Vyměřený čas

Proč je In Time o tolik moc horší než Gattaca? (Když oba filmy napsal a režíroval stejný člověk, věnují se budoucnosti rozdělené na kasty samotným lidstvím, zdání futuristična vytvářejí pomocí retra a obsahují scénu magického plavání v noci.) Tak za prvé, herci. Cillian patří do stejné kategorie jako Ethan Hawke a Jude Law, ale Justin ani Amanda rozhodně ne. Scénář. Nevím, jak je to možné, ale Niccol zaplnil In Time nevěrohodnými dialogy, podivnými skoky v čase (chichi), velmi slabým dějem. Sex. V Gattace neprobíhá v supr káře při západu slunce. Gattaca je tak silná a dobrá v tom, že se nesnaží zachránit lidstvo, ale dělá portrét člověka, který si jde za snem. (28.02.2012)

V tomhle světě bydlet nechci. Ale díval bych se na něj třeba denně. Excelentně vybraná sestava mladého Hollywoodu dává ochutnat příběh o spravedlnosti, lásce i dobrodružství, ale je to právě jednoduchá a přitom dokonale úderná myšlenka alternativní současnosti, která z Vyměřeného času stvořila tak všestranně nabitou podívanou. Ale protože nápad samotný nestačí, nezbývá než smeknout před Niccolem za neutuchající tempo. S podporou Armstrongova soundtracku totiž není těžké zapomenout v rozhodujících momentech dýchat. (04.11.2011)

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Andrew Niccol opäť splnil moje očakávania, ak takto bude pokračovať ďalej, stane sa ďalším scenáristom a režisérom, ktorý si zaslúži môj najväčší obdiv. Andrew napísal veľmi, veľmi dobrý a hlavne zaujímavý scenár, prikrášlený dvojicou nádherných herečiek Amandou Seyfried a Oliviu Wild. Počas celéh filmu som sa náramne bavil a preto nevidím dôvod dávať menej ako 5*. (06.01.2012)

Škoda. Výpadky základnej logiky by mi nevadili, keďže je to z filmárskeho hľadiska úplne v poriadku. Justin je sympaťák, Amanda je nečakane sexy, ich vzájomná chémia funguje bez problémov, káry majú dobrý zvuk, tempo je dobré, akcie tak akurát. Bohužiaľ, tá naivná (ba až stupídna) anarchisticko-ľavičiarska ideová rovina je taká výrazná, že mi už zhruba od polovice prerážala akýkoľvek iný divácky zážitok/pôžitok. Proste ma to sralo. (21.01.2012)