Zombieland: Rána jistoty

Po obsahové stránce vyloženě špatný film, jehož schematický, slaboučký a lajdácky smotaný příběh o cestě postav z bodu A do bodu B slouží pouze jako nutné pojítko pro sérii komediálních skečů a akčních scén se zombies s kolísavou úrovní kvality. Pochopitelně přitom opisuje od prvního Zombielandu, akorát je to tentokrát všechno mnohem jednodušší, přímočařejší, předvídatelnější a zkrátka ve všech směrech o něco horší. Hlavní hrdinové navíc po deseti letech degradovali do otravných jednorozměrných karikatur, jejichž nesnesitelnost si film navíc plně uvědomuje, ale než aby s tím něco dělal, tak ji využívá jako zdroj humoru (a buduje kolem nich panoptikum záměrně protivných a zveličeně dementních vedlejších postav ve formě personalizovaných stereotypů, aby se vedle nich hlavní hrdinové jevili sympatičtěji). Částečně to zachraňuje akorát celkem zábavná komediální rovina a místy i herci, kteří si natáčení zjevně užívali a je to na nich vidět. Vydařený je sice jen každý třetí až čtvrtý vtip, ale při té obrovské kadenci gagů to moc nevadí. (23.10.2019)

║Rozpočet $42miliónov║Tržby USA $61,088,499║Tržby Celosvetovo $88,878,763▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Nakoniec len ďalšie sklamanie a len potvrdenie že Ruben Fleischer je strašne slabý ani nie rutinér. Vôbec nedokáže naplno využiť dobrých hercov a načrtnutý potenciál. Ďaleko, ďaleko údernejší je aj taký Mrtví a neklidní (2013), než toto. Občas nejaký gag aj dobre padne ale na ten jeden je aj desať trápnych, pravidlá postupne prerastú do otravnosti. Stále čakáte kedy to dostane lepšiu pôdu pod nohami ale stále sa to niekam dosť statický posúva a prevažne ponúka dosť nezáživné scénky, ktoré v druhej polovici už dosť mrzia. A to bol úvod so zombii vstupujúcim na plátno dosť spružujúci. /videl v kine: 50%/ (07.11.2019)

"Už zabil víc celebrit než kokain." Zombíky nemám rád a jejich zabíjení mě nikdy nebavilo, ale právě teď mám hroznou pořídit si pár Homerů na chov. Tohle prostě bylo skvělý. Zejména Tallahassee válel v každý scéně a předmanželský problémy Columbuse s Wichitou zase přivedly dokonalou Madison. Tu najít v mrazáku, tak ji tam nechám zavřenou, ale občas bych se za ní stavil na sex. Takovou zábavu bych si nemohl nechat ujít. Takže vzhůru do Bílýho domu, muzea Elvise, pacifistickýho Babylonu a vlastně všude tam, kde růžovej Cadillac říděj jenom opravdoví chlapi. (30.01.2022)

Kde jsou ty časy, kdy Balagueró otřásl královským filmovým žánrem v základech a prostřednictvím dnes již kanonického REC donutil mnoho filmových teoretiků k redefinici vztahu mezi objektem a subjektem. Vzpomeňme na tu sugestivní tísnivou atmosféru plnou děsu a bravurně zvládnutou gradaci napětí vrcholící půdní scénou, ze které mi stále běhá mráz po zádech. Jak v této konfrontaci obstojí Zombieland: Double Tap? Balaguerův snímek byl z hlediska hororového žánru natolik důležitým, že kromě rozmachu metody found footage zapříčinil i boom zombie hororů, což se bohužel zásadně podepsalo na kvalitě daného subžánru a vyústilo v jeho současnou agonii. Producenti zavětřili možný komerční úspěch a studia začala chrlit jeden zoufale neoriginální zombie produkt za druhým, přičemž se v lepším případě jednalo o bezduchou brokovnicovou akci, v tom horším o bezduchou brokovnicovou akci s přídavkem infantilního humoru. Pokud máte alespoň elementární povědomí o historii žánru a chápete tedy širší kontext, tak zkrátka nemůžete snímku Zombieland: Double Tap udělit nic jiného než odpad. (21.10.2019)

Schválně mi někdo řekněte, kolik pokračování se v roce 2019 povedlo alespoň takhle. O druhém Zombielandu se mluvilo prakticky ihned po skončení Jedničky a je možná dobře že na něj hned tak nedošlo a tvůrci i hlavní hrdinové si dali pauzu. Velmi se mě líbil milostný trojúhelník Columbus, Wítchita, Madison. V druhém díle došlo i několik nových postav, které příběh příjemně občerstvily. 70% (06.01.2020)