Válečný kůň

Moc jsem si přála viděla nějaký film o koních, který by měla asoň trochu jiný scénář než ty dosavadní. To se bohužel nenaplnilo, Krasavec Beauty byl hodně podobný. Koně vybrali pěkné, to se musí nechat, Emily Watson byla opět skvělá. Film je určitě příjemný na dlouhé odpoledne, ale bohužel není nezapomenutelný. (27.03.2019)

Steven Spielberg v sedle! Stále. A tentokrát i doslova. Drží pevně opratě a... No dobrá, dobrá, už těch koňských přirovnání nechám. S Válečným koněm se to bohužel má tak, jak jsem si myslel. Mnozí diváci asi očekávali prvoválečný bitevní počin s nepřetržitou akcí, kamerou špinavou od bláta a krve, hromadami mrtvých... A přitom nevěděli, že Spielberg adaptuje knihu pro mírně odrostlé děti. Čili pro něj naprosto (v tom nejlepším slova smyslu) ideální látku. Na plátno ji převedl se vším všudy a pokud se film od Morpurgovy předlohy odklání, je to jen pro dobro věci (kniha je například psaná v první osobě a vyprávěná koněm, což znamená i to, že se v ní nedočkáme žádných bitevních scén, jako je ta neskutečně strhující zákopová, kterou ve filmu prožije Albert). Že jsou scény z Dartmooru pastelové a kýčovité až hanba? O to víc přece vynikne jejich kontrast s válečnými výjevy. Že důvěrný vztah Alberta a Joeyho v někom vzbuzuje smích? Copak vy jste nikdy neměli zvíře a nemluvili jste na ně celé hodiny? Neříká se tomu, co mnozí div že nenazývají "zoofilií light", náhodou přátelství? A právě o tom celý Válečný kůň je. Na přátelství je to přímo óda. Na přátelství lidí s lidmi, lidí s koňmi i koní s koňmi. Když člověk vidí, jak vojáci v různých uniformách pečují o koně s naprosto stejnou láskou, ani mu nemůže vadit, že Angličané, Němci i Francouzi nemluví svými jazyky, ale do jednoho anglicky... Vždyť jsou to všichni vlastně stejní lidé, které proti sobě poštvalo pár mocných otrapů, jimž se jednoho rána zachtělo rozpoutat válku. Ve filmu je řada silných a zapamatováníhodných scén (těch "bezstarostných", jako je orba nebo závod s autem, i těch "válečných", zejména útok kavalerie, větrný mlýn a špičková sekvence s koněm probíhajícím rozběsněnou "zemí nikoho" a završená stříháním drátů) a mně nezbývalo než se na ně spokojeně dívat, poslouchat božího Johna Williamse, takového, jakého ho mám nejraději, tu a tam se dojmout a v duchu tleskat. Stopáž jsem předem neznal, ale že celé to dobrodružství trvalo 150 minut bych opravdu nehádal. Tak rychle uteklo a tak krásně hřejivé nakonec bylo. (02.03.2012)

Steven Spielberg je jeden z nejlepších filmových vyprávěčů na světě a i tady po profesionální stránce není moc co vytknout, kde je ale co vytknout je příběh. Jako až do tý orby dobrý, ale co následovalo pak byl bohapustej slzostroj bez kapky myšlenky. Kůn, kterej se tváří, jak kdyby sepsal deklaraci nezávislosti rajtuje napříč válečnou evropou a zažívá jednu nelogiku za druhou. (31.12.2012)

V minulosti som pár rokov robil v stajni s koňmi. Odvtedy mám filmy o nich/s nimi rád. Paradoxne, skoro všetky (napr. Seabiscuit, Zaklínač koní atď.) akoby sa z nejakého záhadného dôvodu hanbili byť „len“ o koňoch a boli skôr o ich majiteľoch, tréneroch atď. a samotné kone v nich vystupovali sporadicky, skôr ako štatisti, než hlavní hrdinovia. Vojnový kôň nie. Možno to nie je prvý konský film, ktorý je „poriadne“ o koňoch... každopádne si momentálne na žiadny druhý nespomínam. Takže ďakujem, Steven Spielberg. (07.03.2017)

Válečný kůň jde ve šlépějích Rudého barona a Rytířů nebes. Vlna obnoveného zájmu o 1. světovou válku by byla skvělá věc, jenom by se musela opírat o filmy, které nejsou takovými paskvily. Vzpomínka na Düsseldorf bude věčná a barvitější, než západ slunce ve všech odstínech oranžové. #čsfdprojekce Nejkrásnější komentář: verbal (23.02.2012)