Vyměřený čas

Není to ono. Plakát a hlavní hrdinové jsou romantičtí v rámci možností, avšak In Time je trestuhodně nevyužitá záležitost. Niccol přišel podle očekávání se strhujícím a notně originálním příběhem. Bohužel však naprosto selhává v dalších aspektech. Ne že bych od něj chtěl nějaké létající talíře, či snad milionové bitevní vřavy, ale třeba jen trochu více vymazlený vizuál, více osudovosti, více dynamické akce, více bujarejší výtvarné stylizace a rozhodně méně nedotažených dějových linek. Ono kupovat a okrádat se o čas je pěkné, ale stačí trochu zapřemýšlet a je jasné, že kdyby někdo mohl získat čas jen tak přiložením ruky k nějaké jiné, dávno by se všichni povraždili a rozhodně by nečekali před časovou bankou poskytující třiceti procentní ůvěry. Stejně tak jeden typ aut pro bohatou vrstvu si mohli odpustit. Retro auta policistů mi tam taky nějak nepasují. Zkrátka těch věcí je více než dost. Ale abych jen nehanil, milion let je fajn, občas jsou tu strhující scény, Timberlake je jako vždy dobrý a Murphy je jako vždy fenomenální (!!!!). Chtělo to tentokrát dle mého názoru Niccola na pozici scénáristy, nikoliv režiséra. (12.11.2011)

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Kapitalismus a kult věčného mládí ad absurdum. Chytrý (až na pár nelogičností) scénář, kde se sice čas neustále bláznivě přelévá a co chvíli se ho někomu fatálně nedostává, ale režii chybí drajv a tak se žádná nonstop nervydrásající honička s časem nekoná. Niccol akční scény neumí a ani mu o ně nejde, ale co ta slabá dynamika vyprávění? Spíš než časový tlak (když se opakovaně dostanete do situace, kdy vám zbývá jen hodina nebo dokonce jen minuta života, zvyknete si na to) jsem tak vnímal všudypřítomný materialismus, kdy má vše svou nemalou cenu, kterou jednou je a jindy není problém zaplatit. Film k zamyšlení a méně už ke koukání. (27.11.2011)

Bejt v takovým časovým presu jako Will, musel bych s sebou místo Správce tahat psychologa. Výborný nápad by si zasloužil dynamičtější, možná spíše vyváženější zpracování, ale i tak se mi to vcelku líbilo. Nevím proč, místy mi to připomínalo Equilibrium, že by jakousi sterilitou?? Netuším. Na skladě jsou silné momenty i nuda, čekal bych víc akce, emocí a určitě ne tak odfláknutou finální loupež. Justin Timberlake v pohodě utáhnul hlavní roli, víc se mi ale zamlouval Cillian Murphy, ten člověk je prostě chodící Charisma. Dobrý kousek na sobotní odpoledne. 70% 40 miliónů dolarů(rozpočet)/174 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (22.04.2012)

Tak myšlenka jistě zajímavá, čas vymezující délku života nahrazující prachy, hmm v realu bych to viděl spíš na dny či měsíce než roky než by se stačilo lidstvo mezi sebou definitivně vymlátit a všechny ostatní formy života by si konečně pěkně oddechli. Druhá dobrá myšlenka, která se už v podstatě děje je rozdělení na pásma kde budou mocní a bohatí a na ty kde bude povl, je zajímavý jak s tím jde prakticky nastolena myšlenka třetí, že policie, (ve filmu tzv. správci času) se nestará o bezepečnost lidí, ale o prachy (ve filmu tzv. o čas) s tím že mocipáni jsou nedotknutelní, ooo nebyl snad scénarista filmu nějakou dobu v České repulice? Takže ty paralely se mě hodně líbily i tempo filmu bylo solidní a o hudbě ani nemluvit, tu servírovat snad jen společně s kaviárem a šampaňským. Co mě vadilo byli herci, Justina a Amandu nepovažuju za zajímavé natož charismatické lidi a herecky mě taky nepřijdou na ligové úrovni. Díky tomu byla osa, hlavní hrdinové - emoce - divák tenoučká jak žížala anorektička a já s z filmu odnesl poznatek že "pouhá" kvalitní filmařina a zajímavá myšlenka k nadprůměrnému zážitku nestačí. (15.11.2011)