (24.10.2019)