Černobílý svět

Ženské drama, to je zásadní klíč pro pochopení tohoto vynikajícího filmu. Filmová adaptace slavného románu Černobílý svět, který napsala americká spisovatelka Kathryn Stockett a který se, stejně jako film, celý odehrává ve výsostném světě žen, kudy manželé jen procházejí nebo do něj jen letmo nahlížejí (ve filmu jsou vlastně jen dvě okrajové mužské postavy, které tu mají víc než jen ,,štěk"), ve světě kuchyní a salónků, v dopoledních a brzkých odpoledních hodinách, kdy muži jsou mimo dům v práci, v uvnitř ,,hořícím Mississippi" a doutnajících 60. letech. Tak krásný film o tak strašných věcech. Není divu, že do tohoto světa nedoléhají mužská řešení ,,problémů" (a když už ano, tak jen v ozvěnách), tady se bojuje ženskými prostředky, Ku-klux-klan tu opravdu nehledejte. A tento ženský rastr ovlivnil i žánrové vymezení, vždyť film je víc než čistokrevné drama dobře maskované melodrama (které funguje především emočně), příběh s přemírou patosu, zvláště spjatý se silou psaného (a svobodně šířeného) slova, díky němuž vítězí dobro nad zlem, hlavními hrdiny (spíše tedy hrdinkami) jsou ryze černobílé postavy, což se ostatně ozývá i v českém distribučním názvu knihy i filmu. Dojemný děj pak ale rozhodně není laciný, stejně jako lacině nevyznívá celý snímek, i když samozřejmě z jiného (mužského?) úhlu pohledu se může jevit, že boj za lidská práva měl v USA trochu jiný průběh a nebyl zase až taková selanka, jak se může dle knihy a filmu zdát. I když konec je trochu hollywoodsky plytký, stejně tu před divákem zůstává velmi působivý a procítěný příběh o silných ženách, které dovedou svým specifickým způsobem měnit chod dějin a dopomoci konci (nejen) rasové nerovnosti... (02.12.2011)

Líbilo se mi to, když jsem to viděla poprvé. Pak jsem si přečetla knížku, a začala jsem ten film napodruhé shlédnutí milovat ještě víc. Až na pár změněných detailů a na pár vynechaných scén, které bych si bývala přála, aby byli ve filmu, k tomu nemám co vytknout. Naprosto výborně zfilmované. Snad půlku příběhu jsem jen kroutila hlavou jak se ty lidi takhle můžou chovat. Vadí jim, že jejich služky používají stejný záchod jako ony, ale nevadí jim, že vychovávají jejich děti. Tohle asi nikdy nepochopím. Tenhle film mě dostal, a podle mě by si rozhodně zasloužil Oscara za nejlepší film roku. Film, který se musí vidět. 5* Musim říct, že ta část s Minny a koláčem... protože jsem tu knížku četla až potom co jsem ten film viděla poprvé, tak jsem to rozhodně nečekala, to nemělo chybu. A postavu Celie jsem měla ráda už v knížce, ale díky Jessice Chastain jsem si jí zamilovala ještě víc. (24.06.2012)

Jistě velmi kvalitní film, ale pro mě osobně možná až příliš. Tenhle kousek je totiž zcela zjevně natočen hlavně pro potěchu filmové akademie, to jednak a druhak je určitým americkým vyrovnáním (samozřejmě ne jediným) s černošskou problematikou a jistě nejde jenom o minulost. Já však občan USA nejsem a Oscary také nerozdávám (jakože Černobílý svět je pro mě asi největším letošním favoritem, a to hned v několika kategoriích), a proto je mi přisouzena role obyčejného diváka, který viděl jistě nadprůměrné drama, přesto nijak fantastické. Jinak film nabízí slušný příběh, důležité téma a samozřejmě hromadu výborných hereckých výkonů (a pro mě osobně ještě překvapivě nepřeslazený konec). I když můj komentář vyznívá možná spíš kriticky, film se mi rozhodně hodně líbil, jen reaguju na zbytečně velký, ne úplně oprávněný humbuk (který brzo odezní, alespoň v Evropě určitě) a nápadně velký počet nekritických a opěvných ohlasů. (25.02.2012)

Lepší telenovela, která prostřednictvím řady odlehčených epizod (ani jedna scéna nedává naplno zakusit, jak vážná situace na jihu byla) přiživuje mýtus o progresivní mladé generaci, jež ze Spojených států udělala v 60. letech lepší zemi. Příběh s velkým srdíčkem je napěchován v hermetické bublině zprostředkovávající uvězněným figurkám soudobý socio-politický kontext pouze televizí a rádiem. Film odmítá vzít na vědomí, co se dělo v reálném světě, stejně jako bílé paničky svým služebným odmítaly přiznat status plnoprávných lidských bytostí. V popírání existence fuj fuj věcí je ještě důslednější než podobně zjednodušená Precious, oproti které The Help pro jistotu nabízí sympatickou bílou hrdinku k identifikaci. Těší mne snaha natočit ženský film, byť melodramatický jen momenty, ne celkovou strukturou, a respektuji potřebu očistné podívané, jež ponižující porážku mění v hrdé vítězství, ale přijmout zploštění závažného historického tématu na skoro rodinnou zábavu s veškerou ideovou zvráceností koncentrovanou do jediné ultra-mrchy, mi přijde vrcholně konformistické. 55% Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, Baxt, Tanner (26.01.2012)

Je zajímavé, že se amíci vrhají do látky z padesátých let o pracujících černošských služkách v domech bohatých bělochů, přitom i dneska mají všichni služky, chůvy, zahradníky.. Skrze mladou ambiciózní dívku, která chce být novinářkou, se tak či onak seznamujeme se zaoceánskými poměry, kdy černoši v té „kruté“ době nesměli používat bělošské záchody. Neudržitelnost situace na americkém jihu rozhýbe pomocí sepsání vzpomínek několika služebných a už tady se objevuje první problém. Vůbec to totiž nemá obtížné. The Help je totiž víc limonádovou sondou do života jednoho městečka, než nějakou skutečnou výpovědí o zakořeněném rasismu. Je jasné, že tehdy to černí neměli ani trochu snadné, nicméně ani ty vážnější momenty (kupříkladu potrat nebo zatýkání jedné ze služek) nejsou ve skutečnosti nijak dramatické. Scénář je na mě až příliš šablonovitý, cesta předem jasně dlážděná. Srdíčko tu má tlouct pro ty utlačované, nicméně mazané služky, špína se pak hází pouze a jenom na zlé, neschopné paničky. Ale co je špatného na tom, když pošlu policii na služku, která mi čmajzne zlatý prsten..? Utajované psaní vzpomínek navíc není tak úplně silné/nosné téma. Prostě tu máme pohádku o boji dobra se zlem, nic víc, nic míň, The Help se navíc bez okolků hlásí o nejrůznější filmová ocenění. Vše tak tkví víc v kvalitně odvedeném řemeslu a v hereckém obsazení. Tomu vévodí Viola Davis, Bryce Dallas Howard, Jessica Chastain (mimochodem, výborná) nebo Octavia Spencer. Právě za ně je ta čtvrtá hvězda.. Po Moneyball tu máme druhého oscarového kandidáta, který by měl zůstat pouze a jenom u nominací!! Čokoládové dortíky nebrat!! (30.01.2012)