Vyměřený čas

Instantní antikapitalistická rebelie pro hollywoodským mainstreamem živené středostavovské rebely, kteří jsou schopni brojit proti systému jen v revoltě z celuloidového pásu. Povrchní, prvoplánové, klišovité, nelogické. Pseudosofistikovaný hollywoodský blábol. Trapný pokus o vědeckofantastickou verzi Bonnie a Clyde. Plýtvání časem... (05.02.2012)

Začátek filmu vypadal hodně zajímavě a já jsem si myslel, že půjde opravdu o nějaký "inteligentní" sci-fi. Překousnul jsem i toho Timberlejka, kterýho nemam rád. Ale nepřekousnu, že postupně z toho vylez takovej zábavně-naučnej pořad pro žáky základní školy o tom, co to je kapitalismus, inflace, sociální dáfky a podobný záležitosti. Druhá polovina filmu je v podstatě o tom, jak pořád někde pobíhá Justin Timberlake a Amanda Seyfried, ale děj se nikam neposouvá. A najednou padly závěrečný titulky, aniž by film dospěl k nějakýmu smysluplnýmu konci. Jako docela hezky se na to koukalo, ale celkově je to blbost. 50% (20.06.2014)

Jazyk filmu aj príbeh je pomerne naivný, a napríklad celé to šermovanie digitálnymi rukami mi prišlo srandovné. Na druhej strane ako zamyslenie nad stavom sveta, kde už dnes chce byť každý mladý čo najdlhšie (štyridsiatnici objavujú čaro telesnej výchovy), naháňa sa čas a plánovacie kalendáre nahrádzajú tie modlitebné, to istú myšlienkovú úroveň má. Zároveň je potrebné upozorniť, že každý pokus zvrhnúť kapitalizmus sa počíta. Aj keď je len taký nedopečený. Poznámka: Pri sledovaní komentárov ostatných som si uvedomil akú silu v sebe skrýva povesť o Jánošíkovi, keď sa používa ako porovnávací príklad pre americké utopické sci-fi. (07.05.2013)

Andrew Niccol má na svém kontě dva superbijáky, Obchodník se smrtí a především Gattaca mě dokázali nadchnout a když k tomu přidám i jeho práci na scénáři Truman Show, jsou jeho zásluhy v mých očích mimořádně vysoké. Simone sice nebyl film, o kterém by se dalo hovořit v superlativech, ale pořád šlo o velmi slušnou a jednoznačně nadstandardní záležitost. Vyměřený čas je naproti tomu po všech stránkách sešupem kvality, jaký se vidí jen málokdy. Zvlášť bolestně to vynikne ve srovnání se žánrově i tématicky spřízněnou Gattacou. Gattacu bych označil za kultivovaný a chytrý kousek, tohle je banální plytká hollywoodština bez špetky logiky, kde se plně shodnu v hodnocení i komentáři např. s Radkem99. Pravda, je to natočené v rychlém tempu a s nezpochybnitelným režijním profesionálním standardem, má to, nechci říct, kvalitní, ale aspoň pohledné herce v hlavních rolích, já tomu tedy se zamhouřenýma očima druhou hvězdičku nechám, především s ohledem na Niccolovy předchozí zásluhy. Ale opravdu s těžkým srdcem, protože ten film je prostě, řečeno na plná ústa, blbej. Celkový dojem: 30 %. (17.12.2016)

Niccol značně updatoval faustovský motiv a přihodil jánošikovského hrdinu, jenž kdovíkde získal schopnosti (fyzická zdatnost, hraní pokeru na úrovni Jamese Bonda, suverénní střelba ze zbraní a řízení aut, za jejichž volantem pravděpodobně sedí poprvé v životě), s nimiž nyní kdovíproč bojuje za beztřídní společnost. Jeho motivace je vinou odbytého vykreslení postav a podmínek, v nichž žijí, velice nepřesvědčivá. Prostě tak jedná, protože nám skrze něj režisér/scenárista/producent potřebuje sdělit pár tezí. Podnět k diskuzi to není špatný, ale k témuž postačí přečtení synopse filmu, případně zhlédnutí traileru. Zklamává-li Vyměřený čas jako „film s myšlenkou“, o moc lépe nefunguje ani coby akční thriller. Niccol nedokázal svá sdělení hladce zapracovat do žánrových schémat, pročež postavy, jimž neustále utíká čas, co chvíli vedou umrtvující „sit and deliver“ dialogy. Willův cíl zůstává dlouho nejasný, jeho jednání postrádá logiku, což lze bohužel vztáhnout na celý film (až příliš snadno napadnutelný je již samotné přečerpávání času, nad nímž například spící člověk nemá žádnou kontrolu). Také ostatní postavy dělají rozhodnutí, jež se od nich vzhledem k pravidlům žánru očekávají, nikoli rozhodnutí, jež by v kontextu děje dávala smysl. Nakonec mne na tahle ambiciózní americká žánrovka více než nesevřeným vyprávěním bavila tím, co častěji oceňuji u filmů evropských – kamerou (Roger Deakins), jež odlišnou kombinací světla a barev odděluje jednotlivé třídy a strohou výtvarnou stránkou (Alex McDowell), kdy například „policejní“ auta představují milý návrat k dystopickým sci-fi někdy ze 70. let. Celkově ale... škoda času. Apendix: Ne, že by se mi to nelíbilo, nicméně nechápu, proč je Amanda Seyfried po celý film oděná do šatů na soaré (když běhat, pak, samozřejmě, v lodičkách s vysokými podpatky). 50% (24.10.2011)