Zombieland: Rána jistoty

Hraje se na jistotu a kromě toho, že jsou postavy starší, nečekejte žádnou velkou změnu. Svým způsobem je to sympatický přístup, ovšem ještě sympatičtější by pro mě byl, kdybych minulý film neměl za sice vcelku zábavnou, ovšem zároveň také rozporuplnou podívanou, které jsem prostě nedokázal propadnout. Druhý Zombieland je lepší snad jen v tom, že naprostá většina toho nejvděčnějšího humoru tentokrát spočívá na bedrech Woodyho Harrelsona, který je prostě skvělý, a nováčka Zoey Deutch, která svojí roztomilou kreací ne zrovna bystré dívky strčí všechny do kapsy. Jsou to právě střety ostatních postav s jejím "myšlením", které mě (spolu se závěrečnými titulky) bavily nejvíce. Ne mašírování nemrtvých kombajny a utahané nutné finále, ne otřepaná romantická linka s očekávanou pointou a rozhodně ne celá část s Lukem Wilsonem, což bylo několik naprosto hluchých minut a nuda k uzívání. (25.10.2019)

Zombieland 2 neměl nejlepší vyhlídky a při srovnání s jedničkou ho hodně lidí zhejtilo a odsoudilo, ale sakra my jsme se v kině tak brutálně nasmáli a nepřestali až do závěrečných tituků!:D Nějaká dějová kostra tam určitě je, z hlediska logiky a proveditelnosti to má samozřejmě chyby a není to úplně dotažené, ale co tady funguje na 100% je jednoznačně nejlepší humor za celý komediální rok 2019! Hlášky se tady sypaly jedna za druhou, nové postavy byly trefné a výborné a růžová bárbína jednoznačně vedla celý film a kdykoli byla na scéně, tak se divák nepřestane smát nad její blbostí. Původní složení jedničky je pořád stejně cool, akorát nám Emma Stone zestárla a Breslin se z roztomilé holčičky proměnila na docela škaredou 23ku. Mělo to fakt skvělý drajv a humorem se nešetřilo, akce byla cool a přehledná, takže tomu tu pátou hvězdu přidám. Trojce bych se nebránil, akorát bych se bál, jestli má co nového do téhle série přivést. (08.11.2019)

Stejný tým, výrazně slabší výsledek. Jednička chtěla pobavit, na nic víc si nehrála. Samé sympatické a nekomplikované charaktery. Nepřály si nic jiného, než přežít. A někdo si to přežívání chtěl i po svém trochu užít. Celé to bylo promaštěné černým humorem, rozkošně krvavými zpomalovačkami a vizuálně neotřepaným kabátem. Že pokračování přináší v zásadě znovu to samé co jednička? Není to tak úplně pravda. Ve dvojce mají užvaněný Jesse Eisenberg a kouzelná číča (jinak sarkastická) Emma Stone jakože partnerskou krizi, Abigail Breslin prchá od své bizarní „rodinky“, protože chce poznat jiný život v okruhu svých vrstevníků a najít si boyfrienda, a vidlák Woody Harrelson dál všechny buzeruje. Příběh je tedy postavený na „záchraně“ nejmladší postavy, která zamířila do hipísácké pevnosti, kde se hladových zombíků nebojí. Na záchranné misi se k naší partě připojují (a zase mizí) různé postavy, některé (růžová blondýna) překvapivě i potěší. Jinak je to průměr, až to bolí. Nápady ze soudku černohumorného tvůrci vysypali do trailerů, sem tam se opět vzpomene popkultura, občas přijde výborná scéna. Ale vesměs je to docela bolestivý návrat. Nechybí směšně přepálená brutalita včetně rozstřelování hlav ve zpomalených záběrech, nejedno hvězdné cameo, ale i dost zoufalé gagy i jejich velmi špatné načasování. Naši hrdinové se navíc nijak zvlášť nevyvinuli, jsou z nich víceméně ploché (až dokonce nudné) postavy. Za mě je to málo! (24.12.2019)

Matně si vzpomínám (a mým starým komentářem si potvrzuju), že u jedničky jsem se dobře bavil, jen ty dvě ségry mi trochu lezly na nervy. U dvojky jsem se už tolik nebavil (sem tam se pousmál a asi 3x zasmál dobrému gagu) a ségry mě nebavily opětovně. A ani zbytečný Murray na konci mě nepřesvědčil o čtvrté. Nejlepší momenty - scény s blbkou v růžové ("Víš proč ještě žije? Protože zombies žerou mozky a ona žádnej nemá!") a soutěžní skeče o nejnápaditější zabití zombií (u mě vyhrává věž v Pise). (22.12.2019)

Kde jsou ty časy, kdy Balagueró otřásl královským filmovým žánrem v základech a prostřednictvím dnes již kanonického REC donutil mnoho filmových teoretiků k redefinici vztahu mezi objektem a subjektem. Vzpomeňme na tu sugestivní tísnivou atmosféru plnou děsu a bravurně zvládnutou gradaci napětí vrcholící půdní scénou, ze které mi stále běhá mráz po zádech. Jak v této konfrontaci obstojí Zombieland: Double Tap? Balaguerův snímek byl z hlediska hororového žánru natolik důležitým, že kromě rozmachu metody found footage zapříčinil i boom zombie hororů, což se bohužel zásadně podepsalo na kvalitě daného subžánru a vyústilo v jeho současnou agonii. Producenti zavětřili možný komerční úspěch a studia začala chrlit jeden zoufale neoriginální zombie produkt za druhým, přičemž se v lepším případě jednalo o bezduchou brokovnicovou akci, v tom horším o bezduchou brokovnicovou akci s přídavkem infantilního humoru. Pokud máte alespoň elementární povědomí o historii žánru a chápete tedy širší kontext, tak zkrátka nemůžete snímku Zombieland: Double Tap udělit nic jiného než odpad. (21.10.2019)