Válečný kůň

Vedle Luhrmannovy Austrálie jeden z nejhollywoodštějších filmů poslední dekády. Snadno si dokážu představit, že by mě některé okatě dojemné či klišovité situace v podání jakéhokoli jiného režiséra dokázaly otrávit či nakrknout, ale Spielberg dokáže z každé minuty vytěžit maximum - ať už mluvíme o emocích nebo filmové estetice. btw. Rating PG-13 nijak nezabránil tomu, aby zde obsažené válečné scény patřily k jedněm z těch nejpůsobivějších, jaké kdy vznikly. 90% (24.02.2012)

(1001) Toto je film, ve kterém má speciální detailní záběr běžící husa. A ne jeden. A jak jsem se dočetla, tak husa se jmenuje Harold. Osobně nechápu, jak může někdo, kdo si očividně dává práci se světlem a vzhledem obrazu, vytvořit něco, co absolutně postrádá atmosféru. -"A nebo si řeknou: Ta čepice se mi líbí, zabiju tě prvního." (10.01.2014)

Ultrapatetický megagýč, aký si môže v dnešnej dobe dovoliť už len jediný režisér na svete - Steven Spielberg. Každý záber ako maľovaný, typické nasvietenie, množstvo "Spielberg faces", dialógy (dúfam, že zámerne) šuštiace predlohou. Film, ktorý sa omeškal o dobrých 30 rokov. Čo ale neznamená, že nefunguje, sú tam dokonca aj vynikajúce scény. Koník samozrejme na Oscara. (13.01.2012)

Válečný kůň je nádherný film. Přesně takový, jak by se od Spielberga očekával. Absurdnost války, a k tomu ještě té první světové, zobrazuje naplno a do toho vypráví až pohádkově příběh koně, který, a to je to nejdůležitější, hraje v tomto filmu hlavní roli. Všichni ostatní herci jsou až na druhé koleji. Originální by to tedy bylo, ale na pět hvězd to prostě nedosáhne. Každopádně atmosféra války je fantastická a na řadu scén v zákopu asi nikdy nezapomenu. Steven Spielberg prostě válku umí a to mu nikdo neodpáře a je dobře, že se do 1. světové války pustil a odvyprávěl jí zase pro změnu jinak. (13.04.2012)

Půjdu proti proudu, ale můj problém s Válečným koněm není, že by to byl "hollywoodský barvotiskový spielbergovský doják", ale že takový ve výsledku vůbec není. On takový chce být; popravdě až moc; je tak i natočen, ale v jádru mu chybí základ všech těchto filmů - emoce. Tady je to pouto Alberta a Joeyho tak odfláknuté; a tak rozmělněné v minipříbězích na jedno brdo; že mi nakonec byli úplně ukradení oba dva a spolu s nimi i celý film. Ten ostatně měl být buďto mnohem kratší (a jen o těch dvou) či to měla být regulérní minisérie, kde co epizoda to pořádně rozpracovaná jedna ta zdejší desetiminutová anabáze. (15.01.2012)