War Horse
Vojnový kôň
War Horse
Režie:
Steven SpielbergKamera:
Janusz KamińskiHudba:
John WilliamsHrají:
Jeremy Irvine, David Thewlis, Emily Watson, Tom Hiddleston, David Kross, Benedict Cumberbatch, Peter Mullan, Niels Arestrup, Patrick Kennedy, Nicolas Bro (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Válečný veterán a farmář Ted Naracott, který si rád přihne, koupí za přemrštěnou cenu koně, vhodného spíš na ježdění než na polní práce. Při dražbě tak sice před zraky okolního obecenstva trumfne i místního zbohatlíka Lyonse, ale v alkoholovém fanfarónství si neuvědomuje, do jakých potíží tím dostane svou rodinu. A tak přivádí domů koně s bílou hvězdou, kterému jeho syn Albert dá jméno Joy. Navzdory všem předpokladům, přírodě a Lyonsově potměšilé předpovědi ho naučí orat a Albert si s ním vytvoří hluboký vztah. Ve chvíli, kdy vypukne válka, se s ním rodina musí rozloučit. Joey je Albertovým otcem prodán britské jízdě a následně poslán na frontu, kde začíná jeho pozoruhodná pouť. Navzdory překážkám, kterým je na každém kroku nucen čelit, Joey ovlivňuje a mění životy všech, se kterými se na své cestě setká. Albert, který na koně nedokáže zapomenout, opouští domov a vydává se na francouzská válečná pole, aby ho našel a přivedl ho zpátky domů. (TV Nova)
(více)Videa (54)
Recenze (896)
Upřímně, na tento film jsem slyšel většinou jen negativní ohlasy a bál jsem se, že mě Spielberg zklame. Nestalo se. War Horse je opravdu poctivý kus filmařiny (každý záběr vypadá, jak by byl namalován, ten střih z bavlny do pole byl opravdu dokonalý, hudba vše dokonale podtrhuje) které jsem podlehl až po nějaké půlhodině. Většina zde mluví o tom, že by film mohl být sestříhán o takových 20 - 30 minut a s tím souhlasím, protože začátek byl (alespoň pro mě) nezáživný. Ale zbytek - krásně se na to dívalo. Mnozí Spielbergovi vyčítají, že už je senilní a že už neumí jinak točit. Uvidíme, jak bude vypadat Lincoln a co se bude říkat poté… 80 %. ()
Spielberg to s tou modrou oblohou, nejzelenější trávou a přepálenými západy slunce kapánek přehnal. Už dávno totiž nejsme v dobách technicolorových melodramat. I když moc dobře věděl, co točí a jak to chtěl natočit (přiznaně zkreslenou, až pohádkovou verzi války), v jádru mu chybí to podstatné – emoce. Děj je rozmělněný v nepříliš podmanivých minipříbězích, díky kterým postupně ztrácí emocionální kontakt s divákem. Než si zvykneme na nějakou novou postavu, záhy zmizí. Útržkům děje zase trestuhodně chybí vlastní pointy. Z plátna se tak valí na Spielberga neuvěřitelná řada špatných scén, které vrcholí patetickým shledáním, které obnáší mlčenlivé omývání kopýtek a doktora, který vypustí z úst něco děsivého („Dáme mu tu nejlepší možnou péči. Budeme ho léčit jako vojáka, kterým je.“). Je mi pak docela jedno, že se na plátně odehrává kus filmařského kumštu, ale je třeba vidět i skutečnost, že dialogy jsou utrpením, šustí papírem, film nemá tempo, stopáž je smrtící a postavy jsou vesměs nesympatické do morku kostí. Spielbergova vlastně vůbec první výprava do dob první světové války je dle mého docela velkým přehmatem.. Tři * mi sem prostě nesedí.. ()
Prvá polovica skvelá, následne sa snímok prepadne do dejovej letargie, až ma človek pocit, že to ani netočil samotný Spielberg. Od tohto pána ma čaká už len (prakticky) jeden snímok, aby som nakomplet vzhliadol všetko, pri čom “ručne, pracne” - stál. Toto je však bohužiaľ, úplne priemerný počin, ktorý ma nechal nakomplet chladným. Kto by to bol povedal .. ()
Většinové kritické přijetí Válečného koně je smutnou ukázkou situace, kdy se nějaké nečekaně rafinované mainstreamové dílo stane pastí pro všechny, kdo odmítají vidět „kulturní povrch“ jinak než v jeho “povrchovosti”, tedy aniž by se ptali, proč se nám zjevuje právě povrchními gesty, a co tato gesta znamenají, jinými slovy, aniž by se ptali po jeho hloubce. Je-li ovšem na Spielbergově posledním filmu něco kýčovitého a laciného, pak je to jedině ostentativní sebejistota těch, kdo jej za kýčovitý a laciný označují. Ano, příběh je bezesporu velmi banální a konvenční, banální a konvenční ovšem není způsob, jakým je prezentován. Bohužel pro Spielberga však většina zdejších diváků neoplývá nikterak hlubokým povědomím o filmové historii, resp. o tradici hollywoodské kinematografie, a co je horší, stejně tak schopností vystříhat se letitých předsudků, vůbec o filmech jakkoli přemýšlet, empaticky se do nich ponořovat, nechat se jimi okouzlit bez nutného pocitu trapnosti. A přitom by do začátku stačilo tak málo; povšimnout si, jak uměle jsou nasvíceny scény na anglickém venkově, aby co nejvíce evokovaly předválečnou „studiovost“, syté barvy vidět jako nápodobu technicolorové barevné palety, naslouchat Williamsově hudbě jako dozvuku prací Maxe Steinera či Franze Waxmana, atd. Nápaditou hru (ne)prostupnosti kašírované pohádkovosti a mrazivé horečnatosti válečného běsnění rozehrává Spielberg na půdorysu dnes již kultovních dobrodružství Victora Fleminga, kterého vždy považoval za velký vzor, ale též westernové mytologie Johna Forda. Od prvně jmenovaného pochází například vysmívané černé siluety na pozadí plamenného západu slunce, stejně tak plakátová idyličnost scén mezi francouzskou Dorotkou Emilií a jejím „kouzelným“ dědečkem. Válečný kůň však není pouze poučenou poctou kinematografickým vzorům, resp. klasickému Hollywoodu a jeho představitelům, k němuž se z podobných pozic vztahuje například i Luhrmannova Austrálie, ale také fascinujícím komentářem k proměně chápání role a postavení zvířete ve filmu – a to opětovně zejména v hollywoodském kontextu (viz zajímavý článek Jana Gregora v Respektu). Po Zrození Planety opic tak máme v brzkém sledu možnost vidět již druhý velkofilm, který je vyprávěn z pohledu zvířete, a co více, natočený takovými technologiemi, které umožňují, aby zvířeti nebyl při natáčení zkřiven jediný chloupek. Zvířecí optika pochopitelně podmiňuje i formu vyprávění, v případě Válečného koně vyprávění „štafetové“ (pro srovnání doporučuji snímky Winchester ’73 či Hvězdy na čepicích), což zdůrazňuji zejména pro ty, kteří jej z toho či onoho důvodu považují za nespojité. Přestože toho o Velké válce bylo již natočeno přehršel, zatím nikdo (pokud je mi známo) si netroufl zobrazit její hrůzy pohledem zvířete trpícího mezi ostnatými dráty – a tím ono utrpení umocnit. Válečné výjevy, v nichž Kaminského mistrná kamera přichází o klasicizující malebnost a dokumentuje zákopové peklo spektakulárními jízdami nebo ruční bezprostředností, se přitom směle vyrovnají tomu nejlepšímu, potažmo nejintenzivnějšímu, co bylo dosud na dané téma natočeno, ať už vzpomenu uhrančivost Kubrickových Stezek slávy (1957), vpravdě převratné, ale pozapomenuté Dřevěné kříže (1932) Raymonda Bernarda, Na západní frontě klid (1930) Lewise Milestonea či melodramatickou Přehlídku smrti (1925) Kinga Vidora, k níž má Válečný kůň (alespoň žánrově) zřejmě nejblíže. O Tintinovi jsem to svého času říci nemohl, ale Válečný kůň je dobrý film, v mnoha ohledech dokonce výjimečný. A jako takový si zasluhuje, aby nebyl vnímán skrze prsty povýšenosti, ale se snahou o pochopení, bez cynismu, i kdyby se jednalo pouze o uznání pozitivních lidských hodnot, jež nám s velkolepě naivní upřímností, tolik příbuznou hrdé griffithovské sentimentalitě, předkládá. Podobně jako jiní spielbergovští hrdinové, přicházejí kůň Joey i chlapec Albert překotnými dějinnými okolnostmi o nevinnost, uzrávají tváří v tvář ukrutnostem vnějšího světa. Jsou nuceni projevit mezní odvahu, obětovat pot a krev na poli domácím, úrodném, které se zavážou společnými silami obdělat, aby Albertova rodina nepřišla o dům a pozemky, ale také na poli bitevním, poli osetém smrtí, kde každý na vlastní pěst odolává pozvolné ztrátě sebe sama. V závěru však opětovně nalézají, upevňují to trvalé a přetrvávající, co jim umožnilo zachovat si odhodlání i v té nejtemnější hodině, v okamžicích “daleko od všech sluncí”. () (méně) (více)
Zobrazení člověkem způsobených útrap zvířete vybízí označit Válečného koně za příbuzného Bressonova Baltazara, štafetová vyprávěcí struktura zase připomíná Jancsóovy Hvězdy na čepicích. Uvědomuji si, že jde o příměry divoké, jimž bych měl včas přitáhnout uzdu, přesto nejnovější Spielbergův film považuji nejen za návrat k vypravěčské tradici klasického Hollywoodu Victora Fleminga a Johna Forda (k westernům odkazuje rozvíjení tématu tradice vs. modernita i útok kavalerie na německý tábor, připomínající útoky indiánů), ale (paradoxně) také za pozoruhodný narativní experiment. Zápletka zprvu vypadá prostě a představoval jsem si, s jakou lehkostí ji scenárista „prodával“ producentovi (je tam kůň, je tam kluk, je tam válka), jenže otevření brány oddělující malý svět rodinných sporů od velkého světa války přináší nečekané oživení. Tušený hlavní hrdina je upozaděn a film atypicky přebírá hledisko koně, na co jsme ovšem dopředu nenásilně připravováni akcentováním ostatních zvířat. Otcovsko-synovské drama na pozadí třídního konfliktu se mění v drama vlastenecké, to posléze ve válečný příběh o přátelství a chybět nebude ani odlehčující komediální epizoda. Všechny navenek stylisticky nesourodé děje spojují dvě slova obsažená v názvu, válka a kůň. Film ale válku neukazuje s hyperrealismem Vojína Ryana, představuje nám naopak její přiznaně zkreslenou, skoro dětsky naivistickou verzi (kýčovitá obloha jako ze starých technicolorových melodramat). Před smrtí jsem dopředu varováni významnými záběry, bolestivé scény (poprava) Spielberg zjemňuje mistrnými, byť v jeho režii jaksi samozřejmými vizuálními i zvukovými zkratkami a bitevní scény jsou snímány převážně v celcích, nikoliv v detailech, jež by toho odhalily více. Kritice není podrobována přímo myšlenka války (jako snad v žádném americkém filmu), kterou film předkládá jako nevyhnutelnost. Krvavý celosvětový konflikt slouží k vyhrocení dojemného vyprávění do humanistických extrémů (vyprošťování koně by vydalo na dva absurdní skeče). Nelidskost války Spielberg nepokrytě využívá k odhalení lidskosti hrdinů. Válečný kůň v zásadě tvrdí „život je boj, ale vy ho vyhrajete“. Dnes, kdy pomalu i mnohé hollywoodské filmy váhají a pochybují, jistě úsměvný názor, ale Spielberg jej stále dokáže prezentovat s velkolepostí, díky které budete mít v oddalovaném závěru (znovu-nastolování rovnovážného stavu po předchozích otřesech jako obvykle chvíli trvá) vítězný pocit. Pokud se necháte. 75% Zajímavé komentáře: Lavran, Vančura ()
Galerie (118)
Zajímavosti (34)
- Filmové a televizní oddělení American Humane Association strávilo na natáčení filmu v Anglii a Kalifornii 1100 hodin a dohlíželo na více než 100 koní. Válečný kůň si vysloužil nejvyšší hodnocení, které tato organizace udílí, takzvaný stupeň „Výjimečná péče“. (Xavi6)
- Ide o prvý film Stevena Spielberga, ktorý bol natočený digitálne. Spielberg sa doteraz držal tradičného postupu, kedy editor Michael Kahn robil takmer všetky jeho filmy na známu Moviolu. (jofffo1)
Související novinky
Slyšet Vltavu očima
Česká filharmonie ve spolupráci s renomovanou londýnskou společností 59 Productions připravila k 100. výročí založení Československa audiovizuální instalaci Má vlast – zblízka a nahlas. Speciální… (více)
Trojnásobná dávka Spielberga
Steven Spielberg nám za posledních 7 let nadělil jen 3 filmy - Tintinova dobrodružství, Válečného koně a Lincolna. Možná vás tedy překvapí, že to samé zvládne za příští 2 roky. Už letos v prosinci… (více)
Láska nadčasová se Zooey Deschanel
Richard Curtis, tvůrce nejlepšího romantického filmu všech dob (na protesty ve vzkazníku nereaguji ;)), si od režírování odpočinul scenáristickou prací na Válečném koni a epizodě Vincent and the… (více)
Oscar 2012 - výsledky
84. udělování zlatých sošek, ke kterým se po letech vrátil Billy Crystal jako průvodce, bylo ve znamení tradice. Jedna z nejočekávanějších a nejsledovanějších televizních show roku se vrátila ke svým… (více)
Reklama