To

O poznání lepší osmdesátková amblinovka se vším všudy než horror; což je problém, jelikož to měla být stejnou měrou dobrá amblinovka jakožto i regulérní horror (přitom hudba tuto svébytnou dualitní dynamiku skvěle adresuje), ovšem jde spíše o temnou pohádku pro dospělé než o kombinaci "Gonnies versus Freddy Krueger". Jakkoli může jít o záměr, aby tam byl znatelný případný posun stylizace mezi dětskou a dospěláckou částí. Každopádně to kvůli tomu do značné míry působí jako celovečerní Stranger Things. Což je dost paradoxní s ohledem na že vycházejí právě z To a Stůj při mně. Nebojí se to tnout do problematických pasáží předlohy a přesto se věrně zachycuje pro předlohu stěžejní atmosféra pohledu party (skvěle obsazených!) přehlížených dětí na prahu puberty spojených bojem proti dospělými neviděnému primárnímu zlu. Spíše než na děsu se staví na všudypřítomné znepokojivé atmosféře, kde se za každým druhým rohem může (a nemusí) skrývat zhmotnění vašich nejniternějších strachů či co hůře, nemesis v podobě šikanují mládeže. V tomto ohledu bez výhrad. Problém nastává v momentě, kdy si Pennywise se svou kořistí pohrává; a to je na(ne)štěstí často. Skarsgård je sice naprosto výtečný (jakkoli zvažovaný Mendelsohn by dle mého byl ještě lepší), a speciálně to co dělá s hlasem či jeho "mrtvé" šilhavé oko jsou geniálně znepokojivé detaily, ale krom prologu ho nikdy nevidíme ve scéně, kde by zvolnil a zkusil se někomu ze Smolařů dostat do hlavy jinak než skrze bubáky. Buď po nich jde přepáleně naplno "uááá" geronimo způsobem a nebo není na scéně. Nic mezi tím, žádný plíživý postupně gradovaný strach z neznáma tu není. Veškeré scény zhmotněných nočních můr jsou sice intenzivní a některé i setsakra působivé a památné, ale nejsou ani ždibíček děsivé či dokonce strašidelné, jde prostě o akční atrakce za denního světla. Vše je strašně hrrr, že ve stopáži zůstalo jen a pouze to, co se nějak přímo (do)týká strachů některého ze Smolařů. A nic více. Žádná omáčka kolem, žádná scéna v rámci jejich rodin, nic s dospělými, žádné probdělé noci z prožitých traumat, prostě až na něco málo odkazů na kingversum nada. Je to ohlodané až do morku kosti. Ten morek je sice chutný, ale mírná pachuť promarněné šance na něco více než "pouze" nejlepší kingovinu posledních let po něm zůstane, ne že ne. Chtělo to holt krom té kosti i nějaké to maso na ní. (06.09.2017)

Na horory nijak zvlášť nejsem a mám raději psychologičtější strašení. Od Kinga jsem přečetl klasiku Nadaný žák, Tělo a z novějších Puls a zaujaly mě. Všechny zásadní filmové adaptace jsem viděl. Tohle mě ale dostalo. Začátek, nechutné i krvavé scény. Zajímavé bylo, jak snímek řešil dětské problémy a trable dětí s naprosto nedětskými starostmi. Viděli jsme spoustu klasických myšlenek, ale i přes to měl způsob, kterým parta strachu čelila, na diváka stoprocentní dopad. Za mě žádné námitky a zvědavost na druhý, "dospělý" díl, je nezměrná. Škoda, že budeme muset čekat tak dlouho. (11.09.2017)

Možná bych filmu mohla odpustit, že se rozhodl soustředit na pouhý bezvýznamový sled expozičních lekaček a děj řešit během poslední čtvrthodiny, kdyby tak strašně neoslabil a neponížil svoje dětské hrdiny. Knižní předobrazy jsou chytří, organizovaní, stateční a vyspělí hrdinové s komplikovaným zázemím a komplexními problémy. Tady je to banda zmatených řvounů bez morální síly. Bill Skarsgard je uvězněný v digitálních tricích a společně se vším tím řvaním nemá šanci předvést skoro nic. A kromě toho, že se tvůrcům nepodařilo vybudovat představu, co je Derry vlastně za místo a co dělá s lidmi a dospělými, si myslím, že posun děje z padesátek do osmdesátek nefunguje. (11.09.2017)

Něco z Kinga přečteného mám, Carrie mi přišla zajímavá a viděla jsem většinu adaptací, Misery znám z filmového i divadelního zpracování... Ale na To jsem se nikdy nechytla. Nová filmová verze je extrémně nevyvážená, je to prapodivný mix žánrů, který nedrží pohromadě a celé to nedává smysl ani v nejmenším. A strašidelné to taky není, jen plné primitivních lekaček. (23.06.2020)

Má to momenty... ale obecně je to hrozně "mehtastický", když je bohužel hrozně patrný, že to po Fukunagovi přepisovalo víc lidí a tím pádem i víc vizí, který z Toho udělali nesourodý a nepříliš koherentní blivajz nápadů. Posunout Benovi sbírání znalostí o Derry dává vzhledem k jeho čerstvosti ve městě smysl. Ale jen do chvíle, než to úplně dokurví smysl existence Mikea, který je nyní odsunutý zcela na vedlejší kolej, což lze vnímat i trochu jako aplikaci rasového stereotypu, přičemž něco podobného později film udělá i s Beverly, kdy z ní zcela proti její dosavadní postavě udělá "damsel in distress", kterou je potřeba zachránit Losery kvůli ukončení linie s Benem. Ta měla být rozlousknuta až ve dvojce, jenže Muschietti a spol. byli tak posraní z toho, že dvojka možná nebude, že raději linii "uzavřeli" už teď, čímž z Bev udělají na konci totální krávu. Což dost naštve, protože Sophia Lillis je s přehledem nejzajímavější dětskou herečkou na place a fakt si nezasloužila, aby jí postupně zredukovali jen na holčičku k záchraně. Muschietti jinak režíruje rutinně, přesně jak se čekalo. Hororová kreativita žádná, vše je hrané na jump scares pomocí zesílené hudby, takže intenzivní děs opravdu nehrozí. I proto, že samotné scény nemají ani moc gradaci a atmosférou stojí taky za pendrek. Scény s rodiči jsou zase stereotypně oslizlé, což je třeba u Eddieho matky spíš srandovně blbé. Muschietti je o trochu lepší v dětských liniích, ale podobně jako u Bev, Bena a Mika se vše k*rví pod snahou adaptovat pro potenciálně jediný film. Zácházení s Bowersem ve finále je čisté WTF, stejně jako absence jeho kumpánů. Děcka se postupně docela solidně začínají teleportovat (Stan) a chovat se jako totální dementi, kteří zdůrazňují potřebu se nerozdělit, aby se hned rozdělily. No a pak je tu ten velký střet, který jakoukoli poetiku zahrabal pod "umlácení tátovým nářadím". Jako jo, chápu, adaptovat Kingovy feťácké vize není sranda, ale tohle je asi stejně nápadité jako padesátníkovou vylučování stolice. 5/10 (23.09.2017)