Jeden musí z kola ven

Tinker, Tailor, Soldier, Spy, ne každému se poddaj'. Pokud tedy každý není v skrytu duše vedle dynamických akčních jízd a špinavých kontaktních bitek s všudypřítomnou tepající hudbou (které najdete v Bourneovi) zároveň nakloněn pomalu se rozkrývajícím atmosférickým (bezútěšným) příběhům se spoustou postav podávajících výborné charakterní výkony - a s hudbou rozličných žánrů a temp od převážně artového skladatele, pokud zrovna nějaká hudba vůbec hraje. Já osobně nemám problém ani s jedním pojetím, tudíž je podle mě TTSS excelentní film. Film, jaký zase dlouho nikdo nenatočí, protože ho nebudou sjíždět masy platících diváků, ale ne zrovna početní příznivci poněkud specifického pojetí špionážního žánru... O ději se nemá smysl rozepisovat (BTW nečetl jsem předlohu a vlastně vůbec nic od le Carrého), vyzdvihnout se tu musí kromě už zmíněné hudby výprava, technické aspekty filmu (který je jen tak mimochodem v těch několika akčnějších scénách překvapivě explicitní, pokud jde o násilí) a špičkové herecké výkony (i když pořád nechápu, co je na tom Cumberbatchově hlasu tak "wrrrrau", jak tvrdí ženské elementy v mém okolí) všech bez výjimky, i když samozřejmě vedou Oldman, Hardy, a ti potenciální "zlí";) Alfredson je skutečně ďábelsky dobrý režisér. Scény z vánočních večírků mají svoji velkou dějovou úlohu, jsou ve své prosvětlenosti a barevnosti pozoruhodným kontrastem k zašedlé realitě studené války, ale hlavně poskytují tomu uzavřenému světu elitních špiónů, které si podvědomě stejně představujeme jako Jamese Bonda, geniálně fantaskní Lynchovskou tečku (viz Father Christmas a "savětskij sajúz"). Netušil jsem, jak bude zpracován závěr celé té nesnadné pouti za pravdou, kde se opravdu strkají figurky po šachovnici, ale přetočení toho před finále už divákovi důvěrně známého, iluzí zbaveného světa, do emocionálního válce podbarveného veskrze pozitivním francouzským hitem dokonalého gentlemana/lamače srdcí Julia Iglesiase (La Mer) mě naprosto zatlouklo do sedadla a nechalo mi pocit téměř dokonalého filmového zážitku. Nemám důvod nedat 90%...a kdo ví, třeba to napodruhé bude ještě o kousek víc;) (31.03.2012)

Jen těžko jsem se orienovala v ději, ještě hůře v postavách. V mezičase jsem přemýšlela, proč jsem to vlastně chtěla vidět. Možná kvůli předloze? Někdo mi to dporučil? Pozitivní je, že jsem od toho nic nečekala, tudíš ani nemohla být zklamána. Ale jsem ráda, že se to líbilo fanouškům šiponážních filmů. Přeju jim to. (20.11.2016)

Knihu jsem nečetl, ale film (na který jsem se po tolika chvalozpěvech docela těšil) mi přišel poměrně odtažitý. Možná to tak mělo být, ale přiznám se, nějak mi to nesedlo. Oceňuju atmosféru, herce (Gary a Colin) a fakt, že i dnes někdo umí natočit špiónský film bez automobilových honiček či neustálých přestřelek. Těsně po skončení filmu jsem si myslel, že 70 % tomuto snímku dám, ale pár dnů po zhlédnutí zjišťuju, že mi v hlavě utkvěly sotva dvě scény. Nevím, možná jsem na film neměl náladu, možná jsem to vše nepobral, každopádně film si za nějakou dobu pustím znovu a pak budu moudřejší. Zatím 60 %. (10.08.2012)

Režijně precizní, s důrazem na detaily, i ty nepodstatné, kdy si Alfredson jen tak hraje (vosa v autě, zabitá sova ve třídě), ale jinak až příliš odtažité vyprávění a nepříliš pohlcující. Gary Oldman předvádí nesnesitelnou lehkost mlčenlivých pohledů a uvážlivých proslovů a je nejsvětlejším bodem celého filmu. Ovšem byly už zde lepší špionážní zápletky k vidění. (27.01.2012)

Krtek v Cirkuse. Tentokrát však nepůjde o kreslenou postavičku Z.Milera (ač díl s úkolem „Zničit krtka!“ vyvstane na mysl), nýbrž o šachovou partii z války, v níž první linii představovala křesla kanceláří tajných služeb. Přišel už mat? Je bílá královna opravdu bílá? A nehraje se nakonec dáma? Kdo čeká střílení, honičky a líbání vnadných agentek, ať zrovna zavře šachovnici.. Film, který vyžaduje pozornost a pak vám to vrátí měrou vrchovatou. Film s neuvěřitelným citem pro detail, plný drobných i větších náznaků (triviální scéna s včelou v autě odhalí charakter a schopnosti Smileyho lépe, než tisíc slov). Film ze světa, kde emoce, ač se je člověk snaží držet stranou, nakonec rozhodují. Alfredsonova odtažitá režie je fungujícím protipólem k emočně silným scénám, které jsou i díky dokonalému obsazení velmi naléhavé (výměny pohledů Haydon - Prideaux, Smileyho imitace dávného rozhovoru s ruským protějškem). Vůbec obsazení.. Strong, Hardy, Hurt, Hinds, Firth - vždyť já bych hltal každé jejich slovo i kdyby seděli v křesle Nedělní chvilky poezie. A Oldman? Za kostěnými obroučkami hraje každým obličejovým svalem - precizní ukázka nonverbálního herectví. Při pohledu na jeho tvář mě napadlo, jak dobře maskéři 19 let zpátky trefili při tvorbě jedné z podob transylvánského hraběte jeho budoucí podobu. Akorát teda s tím rozdílem, že nyní nemá na hlavě účes Stelly Zázvorkové, ale ten by se stejně do zasedaček MI6 příliš nehodil.. Alfredson zkrátka připravil můj šálek čaje - silný účinkem a přitom chuťově jemný. Rád si jej dávám ráno ke snídani a přikusuji k němu salónní intelektuály.. (11.10.2012)