Neviňátka

♫ We lay, my love and I / Beneath the weeping willow / But now alone I lie / And weep beside the tree / Singing "O Willow Waly" / By the tree that weeps with me / Singing "O Willow Waly" / Till my lover returns to me / We lay, my love and I / Beneath the weeping willow / But now alone I lie / O willow I die / O willow I die... ♫ (28.12.2008)

Šuplík nadepsaný jako "Duchařský horor" patří mezi má oblíbená odvětví bubu žánru, protože se tvůrci nemohou spolehnout jen na explicitní násilí a hektolitry různě zbarvených tekutin (pokud nejsou ochotni jasně ukázat svou neschopnost), ale musí předvést opravdu kreativní práci s příběhem, atmosférou i napětím, pokud chtějí, aby výsledek za něco stál. No, a pokud jde o mně, Britům se to při natáčení tohoto snímku podařilo, přestože si myslím, že přece jen nešlo o typickou duchařinu. Tvůrci se rozhodně nevydali zkratkou, tempo bylo opravdu pozvolné, film nebyl hlavně zpočátku zrovna nabitý napětím a víte co? Vůbec mi to nevadilo, protože jsem na sebe už nejednou proflákl, že jsou anglická venkovská sídla mou slabostí, a když je ještě usadíte do viktoriánské doby, máte u mě první body k dobru. Takže jo, užíval jsem si pomalou část, užil jsem si i část atmosférickou, ale s veškerým respektem k ženám a dívkám musím konstatovat, že na mě ty ječáky působily stejně jako zubařská vrtačka. / Poučení: Pokud si nejsi naprosto jistý, nepouštěj se do větších akcí. (21.01.2024)

Horory nemívám příliš v lásce a proto jsem tento film déle odkládal. Než se ale stačil rozjet, zaujala mě i pohltila Neviňátka natolik, až jsem zapomněl, o jaký žánr vlastně to má zde kráčet. V prostředí starého panství uprostřed krásné přírody a temné vilky začal příběh s tak osobitou atmosférou, tak výborným rozehráním vztahů, tak perfektním vykřeslením postav obou dětí i nové služebné a současně tak precizně gradovanou hlavní zápletkou, že by se režisér za svou práci nemusel stydět, ani kdyby místo hororu chtěl natočit ryze psychologické vztahové drama. Co chtěl, on ho zde Clayton přímo natočil! Ačkoliv s duchařským tématem, Clayton rozehrál s Deborah Kerrovou a dvěma dětmi sugestivní drama, které na vás dokáže silně zapůsobit i bez jediné výstřední „lekačky“. Vyvrcholení včetně závěrečné pointy je sice až příliš protnuto duchařtstvím a ďáblovým prokletím, svým poselstvím jde tak trochu mimo mě, ale nesporné kvality filmu stejně musím ocenit. V rámci žánru určitě jeden ze skvostů své doby. ---- „Já nechtěla děti zničit. Já je chtěla zachránit...“ 75% (28.09.2020)

Silueta na vzdáleném vrcholu věže, zamračený muž za oknem mizící v temnotě a konečně žena v černém tiše přecházející v zšeřelé chodbě rozlehlého sídla a na světě je strašidelný horor par excellence. Citlivá až možná lehce afektovaná guvernantka, která do své péče dostane na první pohled roztomilé děti v rozlehlém panském sídle, se dostává do křížku s tajemnými silami Arthura C. Clarka a jak už jsem nastínil výše, půjde o divácky přitažlivou hru na kdo s koho. Škoda jen několika vleklejších pasáží s květnatými a bezvýslednými rozhovory na stále stejné téma: Je tu duch? Je! (25.02.2015)

Hmm....žena s dvoma deťmi a služobníctvom uprostred opusteného viktoriánskeho sídla v ktorom sú duchovia ..... aspoň už viem čím sa inšpiroval Amenábar pri natáčaní Tých druhých. Nutno však podotknúť, že tento film má trochu odlišný dej . No v oboch prípadoch možno hovoriť o skvelých hereckých výkonoch, sústredenej réžii, kvalitnom scenári a stupňujúcom sa napätí. (04.08.2011)