Válečný kůň

Upřímně, na tento film jsem slyšel většinou jen negativní ohlasy a bál jsem se, že mě Spielberg zklame. Nestalo se. War Horse je opravdu poctivý kus filmařiny (každý záběr vypadá, jak by byl namalován, ten střih z bavlny do pole byl opravdu dokonalý, hudba vše dokonale podtrhuje) které jsem podlehl až po nějaké půlhodině. Většina zde mluví o tom, že by film mohl být sestříhán o takových 20 - 30 minut a s tím souhlasím, protože začátek byl (alespoň pro mě) nezáživný. Ale zbytek - krásně se na to dívalo. Mnozí Spielbergovi vyčítají, že už je senilní a že už neumí jinak točit. Uvidíme, jak bude vypadat Lincoln a co se bude říkat poté… 80 %. (24.09.2012)

V minulosti som pár rokov robil v stajni s koňmi. Odvtedy mám filmy o nich/s nimi rád. Paradoxne, skoro všetky (napr. Seabiscuit, Zaklínač koní atď.) akoby sa z nejakého záhadného dôvodu hanbili byť „len“ o koňoch a boli skôr o ich majiteľoch, tréneroch atď. a samotné kone v nich vystupovali sporadicky, skôr ako štatisti, než hlavní hrdinovia. Vojnový kôň nie. Možno to nie je prvý konský film, ktorý je „poriadne“ o koňoch... každopádne si momentálne na žiadny druhý nespomínam. Takže ďakujem, Steven Spielberg. (07.03.2017)

|| Scenár: Richard Curtis, Lee Hall / Based on War Horse by Michael Morpurgo | Hudba: John Williams | Produkcia: Steven Spielberg, Kathleen Kennedy | Distribúcia: DreamWorks Pictures - Touchstone Pictures | Štúdio: Reliance Entertainment, Amblin Entertainment, The Kennedy / Marshall Company | Rozpočet: 66 miliónov $ | Tržby: 177,059,441 $ || Trochu vypočítateľný nihaha v krásnom vyretušovanom videoklipe. (30.07.2012)

Zobrazení člověkem způsobených útrap zvířete vybízí označit Válečného koně za příbuzného Bressonova Baltazara, štafetová vyprávěcí struktura zase připomíná Jancsóovy Hvězdy na čepicích. Uvědomuji si, že jde o příměry divoké, jimž bych měl včas přitáhnout uzdu, přesto nejnovější Spielbergův film považuji nejen za návrat k vypravěčské tradici klasického Hollywoodu Victora Fleminga a Johna Forda (k westernům odkazuje rozvíjení tématu tradice vs. modernita i útok kavalerie na německý tábor, připomínající útoky indiánů), ale (paradoxně) také za pozoruhodný narativní experiment. Zápletka zprvu vypadá prostě a představoval jsem si, s jakou lehkostí ji scenárista „prodával“ producentovi (je tam kůň, je tam kluk, je tam válka), jenže otevření brány oddělující malý svět rodinných sporů od velkého světa války přináší nečekané oživení. Tušený hlavní hrdina je upozaděn a film atypicky přebírá hledisko koně, na co jsme ovšem dopředu nenásilně připravováni akcentováním ostatních zvířat. Otcovsko-synovské drama na pozadí třídního konfliktu se mění v drama vlastenecké, to posléze ve válečný příběh o přátelství a chybět nebude ani odlehčující komediální epizoda. Všechny navenek stylisticky nesourodé děje spojují dvě slova obsažená v názvu, válka a kůň. Film ale válku neukazuje s hyperrealismem Vojína Ryana, představuje nám naopak její přiznaně zkreslenou, skoro dětsky naivistickou verzi (kýčovitá obloha jako ze starých technicolorových melodramat). Před smrtí jsem dopředu varováni významnými záběry, bolestivé scény (poprava) Spielberg zjemňuje mistrnými, byť v jeho režii jaksi samozřejmými vizuálními i zvukovými zkratkami a bitevní scény jsou snímány převážně v celcích, nikoliv v detailech, jež by toho odhalily více. Kritice není podrobována přímo myšlenka války (jako snad v žádném americkém filmu), kterou film předkládá jako nevyhnutelnost. Krvavý celosvětový konflikt slouží k vyhrocení dojemného vyprávění do humanistických extrémů (vyprošťování koně by vydalo na dva absurdní skeče). Nelidskost války Spielberg nepokrytě využívá k odhalení lidskosti hrdinů. Válečný kůň v zásadě tvrdí „život je boj, ale vy ho vyhrajete“. Dnes, kdy pomalu i mnohé hollywoodské filmy váhají a pochybují, jistě úsměvný názor, ale Spielberg jej stále dokáže prezentovat s velkolepostí, díky které budete mít v oddalovaném závěru (znovu-nastolování rovnovážného stavu po předchozích otřesech jako obvykle chvíli trvá) vítězný pocit. Pokud se necháte. 75% Zajímavé komentáře: Lavran, Vančura (23.02.2012)

Štefanovi na stará kolena už dočista jeblo a začíná pateticky řehtat do masitých obličejů osamělým padesátkám. Nádhera! Takový zoofilní kýbl kýčovitého hnisu, popisující ukrutnou a málem nenaplněnou!!! lásku mezi chlapcem a koněm, koněm a koněm, důchodcem a dvěma koňmi, dvěma jinými chlapci a koněm a znovu chlapcem a koněm na zteřelém, celulitickém, chlupatém a uhrovitém pozadí První světové války, by snad nevyblila ani Rosamunde Pilcherová. Což o to, oř je to ztepilý, že by mu i necitlivý divák okamžitě zatoužil vykydat podestýlku, nicméně obloha je příliš modrá, západy slunce moc do oranžova, oči hlavních hrdinů neuvěřitelně blankytné a rozkvetlé louky rurálního Irska mají tolik chlorofylu, že má jeden problém ovládat dávicí reflex, po těle mu naskakuje kopřivka a cloumá jím děsná chuť na koňský salám. A k tomu všemu je ten koní Einstein taková mozkovna, že by se i Lassie či Goro, bílý pes raději hanbou otáčeli načesnekovaní na cigánském rožni. Jen jsem čekal, kdy začne koník aportovat, dávat pac, tedy vlastně kopýtko, a šukat páníčkovi nohu! Takže, Štefane, myslím že už sis pár ohmataných prezidentů za tu dobu nažidil a těch sedm set padesát tisíc dolarů hrubého měsíčně by na nějakou tu nuznou penzi v chatrči v Karibiku mohlo téměř stačit, tak co kdybys už pomalu šel do důchodu? Nebo aspoň do prdele!! (13.01.2012)