Jih proti Severu

Musím přiznat, že jsem se tohoto filmu bál. Měl jsem ho na HDD už nějaký ten pátek (lépe řečeno, nějaké ty dva, možná i tři roky) a děsila mě (hlavně) ta délka. Holt čtyři hodiny jsou čtyři hodiny. Až před pár dny jsem se konečně odhodlal, našel si klidné čtyři hodiny a šel do toho. A výsledek? Nelituju. Gone with the Wind je opravdu epický film. Začíná nenápadně, aby pak přešel do období války, pak do poválečného období, pak zase o něco dál… zkrátka a dobře, v posledních momentech, kdy film končí, jsem si vzpomněl, jak začal a jakou cestu jsem se snímkem a postavami ušel. A přišlo mi, jako bych těch 12 či kolik let prožil opravdu s nimi. A to se mi u mnoha filmů nestává a možná proto je tento film považován za jeden z nejlepších snímků všech dob. Herci jsou skvělí, kamera dokonalá, hudba podmanivá. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem se ani jednou nepodíval na hodinky. Ale upřímně můžu říct, že vždy, když jsem se podíval, byl jsem překvapený, kolik času uplynulo. Až budu někomu opět vysvětlovat, proč staré filmy mají své kouzlo, tento film uvedu jako příklad toho nejpoctivějšího, co se v tehdejším Hollywoodu natočilo. 100 %. P. S. A český název mi nesedí, byť zachytil to nejdůležitější. (25.09.2012)

Ano, je to klasika, a do těch se nekope. Ale já si nemůžu pomoct. Ze 30. let jsem viděl několik zcela jistě povedenějších filmů, které se nikdy takovouhle klasikou nestaly, ač by si to zasloužily určitě více. Tohle je lehce nadprůměrná rozvleklá historická romance s dobrými hereckým výkony, ale nic víc. (13.08.2002)

Gone with the Wind spojilo nejschopnější lidí v Hollywoodu a výsledek je ohromující. Vzniklo nadčasové čtyři hodiny trvajicí výpravné vyhlazené monumentální dílo se silným příběhem na pozadí občanské války v roce 1860, podtrhnutý romantickým palivem který udržuje film v chodu, zručnými speciálními efekty a barvitým scénářem s vykreslenými charaktery. Pěkná a výborně hrajicí, (ne)sobecká, odvážná a manipulativní Vivien Leigh jako Scarlett O'Harová i rozpolcený a herecky ještě na větší špici Clark Gable dodávají filmu ten správný říz. [6,5/10] (Selznick, MGM) (Technicolor /// Produkce: David O. Selznick /// Scénář: Sidney Howard podle románu Margaret Mitchellové /// Kamera: Ernest Haller, Ray Rennahan, lee Garmes /// Hudba: Max Steiner /// Oscar: William Cameron Menzies (mimořádná cena za použití barev), David O. Selznick (nejlepší film), Victor Fleming (režie), Sidney Howard (scénář), Vivien Leigh (herečka), Hattie McDaniel (herečka ve vedlejší roli), Lyle R. Wheeler (výprava), Ernest Haller, Ray Rennahan (barevná kamera), Hal C. Kern, James E. Newcom (střih), Don Musgrave (za technické zpracování) /// Nominace na Oscara: Clark Gable (herec), Olivia de Havilland (herečka ve vedlejší roli), Max Steiner (hudba), Thomas T. Moulton (zvuk), Jack Cosgrove, Fred Albin, Arthur Johns (zvláštní efekty)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (17.03.2010)

Som rád, že sa mi podarilo bez mikrospánkových nehôd prežiť projekciu tohto "klasického a kultového" diela. Jedna hviezdička išla pochopiteľne dole, pretože toto určite nie je mimoriadny film. Ak, tak iba tým, že uspokojuje očakávania a potreby istej, pomerne početnej cieľovej skupiny divákov. Mám na mysli smrkačky do vreckoviek a divákov, ktorí sa potrebujú dojímať a nadchýnať týmito rýdzo hollywoodskymi produktmi, ktoré o pár desiatok rokov predbehli telenovely, príbehy od Steelovej a podobné veľdiela. Aj po rokoch je však možné oceniť na filme dobré obsadenie a aj herecké výkony ústrednej dvojice (aj keď ani oni sa nevyhli prehrávaniu vyvolávajúcemu škrípanie chrupu). Zvyšok do troch hviezdičiek je iba za splnenie očakávaní časti divákov a naplnenie vrecák producentov. (08.01.2013)

(1001) Mám velký problém vcítit se, nebo alespoň napojit na Scarlett. Rozhodně se neztotožňuji s názory, že to je nejlépe vykreslená postava, jaká kdy poctila svou přítomností stříbrné plátno, a podobně. A když jsem tenhle minizáchvěv zášti dostala ze svého systému, tak musím přiznat, že i přes to na mě Jih proti Severu zapůsobil. Některé záležitosti, které se týkají války, jsou tak ostré, že kdyby byly v realistickém (používám jenom proto, že mě zatím nenapadá vhodnější slovo) filmu, tak by byly hodně, hodně ostré a Dagmar by nejspíš i plakala. Nejvíc na mě zapůsobil plačící flétnista, kněz udělující za dělostřelby poslední pomazání a sbor zpívajících otroků odcházejících na frontu. Problém je v tom, že tohle jsou všechno věci jenom se míhající na pozadí hlavního příběhu. A ten mě nezajímá. O Scarlett už jsem mluvila. Když stojí před prudérní společností v karmínových šatech, tak obdivuji šaty, ale nikoliv Scarlett. Když flirtuje s mladíky na barbecue, tak obdivují její resting bitch face, ale už nikoliv to, co v té situaci doopravdy znamená. Celým čtyřhodinovým příběhem propluje bez důležitějšího charakterového zrání a katarze prožívá na místech, kterým nerozumím. Kouzlu Rhetta Butlera jsem také nepropadla a Ashley je trestuhodně scenáristicky i herecky zanedbaný. Jenom Olivia de Havilland v roli Melanie je naprostá bohyně, a chce se mi říci, že navzdory tomu, jak je Melanie napsaná ploše a účelově jako naprostý opak Scarlett. Do rozboru morálních stanovisek filmu se ani nechci pouštět, protože na to nejspíš nejsem dost erudovaná. Jenom se mi zdá, že film sám něco jako morální stanoviska více či méně nenápadně vyměňuje za společenskou upjatost a romantické pletky. (12.02.2017)