Banáni

Kvůli hloupější polovině lidstva (čti ženy) děláme hlouposti: předstíráme, že nás romantika bere, kupujeme květiny, nebo se stáváme diktátorskými prezidenty v malé jihoamerické zemičce. No poslední se už asi všech netýká, ale Fielding Mellish Woodyho Allena zajde až k této možnosti. Fielding je klasický Allenův hrdina, který je roztržitý, nepříliš chytrý neurotik, který se všelijak protlouká životem. V případě Banánů se živí jako pokusný králíček, kdy zkoumá nové vynálezy. Jedná se o velice příjemnou komedii, ale abych byl úplně objektivní, tak se na ní budu muset podívat ještě jednou, protože jsem druhou polovinu snímku trochu víc ,,promrkal" kvůli pozdní hodině. Přesto si ty 3* zaslouží za skvělou hudbu, cameo italského hřebce a převážně groteskní humor. (21.06.2007)

Davem shromážděným před parlamentem se prodírá člověk a tvrdí, že je z americké televize (mimochodem jde o skutečného sportovního komentátora Howarda Cosella). Právě byl spáchán atentát na El Presidenta, jenž leží na schodech parlamentu a Woody nás „šokuje“ hned v úvodu, jelikož muž-reportér do mikrofonu říká: „Budu se snažit prodrat se k němu davem a dostat z něj poslední slovo.“ Když zjistí, že na otázky již neodpoví, obrátí se k osvícenému vůdci Vargasovi. Ten vyjádří svou radost nad svržením tyranie a slavnostně slibuje, že zakáže noviny a nemilosrdně potlačí jakýkoliv odpor. „Hodně štěstí, excelence,“ dodává Howard. Začátky Allenovi režie stojí za to. Byl neomylný i tehdy – je vidět jistější ruka a další postava věčného smolaře. A zcela apolitického. Zamiluje se do sličné politické aktivistky („Nejde o to, že jsi malý a ne moc chytrý. A že máš zkažené zuby.“) a satira Banáni se více blíží k realističnosti v Allenově tvorbě. Prostor dostávají i další klasická témata – problematika manželství, profese, kariéry.. a rovněž i další z nastupujících Allenovských zbraní – brilantně zvládnutý dialog (dvě postavy, obě mluví či mlčí zároveň). (08.01.2006)

Mnohem raději mám Allenovo filmy, které nejsou tak „crazy,“ ale Banáni patří mezi ty povedené ztřeštěnosti. Komedie je to vskutku trefná, neboť latisnkoameričtí diktátoři jsou od Fidela po Chavéze jsou pěkná svoloč a v zásadě jsou všichni stejní. Film je nacpán porůznu vtipnými gagy, přičemž převažují ty opravdu dobré. Nejvtipnější scény jsou následují po tom, co Fielding Mellish dorazí San Marcos. Woody Allen chtěl co nejvíc rozesmát, a tomuto možná trochu obětoval i ucelenější příběh a smysl existence některých scén, které ve filmu moc význam nemají. Jinak místy prosvítá skvělá režie, která napovídá že kdyby Allen chtěl zvládnul by natočit i vážný film na stejné téma. (07.12.2011)

Až do tábora rebelů jsem se výborně bavil, ovšem prezident s falešnými vousy a nudnými hovory se úplně nepovedl. Až mnoho zvratů a nevysvětlených absurdit. Některé fóry výborné, jiné slabší. Chybí tomu určitý odstup a lehkost. Pokus o angažovaný humor vyvolává mnohdy spíše křeč... Vcelku to působí jako nedotažený kočkopes. Spíše než smích vyvolává rozpaky... Celkový dojem: 65% (15.07.2011)

Vsadím se že v porotě není žádný homosexuál! -Je! - Ten tlusťoch? Oddechová bláznivá parodie na rozvojové banánové republiky, kde je každoročně zavražděno x státníků, na revoluci a také na média. To vše zkombinováno s motivy z klasických filmů. Začátek je trochu pomalejší, ale jakmile Woody odletí do San Marcos, jeden gag střídá druhý. Zajímavá role (první po éře pornofilmů) výtržníka v metru pro Sylvestera Stallone. 80%. (07.09.2005)