Neviňátka

Film velmi silný v detailech, v jednotlivostech, ale ne tak přesvědčivý v celku. Je tu několik opravdu vynikajících, strašidelných scén, které vyvolají mrazení v zádech, ale mám takový pocit, že to, k čemu celý film směřuje, nemá tak emocionálně drtivý dopad, jak by se z předchozího průběho mohlo stát. Prostě přijde konec a „…hm, to je všechno?“. Jinak ale fajn. Plusem je jednoznačně neurotický výkon Deborah Kerr, ten uzlíček nervů jsem jí sežral i s nitěma, obě děti hrají také dobře a všimněte si, jak jsou v detailním pohledu jejich tváře jemně podsvětleny, aby se zdály zřetelně zlověstné. Tady Freddie Francis, pozdější to slavný ´hammerovský´režisér, společně s hrou stínu v potemnělých místnostech, odvedl skvělou práci. Za ty občasné zimomřivky (hra na schovávanou!) a znepokojivou atmosféru dávám silné 4*. (13.10.2018)

Tohle je na svou dobu velmi silný film, který dokáže děsit (ano, bál jsem se) i bez využití efektů či lekaček. Herecké výkony jsou upřímné a neuvěřitelné - dětí nevyjímaje. Bylo hodně scén, které se mnou zatřásli. Například ta v dešti, kdy je vidět postava v rákosí, mě dost rozklepala. Na šedesátá léta je tenhle horor opravdu špičkový. Děsivě a překvapivě, tak má podobný film vypadat. Nejednoznačnost se povedla na výbornou, každý si film může vyložit po svém. Lze doporučit i prequel s Marlonem Brandem, ale ten už není tak působivý. (30.04.2011)

Neviniatka stoja na atmosfére, pokiaľ niekto očakáva skutočnú hrôzu založenú na ľakačkách či zdeformovaných tvárach duchov a príšer, musí si pustiť niečo omnoho aktuálnejšie. Scenár sa snaží udržať všetko v rovine nejednoznačnej čitateľnosti, a tak si "pravdu" budete musieť zložiť sami a u viacerých divákov sa bude líšiť. Claytonovi, Archibaldovi a Capotemu ale išlo o vyjadrenie pomocou metafor skutočných vzťahov medzi deťmi a dospelými v reálnom svete, ktoré nie sú ani zďaleka tak polarizované, ako si možno mnohí rodičia nepriznajú. V tom, ako sú tieto dve deti vo svojom stále útlom veku vyspelé, bez ohľadu na to, či sú, alebo nie sú ovládané mŕtvymi, je film neuveriteľne nadčasový. Posadnutosť bývalými zamestnancami nám oznamuje taktiež nie príliš jednoducho prijateľnú pravdu, a to, že naša výchova sa skladá aj z kopírovania našich negatívnych vlastností našimi deťmi. Mimochodom film atmosférou a pomalým tempom, ako aj ženou v hlavnej úlohe a dvoma deťmi, pripomenie The Others, Aménabar sa v Neviniatkach asi husto inšpiroval. (21.03.2020)

Film je sice stylizován jako horor, ale jeho podstata tkví ve viktoriánském potlačování sexuality, jíž propadli oba dva mrtví milenci (a jíž se tolik bojí nová vychovatelka). Jiní autoři ovlivnění psychoanalýzou a surrealismem by byli odlehčenější a vtipnější, tvůrci Neviňátek jsou bergmanovsky temnější. (11.11.2010)

V USA 60. let žilo asi až příliš mnoho dětí, tak se filmaři rozhodli divákům vsugerovat, že dělat potomstvo není dobrý nápad. Jinak se ty kultovní tituly o zlých andílcích neumím vysvětlit. Neviňátka ale oproti třeba Městečku prokletých mají něco navíc - kvalitní provedení. Film netáhne kupředu jen silný námět, ale i na poměry žánru silná režie ještě zvýrazněná širokoúhlým formátem. Od Claytona jsem zatím viděl jen rutinního Gatsbyho, tak jsem se docela bál, ale tentokrát mi jeho precizní a zcela nebéčková režie v kontrastu s typickým hororovým námětem velmi sedla. Co vadí, je scénář, který je nejenže poněkud roztahaný, ale myšlenkové pochody hlavní hrdinky (jež celou duchařskou konspiraci odhaluje na základě... vlastně ani nevím na základě čeho, prostě najednou "ví věci"), jsou mi navíc záhadou. Celkem 3 a 1/2, bohužel. PS: Martina Stephense díky této roli + roli s Městečku prokletých řadím mezi nejlepší dětské herce. (13.10.2013)