Zejtra napořád

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Rozjezd je překvapivě svěží. Pavel Batěk je neokoukaný a hraje až osvěživě civilně. Postupem času mi ale přišlo, že filmu trochu dochází dech a uspěchané romantické finále tu čtvrtou hvězdu vzalo. Ale jinak se divím celkovému hodnocení. Takovýhle film bych spíš raději viděl v červených číslech, protože při srovnání s další soudobou tvorbou je tohle jasně nadprůměr... (29.11.2019)

Začátek fakt snovej, ale postupně mně začínala vadit nedohranost některých scén (omračení ), takže to působilo klipovitě což je docela škoda, protože film v sobě tu jiskru má a na divaká umí v pravý chvíli laškovně zamrkat. Epizoda s Honzou Přeučilem je výborná, rovněž prase si vychrochtalo sympatie. Pavel, Filip i Jirka Lábus působí sympaticky a pohodově. Vica je samozřejmě roztomilá kočička jako vždycky, navíc jsem měl dojem že do svýho grimasového herectví přidala jednu specialitku, tzv. koňské herectví, když se nám totiž Vicoušek zlobil, tak roztomile hýbala nosánkem, jak koníci nozdrama. Je to někde k lepším třem hvězdám, ale protože Rudolf je na začátku kariéry, přimhouřím nad tím scénářem oči, plácnu se přes kapsu a dám čtyři. (23.02.2015)

Tady se to tříská jako jádro sparťanských fanoušků s kotlem slávistů. Na jedné straně scénář, který pajdá hůř než Dr. House, na straně druhé zpracování, které by spoustě tuzemským kolegům mohlo dělat přednášku. Alibisticky si stoupnu někam stranou a budu jen tiše pozorovat, jak se Rudolf vyvrbí. Kdybys chtěla čekat se mnou, nebudu se zlobit, Vico. (31.07.2015)

Čakal som od toho rozhodne viac. Ústredná myšlienka filmu je síce vynikajúca, ale po scenáristickej stránke totálny priemer, kde chýbala poriadna zápletka a po dialógovej stránke to tiež nebola žiadna výhra, a k tomu ten tuctový humor. Páčili sa mi tie vnútorné monológy hlavnej postavy Petra v jeho úlohe rozprávača. A aj po hudobnej stránke to bolo vcelku vydarené. Charaktery postáv boli vybraté vhodne, akurát ich potenciál zostal trochu nevyčerpaný, a možno aj práve preto pôsobí príbeh napokon tak priemerne. (23.12.2014)

„Nenávidím svatby. Skupiny dobře oblečených lidí, který předstírají, že něco bude napořád. Jako kdyby ten slib měl všechno změnit. Jako kdyby do tý doby naše city nebyly myšleny vážně. Faustova smlouva, kterou se podaří naplnit jen pár vyvoleným. A potom se všichni vožerou, poperou, pohádají jako psi. Co z toho asi čeká na mě?“ Vzhledem k tomu, že před Zejtra napořád jsem nedávno viděl tématem velmi podobný film Hector and the Search for Happiness, podvědomě mě to nutí srovnávat. Pokud jsem si u snímku z kanadsko-německé koprodukce stěžoval na to, jak dogmaticky a rušivě mi byly životní rady podávány, české „verzi“ se zhruba to samé dařilo docela nevtíravým, pohodovým a místy i úsměvným způsobem (zdejší hlavní hrdina rozhodně nikomu nic podprahově nenutil a jeho poznatky nebyly tak přehnaně pozitivní). A ano, každému musí být jasné, jak hrdinova „cesta“ dopadne, což mi ovšem u tohoto filmu nijak zvlášť nevadilo. „Gangsterská“ linka se sice zrovna moc nevydařila (nechtěně směšná, naivní), ale jinak zde bylo několik trefných scén, hlášek („Když mlčí chlap, přemejšlí. Když mlčí ženská, je nasraná.“), momentů. Perfektní scéna byla s omračováním, velmi lidsky a přirozeně působila ta u rybníka (jakože postava Jany by byla pravděpodobně největší „terno“, i v porovnání s Terezou-nebo možná právě hlavně s ní). A pak tu byla na podpatkách sprintující Vica, magor s motorovkou a přítelem z Třebíče (jako by snad cokoliv s mým jinak široké veřejnosti neznámým rodištěm mohlo být zobrazeno nějak normálně, že) a hlavní hrdina, který se ode mě pohledem na svět v mnohém lišil, ale konkrétně pod jeho (výše uvedený) názor na svatby bych se s chutí podepsal. Celkově to vidím na průměr. „A co teď s ním uděláme?“ – „Zabijeme ho.“ – „Ty si se zbláznil?“ – „To byl vtip. Omráčíme ho a pak ho někde vyhodíme.“ – „Hele, ale já sem ještě nikdy nikoho neomračoval.“ – „To přece nemůže bejt tak těžký, ne? Je to v každým filmu.“ (29.01.2015)