Golem

Golema si u nás v rámci filmové tvorby každý pojí především s Janem Werichem coby Cisařovým pekařem. Jeho černobílý předchůdce, který spatřil světlo světa poté, co francouzské producenty zaujala Werichova & Voskovcova stejnojmenní divadelní hra, měl daleko temnější podobu. Tohle je přímo historická freska na motivy známé legendy, v níž nechybí vedle nádherných kostýmů ani opravdová hororová atmsoféra. Pozoruhodná to koprodukce z meziválečného období, navíc ještě plna židovských motivů – při úvodní písně se záběry na trpící a modlící se Židy mne zamrazilo, když jsem si vzpomněl na holokaust, který byl zanedlouho po roku vzniku tohoto filmu rozpoután. V něčem už film, pravda, po technické stránce zestárl, ale líbilo se mi velkolepé řádění ozrutného Golema (zde ještě v podání skutečného herce). Na svou dobu velmi zručně a uvěřitelně nasmínané, včetně působivých davových scén! Docela se divím, že dílo ještě nebylo u nás restaurováno a vydáno na DVD, v lepší kopii, než té z CS filmu (často ještě k tomu s bílými titulkami na bílém pozadí) to mohl být ještě větší zážitek. Zatím coby svého filmového favorita na "golemské" téma volím Brdečkovu povídku Poslední golem z filmu Pražské noci. 75% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (30.08.2019)

Říkejte si o mě co chcete ale já tuhle verzi nesnáším a neuznávám ji. Golem je tu málo a celej film se točí okolo něčem jiném než o Golemovy a ty vedlejší scény jsou pro mě nudné. Navíc i samotný golem který se objevý na konci je spíše srandovní. Chápu že byly 30 léta ale neříkejte mi nikdo že ta maska byla dobrá. Herci celkem ušly ale pro mě je tahle verze asi nejhorší, a Golema z 20 let nemá šanci porazit. (26.11.2013)

Závěrečných 15 minut by si nezadalo ani v dnešní době, tak úžasná gradace filmu se vidí málokdy. Ve filmu jsou použity jedny z prvních davových scén, což mu také dodává na zajímavosti. Harry Baur je naprosto skvělý v roli pomateného Rudolfa II. Musím ocenit kameru, která si pozoruhodně hraje se světlem a stínem. Na mnohých akčně trikových scénách je poznat odkojení Duviviera Mélièsem. Golem zde představuje židovské Blanické rytíře a jeho kousky jsou předobrazem budoucí populární francouzské poválečné akční postavy jménem Gorila. (20.02.2013)

Asi nejlepší verze Golema, kterou jsem kdy viděl. Od Voskovce a Wericha si tvůrci moc nevypůjčili, spíše vycházejí ze staropražské legendy (té ostatně odpovídá i způsob golemova oživení). Film je dost temný a pochmurný, má povedenou výpravu (vše se točilo v ateliérech) a slušně obsazené hlavní role. Jen mi připadá zvláštní, že tuhle legendu v Praze zfilmovali Němci a Francouzi (další verze vznikly jinde), ale české filmaře (s výjimkou populární dvoudílné Fričovy komedie) nezajímá. Proč? (27.03.2005)

Vyprávění o hliněné bytosti, kterou vytvořil židovský Rabbi Löw, patří mezi nejznámější staropražské legendy. Postava Golema je v širším diváckém povědomí známa z Fričovy dvoudílné veselohry Císařův pekař a Pekařův císař, ovšem stejné téma bylo zpracováno již v roce 1936. Společnost A-B se původně rozhodla natočit film, jehož základem měla být stejnojmenná úspěšná hra Voskovce a Wericha. Předpokládalo se zároveň, že film bude natočen ve dvou verzích (české a francouzské) a realiazce měla být svěřena režisérovi mezinárodního jména. V a W doporučovali Bernarda Deschampse, nakonec byl prosazen zkušenější Julien Duvivier, který chtěl legendu pojmout jako velkolepu historickou podívanou. Toto pojetí se však od základu lišilo s představami V a W, kteří byli po řadě neshod a kompromisů nuceni od celého projektu ustoupit. Česká tvůrčí spolupráce se nakonec omezila pouze na významný podíl kameramanů Vícha a Stallicha. Titulní roli choromyslného císaře Rudolfa vytvořil významný francouzský herec Harry Baur, kterému výborně sekunduje vynikající Roger Karl jako intrikující kancléř Lang. Pro českou stranu měla největší význam účast Trudy Grosslichtové, která se tehdy ve Francii prosadila pod pseudonymem Tania Doll. Nákladný velkofilm, kterému kromě jiného vévodí několik strhujících scén za účasti tisícového komparsu, je také důkazem mimořádného postavení pražských barrandovských ateliérů u zahraniční konkurence. Ve třicátých letech se nejmodernější ateliéry v Evropě staly vyhledávaným místem pro vznik monumentálních historických fresek (Volha v plamenech nebo Port Arthur) a českým tvůrcům zajistily mimo jiné potřebný kapitál a renomé. (24.10.2009)