Válečný kůň

Steven v Ryanovi skládal poctu statečným mužům z 2. světové války a tentokrát ve War Horse přináší pohádkově laděný příběh o zvířeti, kterému patřila válka předchozí. Rozdíl je větší, než by si někdo přál, avšak stárnoucí Steven stále má co předvést. Dávkuje pohádkovost tématu vkusně, sentiment je všudypřítomný, ale má svůj účel (včetně závěru) a proto bych všechny slova o hloupém kýči zavrhl. Tohle má smysl, svou pohádkovou symboliku, osudovou neexistenci náhody a pár okamžiků, kdy se chcete unášet tímhle světem na hřbetu koně probíhajícího válečnou vřavou i špinavými zákopy (mimochodem krásná scéna s potleskem pro ILM). To vše okolo je typicky americké, typicky Spielbergovské... a teď si nejsem jistý, zda tyhle dva pojmy nejsou vlastně naprosto neoddělitelné a jeden nedefinuje druhý:)). Být to o půl hodiny kratší (asi bez toho delšího začátku), byla by to velmi příjemná klasika s pocity starých dobrých melodramat a velkolepých filmů o malých-velkých hrdinech.... PS: 4* lehce nadhodnocené za ty podhodnocené odpady:) (22.01.2012)

Štefanovi na stará kolena už dočista jeblo a začíná pateticky řehtat do masitých obličejů osamělým padesátkám. Nádhera! Takový zoofilní kýbl kýčovitého hnisu, popisující ukrutnou a málem nenaplněnou!!! lásku mezi chlapcem a koněm, koněm a koněm, důchodcem a dvěma koňmi, dvěma jinými chlapci a koněm a znovu chlapcem a koněm na zteřelém, celulitickém, chlupatém a uhrovitém pozadí První světové války, by snad nevyblila ani Rosamunde Pilcherová. Což o to, oř je to ztepilý, že by mu i necitlivý divák okamžitě zatoužil vykydat podestýlku, nicméně obloha je příliš modrá, západy slunce moc do oranžova, oči hlavních hrdinů neuvěřitelně blankytné a rozkvetlé louky rurálního Irska mají tolik chlorofylu, že má jeden problém ovládat dávicí reflex, po těle mu naskakuje kopřivka a cloumá jím děsná chuť na koňský salám. A k tomu všemu je ten koní Einstein taková mozkovna, že by se i Lassie či Goro, bílý pes raději hanbou otáčeli načesnekovaní na cigánském rožni. Jen jsem čekal, kdy začne koník aportovat, dávat pac, tedy vlastně kopýtko, a šukat páníčkovi nohu! Takže, Štefane, myslím že už sis pár ohmataných prezidentů za tu dobu nažidil a těch sedm set padesát tisíc dolarů hrubého měsíčně by na nějakou tu nuznou penzi v chatrči v Karibiku mohlo téměř stačit, tak co kdybys už pomalu šel do důchodu? Nebo aspoň do prdele!! (13.01.2012)

Po první půl hodině mi v hlavě rotovalo, že "Spielberg dělá Johna Forda a dělá ho zatraceně dobře". Opening je ten nejklasičtější Hollywood v tom nejlepším stylu, kdy mi i párkrát lehce zvlhly oči. Jakmile dojde k odloučení, tak celý film přestane dramaticky fungovat a rozpadá se na jednotlivé epizodky. Které jsou sice občas brilantně natočené, ale zájem o celek upadá. Jako plus beru, že War Horse obsahuje scénu tak dokonale tarantinovskou, že Quentin musel blednout závistí. Právě od téhle scény se film překlopí do jiného filmového vesmíru, kdy už film nelze brát vážně a nezbývá než se škodolibě bavit vydrží až do "impozantního" konce. P.S. Slečna ve 4. řadě, které se ke konci tak vášnivě smála, ať se mi ozve do pošty. Děkuji :) (23.02.2012)

Nenáročná pohádková omalovánka, hrající na dlouhé pohledy do očí a pozitivní auru všeho kolem (protože válka je špatná, áno). Kůň je za všech okolností nejkrásnější, nejsilnější, nejodvážnější, nejvěrnější a nejrychlejší - čekal snad někdo něco jiného? Film i přes obludnou stopáž nenudí a má vyrovnané tempo, takže je určitě dobrou volbou, pokud vaše děcka mají v lásce koníky. Čistokrevná limonáda se všemy svými klady i zápory (upgradovaná ověřeným umem svého režiséra). Zákopová scéna fajn. (20.02.2012)

Těžko říct, proč se Spielberg rozhodl natočit tak patetický film. Protože patos a cukrkandl jistě nejsou omylem, ale cílem. A přes všechny úžasné scény to u pátrání po smyslu toho všeho zůstává. Nejsem tak znechucen, jak jsem očekával, obzvlášť proto, jak rychle film uteče. Ale jinak není co víc říct. (15.01.2012)