Zejtra napořád

,,EXISTUJE JEN VELMI TENKÁ HRANICE, ZA KTEROU KONČÍ VEŠKERÁ SRANDA. A TUHLE HRANICI JSEM PRÁVĚ PŘEKROČIL…" /// Ten Batěk má fakt dobrej hlas. I díky němu se mi zdál trailer zajímavej. Nemůžu nezmínit soundtrack… Vyprávění vo chlápkovi, kterej má výraznej předpoklad, že nenajde svoje štěstí, je celkem fajn. Aspoň do doby, než to začne bejt (trochu) blbý (buď v klidu, taky to poznáš…). Upřít se tomu nedá způsob, kterým si to buduje svůj vlastní Happy end. A vocenit můžu i tu divnou romantiku. Navíc takovýho kámoše… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Dlouho jsem neviděl českej film. 2.) bloguju. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (20.11.2014)

Hodně svěží vítr na poli českého filmu a příjemné překvapení v jednom. Jako celek to sice moc při sobě nedrží a jednotlivé scény na sebe příliš logicky nenavazují, ale samy o sobě fungují, stejně tak vnitřní monology a hlavně po strašně dlouhé době někdo odnaučil naše herce divadelnímu vystupování před kamerou, takže je třeba zaokrouhlovat nahoru. Batěk dokázal, že je ho na novácké šarády škoda a Klára Issová jako vždy top! (24.10.2015)

„Nenávidím svatby. Skupiny dobře oblečených lidí, který předstírají, že něco bude napořád. Jako kdyby ten slib měl všechno změnit. Jako kdyby do tý doby naše city nebyly myšleny vážně. Faustova smlouva, kterou se podaří naplnit jen pár vyvoleným. A potom se všichni vožerou, poperou, pohádají jako psi. Co z toho asi čeká na mě?“ Vzhledem k tomu, že před Zejtra napořád jsem nedávno viděl tématem velmi podobný film Hector and the Search for Happiness, podvědomě mě to nutí srovnávat. Pokud jsem si u snímku z kanadsko-německé koprodukce stěžoval na to, jak dogmaticky a rušivě mi byly životní rady podávány, české „verzi“ se zhruba to samé dařilo docela nevtíravým, pohodovým a místy i úsměvným způsobem (zdejší hlavní hrdina rozhodně nikomu nic podprahově nenutil a jeho poznatky nebyly tak přehnaně pozitivní). A ano, každému musí být jasné, jak hrdinova „cesta“ dopadne, což mi ovšem u tohoto filmu nijak zvlášť nevadilo. „Gangsterská“ linka se sice zrovna moc nevydařila (nechtěně směšná, naivní), ale jinak zde bylo několik trefných scén, hlášek („Když mlčí chlap, přemejšlí. Když mlčí ženská, je nasraná.“), momentů. Perfektní scéna byla s omračováním, velmi lidsky a přirozeně působila ta u rybníka (jakože postava Jany by byla pravděpodobně největší „terno“, i v porovnání s Terezou-nebo možná právě hlavně s ní). A pak tu byla na podpatkách sprintující Vica, magor s motorovkou a přítelem z Třebíče (jako by snad cokoliv s mým jinak široké veřejnosti neznámým rodištěm mohlo být zobrazeno nějak normálně, že) a hlavní hrdina, který se ode mě pohledem na svět v mnohém lišil, ale konkrétně pod jeho (výše uvedený) názor na svatby bych se s chutí podepsal. Celkově to vidím na průměr. „A co teď s ním uděláme?“ – „Zabijeme ho.“ – „Ty si se zbláznil?“ – „To byl vtip. Omráčíme ho a pak ho někde vyhodíme.“ – „Hele, ale já sem ještě nikdy nikoho neomračoval.“ – „To přece nemůže bejt tak těžký, ne? Je to v každým filmu.“ (29.01.2015)

Rozlítanej panáček na strastiplné cestě za poznáním, že to nejlepší měl vždycky přímo před očima. Možná ne moc originální kostra, ale maso, kterým je obalená, je chutné, vtipné a neokoukané. Plus je třeba zmínit našláplou muziku, která je přesně mojí krevní skupinou. Z herců zaujme Pavel Batěk, který je právě tím neokoukaným, a samozřejmě Vica Kerekes, které je kus ve všech směrech. Upřímně řečeno vůbec jsem nezaregistroval, že něco podobného vůbec vzniklo. O to příjemnější překvapení to nakonec bylo. 70% (15.02.2015)

Hned po úvodním proslovu Petra Krause, že "Všechno nejdůležitější je v našich snech," mělo vyprávění zabrzdit a nasadit aspoň jednu oduševnělou postavu, která by řekla "Wait WHAAAAT?!", aby tuhle motivační rádoby mantru přesnou ranou na direkt potopila. Nezachrání to ani jedna fakt nemožná automobilová honička nebo závěrečný běh na letiště, který sice (SPOILER) nikam neústí, ale hned nato jsou už ale šťastný pár, aniž by to mělo logiku. Stejně jako nemá logiku, proč najednou postava Vicy Kerekes chce Petra Krause, i když se znají od dětství a když zrovna teď ji předvádí nejpříkladnější machismus v podobě několika rand naslepo, která chtěl ukončit v posteli. A vyřešení problému se špatnou dodávkou triček? Dogs Ex Machina. A ještě bychom se mohli pobavit o stopaři s pilou v ruce, ale byla by to už ztráta času. (15.02.2015)